6 Tdo 862/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 862/2025-443 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 6 To 87/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 131/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 12. 2. 2025, č. j. 4 T 131/2024-378, uznal obviněného J. M. vinným v bodě 1. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 2. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků. Současně mu uložil povinnost k náhradě majetkové škody Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR ve výši 1 459 Kč a Obci XY ve výši 32 000 Kč. 2. Této trestné činnosti se dopustil v podstatě tím, že 1) dne 23. 7. 2024 kolem 23:15 hodin v XY, okres XY, u domu č. XY, usedl na místo řidiče do osobního automobilu značky Škoda Octavia z majetku M. Ch., které bylo neuzamčené odstaveno a klíče od vozidla byly zasunuty do zapalování, s vozidlem odjel po pozemní komunikaci z XY směrem na XY, dále směrem k obci XY a v obci XY po přejetí mostu najel do protisměru, narazil do sloupu veřejného osvětlení, který poškodil, a obci XY způsobil škodu ve výši nejméně 32 000 Kč, po převrácení automobilu na střechu z něj vystoupil i se spolujezdkyní, vozidlo řídil poté, co požil nejméně osm odlivek destilátu a nezjištěné množství piva. V jeho krvi bylo podle závěrů znaleckého posudku v době jízdy nejméně 1,62 až 2,47 g/kg alkoholu. 2) dne 25. 9. 2024 kolem 21:00 hodin v XY, na ulici XY č. XY, při návštěvě nevlastního otce P. D. odcizil z předsíně klíče od osobního automobilu značky VW POLO a řídil vozidlo přes XY, XY, XY až do XY i přesto, že před jízdou požil nezjištěné množství alkoholu a v jeho dechu bylo ve 23:12 hodin zjištěno 1,59 ‰ alkoholu a ve 23:18 hodin ještě 1,51 ‰ alkoholu. 3. Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 6 To 87/2025 (dále také jen „napadené usnesení“), podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím ustanoveného obhájce Mgr. Martina Bugaje dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť nebyla respektována povinnost podle § 116 tr. ř. zjistit jeho duševní stav prostřednictvím znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Podle obviněného skutkový stav vyvolával objektivní pochybnosti o příčetnosti, které měly být odstraněny odborným zkoumáním. Obviněný opakovaně upozorňoval na své problémy s alkoholem a psychické potíže, které mají původ v dětství. Alkohol začal užívat jako prostředek k potlačení psychických obtíží, což vedlo k závislosti. V dovolání poukazuje na své výpovědi, podle nichž se po požití alkoholu dostával do stavu, kdy nebyl schopen ovládat své jednání. Soudy ignorovaly i další signály, například jeho sledování psychiatrem v dětství či výpověď poškozené o jeho abnormálním chování a ztrátách vědomí. Namítá, že odvolací soud se spokojil s konstatováním, že „o závislosti na alkoholu hovoří pouze obžalovaný“, aniž by prověřil, zda nešlo o patologickou opilost. Podle obviněného nelze závěr o příčetnosti dovozovat laickou úvahou, ale jen na základě znaleckého posudku, který v řízení chybí. 5. Další námitka směřuje k výroku o trestu. Obviněný uvádí, že odůvodnění rozsudku nesplňuje požadavky § 125 odst. 1 tr. ř., neboť je stručné a obtížně přezkoumatelné. Soud prvního stupně pouze obecně konstatoval přitěžující okolnosti, aniž by se zabýval tím, „které lze hodnotit podle § 42 tr. zákoníku“. Podle obviněného je neurčitě a nepřiměřeně odůvodněn i trest zákazu činnosti, který má spolu s dřívějšími nevykonanými tresty stejného charakteru trvat déle než deset let. Obviněný má za to, že uvedené vady porušují čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. 6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání uvedl, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídá námitka týkající se zpochybnění příčetnosti, byť nelze přehlédnout, že dovolatel prosazuje vlastní skutková zjištění. Státní zástupce poukázal na § 105 odst. 1 a § 116 tr. ř. a uvedl, že příčetnost se presumuje a znalecký posudek je nutný jen tehdy, pokud skutkový podklad odůvodňuje potřebu odborných závěrů. Subjektivní pocit obviněného nestačí, musí existovat objektivní pochybnosti vyplývající z dokazování. 8. Soudy obou stupňů podle státního zástupce správně vyhodnotily okolnosti případu, zejména povahu jednání, míru ovlivnění alkoholem a chování obviněného, a dospěly k závěru, že jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly zachovány ve smyslu § 26 tr. zákoníku. Státní zástupce má za to, že samotné řízení motorového vozidla není natolik složité, aby míra ovlivnění alkoholem vylučovala příčetnost. Z chování obviněného po činu vyplývá, že si byl vědom protiprávnosti svého jednání. Navíc měl zkušenosti s konzumací alkoholu, takže nelze uvažovat o nezaviněné nepříčetnosti. I kdyby byla hypoteticky nepříčetnost zjištěna, obviněný by byl odpovědný za přečin opilství podle § 360 tr. zákoníku. Námitka týkající se nezjišťování podmínek pro uložení ochranného léčení pak podle státního zástupce neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu a je navíc v neprospěch obviněného. 9. Státní zástupce dále s poukazem na § 265a odst. 4 tr. ř. uvedl, že dovolání proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Odůvodnění výroku o trestu je přiměřené a odpovídá § 125 odst. 1 tr. ř. Obviněnému byly uloženy přípustné druhy trestů v zákonných sazbách. Ani délka trestu zákazu činnosti není vadná, protože současný trestní zákoník takovou kumulaci nezakazuje. 10. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání 11. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. 12. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. IV. Důvodnost dovolání 15. Formulací § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5,