6 Tdo 975/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 975/2025-165 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. Z., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice v jiné trestní věci, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 To 138/2025-136, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 18/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 22. 5. 2025, č. j. 1 T 18/2025-113, byl obviněný A. Z. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době do 13:55 hodin dne 27. 5. 2024 ve Věznici Kuřim, Blanenská 1191, okres Brno-venkov, kde v této době vykonával trest odnětí svobody, uložený mu rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 4. 2021 pod č. j. 1 T 139/2020-261, v právní moci dne 14. 7. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 7. 2021 pod sp. zn. 55 To 121/2021, mu byl proveden kontrolní odběr vzorku moči ke zjištění, zda není pod vlivem omamných a psychotropních látek, kdy následným vyšetřením této moči v Ústavu soudního lékařství, toxikologická laboratoř Brno, Tvrdého 2a, byla zjištěna přítomnost metamfetaminu v jeho těle, kdy tímto svým jednáním porušil základní povinnosti odsouzeného podle § 28 odst. 3 písm. b) zákona číslo 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, a takového závažného porušení základních povinností odsouzeného se dopustil opakovaně, neboť již dne 7. 1. 2024 se odmítl podrobit orientačnímu vyšetření moči na přítomnost omamných a psychotropních látek ve Věznici Kuřim, kde v tuto dobu vykonával trest odnětí svobody, za což mu byl uložen kázeňský trest celodenní umístění na uzavřené oddělení na dobu 14 dnů a tento trest vykonal v době od 29. 4. 2024 do 13. 5. 2024. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl zařazen do věznice s ostrahou. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 To 138/2025-136, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává, neboť se domnívá, že soudy v jeho věci porušily zásadu in dubio pro reo a nepostupovaly podle § 2 odst. 6 tr. ř. Konkrétně jde o to, že nebyla vyvrácena jeho verze, podle které požil předmětnou návykovou látku nevědomky z důvodu kontaminace společných předmětů či z důvodu jeho úmyslné diskreditace ze strany jiných spoluvězňů, kteří mu mohli látku podstrčit. Důkazy svědčící v jeho prospěch soudy nedůvodně ignorovaly, naproti tomu kladly neopodstatněný důraz na důkazy usvědčující, které ovšem nejsou dostačující k uznání viny bez důvodných pochybností. Jeho verzi skutku přitom podporují výpovědi svědků Š. a D. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., namítá, že odsuzující výrok v jeho případě odporuje zásadě subsidiarity trestní represe, protože incident mohl a měl být řešen v režimu kázeňské odpovědnosti. V tomto směru rovněž rozporuje, že by se dopustil opakovaného porušení svých povinností ve výkonu trestu odnětí svobody. 5. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 To 138/2025-136, případně rovněž vadné řízení jemu předcházející a dále v souladu s § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání ve vztahu k námitkám pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že žádné závažné rozpory ve věci neexistují. Rozhodná skutková zjištění soudu, zachycená především v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, mají zřetelnou vazbu na obsah provedených důkazů. V prvé řadě se jedná o záznam o kázeňském přestupku ze dne 28. 5. 2024 nebo o protokol o vyšetření moči, kteréžto listiny ve spojení s dalšími provedenými důkazy zmíněnými soudy vytvářejí důkazní komplex jednoznačně usvědčující obviněného z inkriminované trestné činnosti. Soudy přesvědčivě vysvětlily, proč mají obhajobu obviněného za vyvrácenou. V tomto směru státní zástupce odkazuje především na bod 14. a násl. odsuzujícího rozsudku. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a námitku obviněného o tom, že v jeho věci měla být aplikována zásada subsidiarity trestní represe, státní zástupce ji nepovažuje za důvodnou. Jednání obviněného totiž nevykazuje žádné výjimečné rysy, díky kterým by bylo možno říci, že nedosahuje ani spodní hranice trestnosti běžné u typově shodné trestné činnosti. Ani sám obviněný takové výjimečné okolnosti nepopisuje. Z hlediska uplatnění trestní odpovědnosti nelze přehlédnout, že závažnost podstatně zvyšuje osoba obviněného a jeho opakované prohřešky či nedostatek jakéhokoliv náhledu a poučení se z dosavadního deliktního jednání; zmínit lze i selhání dosavadních výchovných prostředků. 7. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení důvodnosti dovolání 9. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který má svou argumentací vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 10. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jiném důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace. 11. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů pod