6 Tdo 88/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 88/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 2. 2016 Spisová značka:6 Tdo 88/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.88.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 5. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 6.6.2016IV.ÚS 1814/16JUDr. Jaromír Jirsaodmítnuto29.11.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 88/2016-73 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2016 o dovolání, které podala obviněná J. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 7. 2015, č. j. 5 To 135/2015-2833, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 5 T 40/2011, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 1. 2015, č. j. 5 T 40/2011-2752, byla obviněná J. L. (dále jen „dovolatelka“ nebo „obviněná“) uznána vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustila společně se spoluobviněnou Š. H. tím, že obžalovaná J. L. jako výkonná předsedkyně občanského sdružení Naděje a od roku 2007 Domova se zvláštním režimem v Ch., v ulici K., v době nejméně od roku 2006 do dubna 2010, a obžalovaná Š. H. jako vedoucí pečovatelka tohoto zařízení v době od července 2008 do dubna 2010 ponechávaly klienty ve špatných hygienických podmínkách, kdy klienti zařízení byli nuceni setrvávat v silném a intenzivním zápachu, zejména ze včas nevynesených nádob s obsahem moči, nevynesených plen a ze znečištěného sociálního zařízení, v důsledku jednání a přístupu obžalovaných byli klienti ponecháváni ve špinavém či nedostatečně vypraném oblečení, setrvávali delší dobu v nevyměněných plenách, nebyla jim poskytována dostatečná osobní hygiena, nebyla činěna dostatečná opatření k zamezení výskytu svrabu, kapacita zařízení byla překračována, i přes naplnění stavu byli další klienti cíleně vyhledáváni, takže klienti zařízení pak neměli dostatek prostoru na pokojích, byli umisťováni i v prostorách neurčených k ubytování, a to v prostorách společných, čímž jim bylo odpíráno právo na soukromí, v důsledku jednání a přístupu obžalovaných nebylo dále klientům zajištěno dostatečné množství stravy přiměřeného druhu a skladby a byly podávány potraviny s prošlou záruční lhůtou, přičemž docházelo k tak výraznému snížení váhy klientů, kdy tito trpěli hladem, klientům nebyl zabezpečen dostatečný příjem tekutin a tito byli opakovaně dehydratováni a docházelo k celkovému zhoršení jejich zdravotního stavu, dále klientům nebyla zajištěna dostatečná ošetřovatelská péče, zařízení nemělo dostatečný počet personálu, nebyla zajištěna včasná lékařská péče, kdy v případě potřeby nebyl vyrozumíván včas lékař, obžalovaná L. nezajistila ani stálou lékařskou péči, přesto, že se v zařízení nacházeli závažně nemocní klienti, klientům nebylo zajištěno vyžití a pozornost odpovídající jejich potřebám vzhledem k jejich zdravotnímu stavu a duševnímu stavu, přičemž uvedeným jednáním došlo ke zhoršení zdravotního stavu například J. V., která byla v roce 2008 ze stacionáře převezena do nemocnice v Chomutově, kde byl konstatován vážný stav a silná dehydratace, M. Š., nar. ..., který byl opakovaně, naposledy v roce 2009, hospitalizován v nemocnici v Chomutově pro silnou dehydrataci a proleženiny, M. Ž., nar. ..., která byla v roce 2009 převezena do nemocnice Chomutov silně dehydratovaná, s velmi sníženou hladinou cukru v krvi, kdy ve stacionáři u ní nebyla na doporučení lékaře zajištěna diabetologická kontrola, a B. P., nar. ..., která byla dne 24. 3. 2010 převezena do stacionáře do nemocnice v Chomutově se zlomeninou těla 2. bederního obratle a zlomeninou obou stehenních kostí, kdy se jednalo o velmi těžká zranění vzniklá nejméně v řádu několika dní před přijetím do nemocnice, která nemohla být způsobena jedním úrazovým mechanizmem, a znemožnila pohyb z místa úrazu zejména na lůžko, kdy tento stav musel být zaznamenán další osobou. 2. Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce v oblasti poskytování zdravotních a sociálních služeb po dobu pěti roků. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné Š. H. 3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podaly obviněná, spoluobviněná Š. H. a státní zástupkyně, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 7. 2015, č. j. 5 To 135/2015-2833, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu ohledně spoluobviněné Š. H. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že spoluobviněnou za zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku odsoudil podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon ji zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání dovolatelky, spoluobviněné Š. H. a státní zástupkyně ve vztahu k dovolatelce. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Císaře dovolání, v němž uplatnila důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Dovolání podala shodně i spoluobviněná Š. H., a to prostřednictvím Mgr. Ing. Vlastimila Němce (č. l. 2917-2921). Toto však následně prostřednictvím téhož obhájce vzala zpět (č. l. 2933), o čemž rozhodl Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 12. 1. 2016 tak, že jej vzal na vědomí (č. l. 2934). 5. Dovolatelka uvedla, že z rozsudku prvostupňového soudu není zřejmé, jak se vypořádal s jejími námitkami a současně v čem konkrétně její protiprávní jednání mělo spočívat. Proto nelze hovořit o naplnění objektivní stránky přisouzeného deliktu. Závěry, že úmyslně nezajistila řádnou péči o pacienty, nejsou opřeny o žádné konkrétní důkazy. Namítla, že neměla na starosti povinnost o osobní péči pacientů, a proto nemůže nést osobní odpovědnost za porušení konkrétních povinností ze strany jednotlivých pracovnic. Dokazování nebylo zaměřeno na zjišťování, které konkrétní osoby své povinnosti porušily, ani na to, zda vydala nějaký příkaz nebo pokyn, aby pacienti nebyli řádně ošetřováni. Vzhledem k absenci znaku protiprávního zlého nakládání se svěřenou osobou, nemůže být dán ani znak subjektivní stránky. 6. K případu B. P. a existenci tvrzených zlomenin, k nimž mělo dojít v řádu dnů před 24. 3. 2010, připomenula, že v té době již nevykonávala žádnou činnost v občanském sdružení. Soudy se v této souvislosti nezabývaly působením svědka F., který sdružení zabezpečoval organizačně a ekonomicky. Soudy nevzaly v potaz její obhajobu, že existence proleženin a dehydratace je u pacientů s chorobami průvodní jev, kterému nelze zabránit v žádném zařízení. Provedenému dokazování vytkla, že nebylo zaměřeno na objasnění otázek vzniku proleženin, dehydratací či zlomenin a současně nebylo zkoumáno, které konkrétní pečovatelky o konkrétní pacienty v relevantním období pečovaly. V její prospěch svědčí i stanovisko doc. MUDr. Ivy Holmerové, Ph.D., která péči o pacienty hodnotila kladně. Poukázala na to, že učinila návrhy na provedení důkazů formou svědeckých výpovědí osob Mgr. V. S., Mgr. R. V., R. Z. a Ing. K. M., z nichž některým nebylo vyhověno. Některé osoby byly jako svědci (zmiňuje Ing. K. M. a R. Z.) ovlivňovány J. B., a proto měla být provedena jejich konfrontace. 7. Odvolacímu soudu vytkla, že nepovažoval za potřebné vyslechnout ve veřejném zasedání navržené svědky doc. MUDr. I. H., Ph.D., Mgr. V. S., Mgr. R. V., R. Z. a Ing. K. M., soudu prvního stupně neprovedení výslechu osob H. a H. Nesouhlasí ani se zamítnutím návrhu obhajoby na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví k posouzení zdravotního stavu J. V., M. Š. a M. Ž., a to zejména v tom směru, jak se u těchto pacientů jejich choroba projevovala a zda si byli schopn