6 Tdo 799/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 799/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 11. 2022 Spisová značka:6 Tdo 799/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.799.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:19. 2. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 620/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 799/2022-1190 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2022, č. j. 9 To 96/2022-1147, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 5/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2022, č. j. 1 T 5/2022-872, byl obviněný M. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že v období od 21. 02. 2017 do 23. 10. 2018 v Praze 9, ani jinde, jako jednatel a jediná osoba fakticky ovládající obch. spol. C. S., v likvidaci, IČO: XY, se sídlem XY, XY, a jako jediná osoba fakticky rozhodující a odpovědná za odvádění povinných srážek z mezd zaměstnanců, v pozici zaměstnavatele a plátce pojistného na sociální zabezpečení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zdravotního pojištění a daní z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, srážel zaměstnancům z jejich hrubé mzdy a řádně a včas neodvedl: 1) v rozporu s ustanovením § 38 zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona 586/1992 Sb.), Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9, IČO: 000 06 866, se sídlem Nábřeží kapitána Jaroše 1000/7, 170 00 Praha 7 (toho času se sídlem Drahobejlova 945/48, 190 21 Praha 9), zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za mzdová období od ledna 2017 do září 2018 včetně v celkové výši 1.909.886 Kč, 2) v rozporu s ustanovením § 7 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, Pražské správě sociálního zabezpečení, se sídlem Trojská 1997/13, Praha 8 za mzdová období srpna a září 2018 včetně neodvedl pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti v celkové výši 15.453 Kč, 3) v rozporu s ustanovením § 5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve znění pozdějších předpisů, za zaměstnance jmenované společnosti neodvedl: a) za mzdová období od ledna 2018 do září 2018 včetně, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČO: 411 97 518, se sídlem Orlická č. p. 2020, 130 00 Praha (dále jen VZP ČR), pojistné na zdravotní pojištění za zaměstnance, v celkové výši 123.821 Kč, b) za mzdová období od prosince 2017 do června 2018 včetně, Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČO: 471 14 321, se sídlem Roškotova č. p. 1225, 140 00 Praha 4 (dále jen OZP) pojistné na zdravotní pojištění za zaměstnance v celkové výši 52.665 Kč, c) za mzdová období od března 2018 do srpna 2018 včetně, Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky (dále jen ZP MV), IČO: 471 14 304, se sídlem Vinohradská č. p. 2577, 130 00 Praha, pojistné na zdravotní pojištění za zaměstnance v celkové výši 31.499 Kč, čímž strhl svým zaměstnancům ze mzdy peněžní prostředky v celkové výši 2.133.324 Kč, které vědomě neodvedl oprávněným institucím a užil je pro financování dalšího podnikání obch. spol. C. S., v likvidaci, IČO: XY, a takto postupoval i přesto, že bylo v možnostech společnosti C. S., v likvidaci, IČO: XY, povinné platby hradit. 2. Obviněný byl odsouzen podle § 241 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev, včetně zákazu výkonu činnosti odpovídající takové funkci na základě zvláštní plné moci na dobu dvaceti čtyř měsíců. 3. Z podnětu odvolání obviněného proti tomuto rozsudku jej Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, sp. zn. 9 To 96/2022, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 241 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Hrnčíře dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. neboť (podle jeho slov) napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž bylo rozhodnuto o částečném zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. 5. Podle dovolatele na jeho straně absentuje zavinění, jeho úmyslem totiž nikdy nebylo povinné odvody neuhradit a k jejich neuhrazení došlo v důsledku nevyplacení části dotace přiznané Ministerstvem průmyslu a obchodu spolu s povinností vyplacenou část dotace vrátit. Jednalo se přitom o pochybení ministerstva, které obviněný dále popisuje. Odvolací soud svoje závěry o nepřímém úmyslu obviněného dostatečně nezdůvodňuje a nezohledňuje relevantní skutkové okolnosti. Úmysl obviněného nelze dovozovat pouze z délky období, po které nebyly povinné platby odváděny. Rovněž není přiléhavá poznámka, že obviněný si měl být vědom trestněprávní roviny svého jednání, neboť byl zkušeným podnikatelem. K tomu dodává, že za celou dobu svého podnikání se nedopustil protiprávního jednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu je ke konstatování úmyslu u předmětného trestného činu nutné, aby jednání pachatele směřovalo k tomu, vůbec neodvést provedené srážky. Nestačí pouze zjištění, že je neodvedl v době, kdy tak měl učinit. Za období od února do října 2017 obviněný povinné odvody provedl jednorázovou platbou. Je tedy jasný úmysl obviněného platby provést, přičemž je v této souvislosti třeba odkázat na ustanovení o účinné lítosti podle § 242 tr. zákoníku. Dále dovolatel odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je možné odložit platbu povinných odvodů vzhledem k dočasným hospodářským problémům na jeho straně, aniž by došlo k závěru o jeho úmyslu naplňujícím subjektivní stránku daného trestného činu. Dovolatel se dozvěděl o změně dotačních podmínek 6. 4. 2018 a tuto situaci se snažil řešit a spoléhal na to, že bude vyplacen i zbytek dotace. Domníval se tedy, že povinné odvody uskuteční pouze se zpožděním, přičemž po něm nelze kvůli dočasné neschopnosti provést dané platby požadovat, aby ukončil svoji podnikatelskou činnost. 6. Obviněný následně uplatnil námitku tzv. extrémního nesouladu provedených důkazů se skutkovými zjištěními. Z odůvodnění obou rozsudků není zřejmé, jak soudy dospěly k částce 123.821 Kč, která měla představovat nezaplacené zdravotní pojištění za zaměstnance na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR za období leden až září 2018. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence vyplývá částka 122.869 Kč. Dále pokud odvolací soud uvádí, že obviněný mohl uhradit povinné odvody alespoň částečně z nenulových finančních prostředků společnosti, nezohledňuje všechny okolnosti dané situace (výplaty zaměstnancům, plnění povinností vůči jiným věřitelům atd.). Soudy ani nezjišťovaly, zda byly dané srážky vůbec provedeny a na co byly užity. V tomto ohledu se spokojily pouze s konstatováním znalce o nemožnosti určení účelu plateb v čl. 4.5 znaleckého posudku. Soudy ani nezjišťovaly, zda