6 Tdo 877/2013 — Nejvyšší soud

6 Tdo 877/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 9. 2013 Spisová značka:6 Tdo 877/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.877.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zákaz činnosti Dotčené předpisy:§ 49 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 877/2013-19 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2013 o dovolání podaném obviněným J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2012, č. j. 9 To 395/2012-477, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 157/2012, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e č á s t e č n ě z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2012, č. j. 9 To 395/2012-477, a to v celém výroku o trestu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc ve zrušené části v potřebném rozsahu z n o v u p r o j e d n a l a r o z h o d l . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 9. 2012, č. j. 1 T 157/2012-450, byl obviněný J. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že jako starosta O. B. p. S. A., oprávněn jednat jménem obce navenek, v rozporu s ustanovením § 38 odst. 1 a 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, odsouhlasil v O. B. p. S. A. vykonání víceprací na díle, jehož předmětem byla vestavba 11 bytových jednotek na základě smlouvy o dílo ze dne 18.5.2007, uzavřené mezi O. B. p. S. A. jako objednatelem a firmou Střecha – J. K., se sídlem v ulici M. …, V. n. M. jako zhotovitelem, v důsledku čehož vzrostly náklady na dílo o částku 5.116.039 Kč, aniž by však o této skutečnosti informoval zastupitelstvo obce za účelem přijetí rozpočtového opatření podle § 16 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ačkoli věděl, že obec nebude mít dostatek finančních prostředků na úhradu navýšené ceny díla, v důsledku čehož po převzetí faktury č. … ze dne 18.8.2008, vystavené firmou J. K. na částku 2.208.370 Kč, dal účetní obce Ing. V. L. pokyn, aby z této faktury uhradila již pouze částku ve výši 208.370 Kč, následně však převzal a odsouhlasil i poslední dvě faktury vystavené zhotovitelem díla, a to fakturu č. … ze dne 31.12.2008 na částku 224.996 Kč, splatnou dne 20.1.2009, a fakturu č. … ze dne 31.12.2008 na částku 4.586.028 Kč, splatnou dne 20.1.2009, aniž by tyto faktury předal účetní obce, ale ponechal si je u sebe a poté neučinil žádné včasné a dostatečné kroky k jejich úhradě, přestože si musel být vědom toho, že při neuhrazení závazku ve lhůtě splatnosti mohou obci vzniknout další náklady v podobě úroků z prodlení, nákladů soudního řízení a nákladů exekuce, a zároveň umožnil po dokončení díla zhotovitelem jeho užívání, přestože věděl, že dle čl. VI odst. 3 smlouvy o dílo ze dne 18.5.2007 nesmí obec jako objednatel díla pod sankcí 15% z celkové ceny díla užívat dílo do doby úplného uhrazení ceny díla, čímž umožnil zhotoviteli, aby se domáhal výše uvedených nároků cestou soudního řízení, což tento učinil, přičemž na základě podané žaloby vydal Krajský soud v Brně dne 2.9.2009 proti O. B. p. S. A. platební rozkaz č.j. 19 Cm 101/2009, kterým byla žalované obci uložena povinnost uhradit žalobci J. K. částku v celkové výši 9.351.779 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 599.010 Kč, a jelikož proti tomuto platebnímu rozkazu nepodal odpor a ani poté nečinil žádné kroky k tomu, aby obec získala prostředky na úhradu výše dlužné částky a zastupitelstvo obce o vydání platebního rozkazu vůbec neinformoval, byla na základě výše uvedeného platebního rozkazu proti obci nařízena exekuce usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19.10.2009, č. j. 45 Nc 941/2009, v jejímž průběhu byla dlužná částka zčásti vymožena, čímž poškozené O. B. p. S. A. způsobil škodu v celkové výši nejméně 5.023.116,- Kč, a to v podobě nákladů na úroky z prodlení ve výši nejméně 576.136,- Kč, smluvní pokutu za předčasné užívání díla ve výši 2.540.755,- Kč, nákladů soudního řízení ve výši 599.010,- Kč a nákladů exekuce ve výši 1.307.215,- Kč. Obviněnému byl za toto jednání podle § 255a odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Poškozený – O. B. p. S. A. – byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, který svým rozsudkem ze dne 6. 12. 2012, č. j. 9 To 395/2012-477, podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil jednak trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků, jednak podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce úřední osoby ve státní správě a územní samosprávě na dobu pěti roků. Zároveň uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené O. B. p. S. A. škodu ve výši 2.284.140,- Kč. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Kratochvíly dovolání, jež opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když je přesvědčen, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. K výroku o trestu v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že mu není možno uložit trest zákazu činnosti, jak je vyjádřen ve výroku napadeného rozsudku, neboť tento trest je v rozporu s volebním právem a právem garantovaným Listinou základních práv a svobod. Za správný pokládá právní názor soudu nalézacího, který mu tento trest (z důvodu v dovolání zmíněného) neuložil. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. proto spatřuje v tom, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. K výroku o náhradě škody obviněný uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je v této části nesprávné, neboť přiznaná výše škody nemá oporu v provedeném dokazování, tato škoda je nepřezkoumatelná, není patrno, z čeho se skládá, poškozeným byla uplatněna v podstatně vyšší části a její přiznání je i rozporné se skutkovým zjištěním. Na základě shora uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ve výroku o uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce úřední osoby ve státní správě a územní samosprávě a ve výroku o jeho povinnosti zaplatit poškozené O. B. p. S. A. škodu v celkové výši 2.284.140,- Kč a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se podle § 265h odst. 2 tr. ř. k dovolání obviněného písemně vyjádřil a po shrnutí dosavadního průběhu řízení vyjádřil k němu své stanovisko. Za důvodné má uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když uvedl, že vzhledem k prejudikatuře Nejvyššího soudu nezbývá než připustit, že formulace trestu zákazu činnosti je v napadeném rozsudku odvolacího soudu příliš široká a zahrnuje rovněž činnosti, jež - jak ostatně vyplývá z předcházející judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 Tdo 154/2009) - zakázány být nesmí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 Tz 167/2006, navíc doplňuje, že je absolutně vyloučeno zakázat obviněnému vykonávat funkci člena zastupitelstva územního samosprávného celku. V návaznosti na tento výrok a s odkazem na ustanovení § 49 odst. 1 tr. zák. konstatuje, že obviněný měl tr