6 Tdo 870/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 870/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2024 Spisová značka:6 Tdo 870/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.870.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Elektronický podpis Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1 tr. zákoníku § 230 odst. 2 písm. c, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.01.2025IV.ÚS 307/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro nepříslušnost<br/>odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost5. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 870/2024-883 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný R. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2024, č. j. 6 To 385/2023-785, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 35/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 29. 8. 2023, č. j. 66 T 35/2021-720, byl obviněný R. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným · přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, · přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a · zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 102 tr. zákoníku mu bylo uloženo zabrání náhradní hodnoty, a to finančních prostředků na účtu č. XY vedeného na jméno společnosti R., s.r.o., a to až do výše 37 000 Kč, když hodnota finančních prostředků k 19. 8. 2022 činila 19 623,90 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené S. L. na náhradě škody částku ve výši 37 000 Kč, přičemž poškozená byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění soudu se trestných činů dopustil tím, že poté, co dne 29. 9. 2017 zemřela jeho manželka T. L., čehož si byl vědom, tak aniž by měl dispoziční právo k bankovním účtům T. L. č. XY a č. XY, a to ani za života zesnulé, tak za užití jejích přihlašovacích údajů k internetovému bankovnictví se do něj neoprávněně přihlásil dne 2. 10. 2017 v 09.06 hodin v XY XY, okres XY, z IP adresy XY, a to nejprve k bankovnímu účtu číslo XY, kde neoprávněně zadal platební příkaz ve výši 280 000 Kč ve prospěch bankovního účtu číslo XY a z něj následně téhož dne v čase 19.53 hodin rovněž v XY XY, okres XY, z téže IP adresy, poté, co se i do něj neoprávněně přihlásil, zadal platební příkaz ve výši 296 000 Kč ve prospěch bankovního účtu číslo XY náležejícího společnosti R., s.r.o., kterou fakticky ovládal, kdy tak postupoval s vědomím toho, že finanční prostředky nacházející se na daných účtech by měly být po vypořádání SJM předmětem dědického řízení, přičemž si byl vědom toho, že není jediným dědicem, kdy v úvahu připadali i rodiče T. L. – S. L. a P. L., kteří dědictví neodmítli, čímž způsobil škodu nejméně ve výši 37 000 Kč v neprospěch pozůstalých, respektive S. L. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 6 To 385/2023-785, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), d), e), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při týchž skutkových zjištěních znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným · přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, · přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve zněmí účinném do 27. 6. 2022 a · zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku. Za to odsoudil odvolací soud obviněného podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ho zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. 4. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. odvolací soud věc vrátil ohledně zabrání náhradní hodnoty soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř., neboť bylo porušeno jeho právo na účast při veřejném zasedání, nebyl proveden zásadní důkazní prostředek a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. 6. Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud ve veřejném zasedání vyhlásil usnesení, nikoli rozsudek. Ze zvukového záznamu je zřejmé, že nejdříve byl vyhlášen rozsudek, nicméně došlo k opravě a bylo vyhlášeno usnesení. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu je na místě rozhodnutí zrušit, neboť jeho písemné vyhotovení neodpovídá formě vyhlášeného rozhodnutí. 7. Dále obviněný namítl, že mu nebylo umožněno se v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání k věci osobně vyjádřit, resp. ani se jich účastnit. Jeho navrhovaný výslech byl shledán nadbytečným. Je přesvědčen, že důvodem pro odmítnutí návrhu obhajoby nebyla faktická nadbytečnost důkazu, ale hrozící časová prodleva vyplývající z jeho zdravotního stavu. Veřejné zasedání se nadto konalo i přesto, že byl po operaci srdce, přičemž opakovaně předkládal lékařské zprávy, podle nichž se úkonu nemůže účastnit, trval však na své osobní přítomnosti. Krajský soud přesto vyhodnotil omluvu jako nedůvodnou, přičemž vycházel z rok starých znaleckých posudků. 8. Uvedl dále, že je přesvědčen, že v době, kdy nakládal s předmětnými bankovními účty, tak nakládal se svými bankovními účty. Nemohl nakládat s účty T. L., neboť tato osoba nemohla být po své smrti vlastníkem účtů (podle § 23 o. z. má člověk právní osobnost od narození do smrti). Na tomto nemění nic ani § 2662 o. z., neboť obsahuje pouze definici smlouvy o účtu. Zároveň není smlouva o účtu závazkem podle § 2009 o. z., který by zanikl smrtí. Podle § 1479 o. z. vzniká dědické právo smrtí zůstavitele, tedy dědic je vlastníkem určité věci již od okamžiku smrti dané osoby, nikoli až od rozhodnutí příslušného soudního komisaře. Pokud odvolací soud svoji argumentaci vyvozuje z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 215/2022, jeho obsah je více než sporný. Jeho argumentace je v rozporu s citovaným § 1479 o. z., jakož i § 185 z. ř. s., podle něhož o nabytí dědictví rozhodne soud s účinností ke dni vzniku dědického práva. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí příslušného notáře je pouze deklaratorním rozhodnutím a byť je nutná ingerence soudu, ta nemá sebemenší vliv na okamžik vzniku vlastnického práva. Odvolací soud svojí argumentací de facto vytváří „vlastnické vakuum“. Obviněný proto jednoznačně uzavřel, že ode dne 29. 9. 2017 byl a je vlastníkem předmětných bankovních účtů a dne 2. 10. 2017 tak nakládal se svými bankovními účty. 9. Vyslovit jeho vinu by bylo možno, pouze pokud by výklad právní úpravy umožňoval některou z následujících možností: a) Tu, že po smrti zůstavitele nemá věc vlastníka do doby rozhodnutí notáře, nepovažuje za správnou. b) Za naprosto vyloučenou považuje tu, již vyslovil odvolací soud ve svém rozhodnutí, tedy že zůstavitelka byla i po své smrti vlastníkem bankovních účtů a vlastnické právo přešlo až rozhodnutím notáře. c) Za absurdní označil stav, který podle jeho mínění nastal, tedy že byl uznán vinným tím, že s účty ve svém vlastnictví nakládal, přestože si nemohl být jistý, že se jedná o účty v jeho vlastnictví. Tím by však kradl věc, která mu objektivně náleží, jen o tom nemá vědomost a jednalo by se o tzv. putativní delikt. d) Poslední možnost, že by vlastníkem účtu byla jiná osoba, vyloučil. 10. Podle jeho mínění lze spekulovat, že porušil pravidla při správě dědictví, za což může být odpovědný (primárně náhradou škody dědicům). Nesouhlasí však s tím, že neoprávněně nakládal se samotnými bankovními účty, neboť