6 Tdo 874/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 874/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 10. 2023 Spisová značka:6 Tdo 874/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.874.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 874/2023- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2023 o dovolání obviněného R. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 To 17/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 53 T 7/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 53 T 7/2021, byl obviněný R. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a za tyto trestné činy byl podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 84 tr. zákoníku podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu v rozsahu § 50 tr. zákoníku, přičemž podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných D. B., D. K., R. O. a D. T. 2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný R. K. dopustil označené trestné činnosti tím, že s výše uvedenými spoluobviněnými: dne 6. 9. 2020 kolem 22:00 hod. D. B. a obviněný R. K. na základě žádosti D. T. o vrácení dluhu ve výši 7 000 Kč od poškozeného P. B., po předchozí domluvě D. B. a R. K. o tom, že za tím účelem fyzicky poškozeného napadnou, o čemž věděli i další obvinění, odjeli všichni osobním motorovým vozidlem zn. Audi A4, které řídil D. K., k prodejně Večerka v XY, na ulici XY, kdy na toto místo vylákala R. O. P. B. pod záminkou setkání, kdy poté, co na místo přišel P. B., vyšli z osobního motorového vozidla D. B. s obviněným R. K., přičemž D. B. udeřil P. B. pěstí dvakrát do obličeje, obviněný R. K. uchopil P. B. pod krkem do tzv. kravaty, D. B. poškozeného nejméně dvakrát udeřil pěstí do oblasti břicha, přičemž na poškozeného během útoku křičel, kde má peníze, na což zezačátku poškozený nereagoval, ale následně sdělil, že peníze má v peněžence, proto ho prohledali a z kapsy kalhot mu obviněný R. K. vzal látkovou peněženku s finanční hotovostí ve výši přibližně 1 500 Kč, občanský průkaz, platební kartu České spořitelny, stravovací kartu zn. Edenret a pouzdro s pervitinem, kdy tyto věci předal obviněný R. K. D. B., nasedli zpět do vozidla a z místa odjeli, přičemž cestou D. B. rozděloval odcizené věci, a v důsledku útoku utrpěl poškozený P. B. pohmatovou bolestivost v oblasti obou podžebří, podkožní krevní výron v pravém podžebří, trhliny střední a dolní části sleziny se zhmožděním a prokrvácením její tkáně, krev v dutině pobřišnicové, tržně zhmožděnou ránu v oblasti pravého obočí a mírný otok dolní čelisti vlevo, pro tato zranění byl v ranních hodinách dne 7. 9. 2020 hospitalizován v nemocnici, kdy byla poškozenému provedena operace dutiny břišní s nutností odstranění sleziny s dobou léčení přibližně 2 měsíce. 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 53 T 7/2021, podali odvolání obviněný D. B. a státní zástupce. Státní zástupce napadl předmětný rozsudek odvoláním podaným do výroku o trestu v neprospěch obviněného R. K. a do výroků o vině a trestu ve prospěch obviněných D. K., R. O. a D. T. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 To 17/2023, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušen, a to ve výroku o trestu uloženém obviněnému R. K., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný R. K. byl za zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ohledně kterých zůstal napadený rozsudek nezměněn, podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněného D. B. a státního zástupce ve vztahu k obviněným D. K., R. O. a D. T. zamítnuta. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 To 17/2023, podal obviněný R. K. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Dovolatel měl za to, že napadené rozhodnutí obsahuje nesprávné právní posouzení skutku, je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí, neboť vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Podle dovolatele krajský soud zcela nepochybně objasnil kriminální děj, určil spravedlivě jednak podíly jednotlivých spolupachatelů na vlastním přepadení poškozeného a také podíl na těžké újmě na zdraví způsobené poškozenému. Co se týče dovolatele, ten držel poškozeného zezadu kolem pasu přes ruce – ne za účelem způsobení těžké újmy, ale za účelem prohledání jeho kapes a nalezení dlužných peněz. Dále dovolatel popsal skutkový děj v souladu s krajským soudem. Podle dovolatele se jednalo o hraniční případ loupeže, poněvadž k přepadení došlo na základě objednávky věřitele k vymožení dlužné částky, nikoli za účelem užití násilí k vlastnímu obohacení. 6. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a neshledal pochybení či vady, pro které by mohl do procesu hodnocení důkazů zasahovat. Podle dovolatele „odvolací soud dále uvedl, že žádný z účastníků nesdělil, kdo a jak se měl vůči poškozenému chovat, jmenovaní se neshodli ani na jedné variantě. Jinými slovy – žádná dohoda mezi účastníky ohledně vlastního přepadení a způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému neexistovala. To je důkaz a nelze dále spekulovat, jakou měl každý z pachatelů představu o přepadení poškozeného a způsobení těžké újmy na zdraví. V tomto se odvolací soud odchýlil od výše uvedeného… Má-li odvolací soud jiný názor na věrohodnost důkazů provedených soudem prvního stupně, ač dokazování provedené soudem prvního stupně označil za ucelené a bez vad, nemůže současně přistoupit ke změně skutkového stavu… K rozhodnutí odvolacího soudu došlo v situaci, kdy soud uplatnil svůj subjektivní pohled na celý skutek, což z hlediska pravidel dokazování přípustné není.“ V takovém postupu dovolatel spatřoval nerespektování rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2530/2008. Pouze spravedlivý trest plní svůj výchovný účel a působí i na právní vědomí občanů formou víry ve spravedlnost. Takový trest uložil dovolateli soud prvního stupně, nikoli soud odvolací. 7. Dovolatel závěrem připomněl pojmy pachatel trestného činu a spolupachatel trestného činu, vyložil podmínky spolupachatelství a zopakoval, že poškozeného toliko držel zezadu přes ruce, nikoli za účelem způsobené těžké újmy na zdraví, ale za účelem prohledání jeho kapes, nalezení dlužné částky a jejího vrácení věřiteli/objednateli přepadení. Nemůže tedy být spolupachatelem ke spáchání trestného činu „těžké újmy na zdraví“. Jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody tak není spravedlivý. 8. Navrhl, aby dovolací soud připustil důvodnost dovolání a následně rozhodl o zrušení rozhodnutí odvolacího soud v části, kdy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Dovolatel k výzvě soudu prvního stupně doplnil, že „dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu – bodu I. v rozsahu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání pěti let a potvrzení původně uloženého úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu v rozsahu ustanov