6 Tz 105/2012 — Nejvyšší soud

6 Tz 105/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2013 Spisová značka:6 Tz 105/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:6.TZ.105.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 tr. zákoníku § 235 odst. 1,3 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 7. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 105/2012-59 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2013 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Ing. R. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 10 To 35/2011, t a k t o : Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, č. j. 47 T 2/2008-1256, byl obviněný Ing. R. K. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) a pokusem trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 k § 235 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustil tím, že: „v blíže neurčených dnech nejméně 19. 4. 2002 nařídil a zorganizoval odvezení poškozeného J. K., tak, že dne 19. 4. 2002 v době kolem 10.00 hod. v P., ulici K N. d., odděleně stíhaný J. M., spolu s dalšími dvěma neztotožněnými muži pohrůžkou užití střelné zbraně donutili poškozeného, aby nasedl do blíže neurčeného motorového vozidla typu Peugeot 206 a ulehl na zadní sedadla, přičemž poškozeného přiměli příslibem, že pokud bude rozumný, nic se mu nestane, aby strpěl převoz do rekreační oblasti O., v areálu V., kde byl ve sklepních prostorách chaty č. ... proti své vůli držen do druhého dne ráno, tj. 20. 4. 2002, odkud byl převezen s nasazenými zaslepenými lyžařskými brýlemi do obce V., okres P.-z., do kanceláře užívané obžalovaným, kde byl jedním z únosců vyzván pod pohrůžkou zabití jeho, popřípadě příslušníků rodiny, aby se podřídil pokynům obžalovaného, poté mu byly sňaty brýle a obžalovaný poškozeného přiměl opakovanými výhrůžkami likvidací jeho a dalších rodinných příslušníků podepsat nevyplněné daňové doklady a několik čistých papírů formátu A4, což obžalovaný podle svého sdělení hodlal využít jako doklad, a to zejména použitím příjmových a výdajových pokladních dokladů, kdy dva příjmové doklady měly být vyplněny na firmu IGP, spol. s r. o., IČO 61504220 s datem 13. 5. 2002 na nemovitost Č. a s datem 10. 4. 2002 na nemovitost D., a dva výdajové doklady na jméno R. K., ze dne 13. 5. 2002 na nemovitost Č. a ze dne 10. 4. 2002 na nemovitost D., v celkové hodnotě nejméně 35.800.000 Kč, což byla částka, kterou měl poškozenému za nemovitosti uhradit, a tím by způsobil škodu společnosti IGP, spol. s r. o., IČO 61504220, se sídlem P., J., zastoupené jednatelem J. K., který byl zároveň v té době jediným majitelem společnosti.“ Za to byl Ing. K. odsouzen podle § 235 odst. 3 tr. zák. ve spojení s § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 1 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Z podnětu podaného odvolání obviněným Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2011, č. j. 10 To 35/2011-1410, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvého stupně k novému rozhodnutí. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze, podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Ing. R. K. stížnost pro porušení zákona. Odvolacímu soudu v ní vytýká nesprávný procesní postup při rozhodování o odvolání obviněného, konkrétně pak nevyřešení otázky, zda odvolání, na jehož podkladě napadený rozsudek zrušil, nebylo podáno opožděně. Vrchní soud měl - při signalizaci nejasností kolem zachování lhůty od soudu prvního stupně - ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. vyřešit jako předběžnou otázku (např. vyžádáním zprávy Pošty Praha 2 o doručení zásilky obsahující rozsudek nalézacího soudu), zda odvolání obviněného bylo podáno včas. Pokud by tak učinil, zjistil by, že odvolání bylo podáno opožděně a musel by je jako takové podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnout. Tuto svoji povinnost však vrchní soud do důsledku nesplnil, otázkou včasnosti podání odvolání se vůbec nezabýval a ani nevysvětlil, proč nezkoumal, zda bylo odvolání podáno v zákonem stanovené lhůtě. Namísto toho napadený rozsudek zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, ačkoli pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady. Svůj názor ministr spravedlnosti opřel o následující, v jeho opravném prostředku zmíněné (str. 2-3 stížnosti pro porušení zákona), skutečnosti: Rozsudek soudu prvého stupně byl vyhlášen v nepřítomnosti obviněného Ing. R. K., proti němuž bylo vedeno řízení proti uprchlému, přičemž po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, jeho stručného odůvodnění a poučení o právu opravného prostředku se jak přítomná státní zástupkyně, tak obhájce nevyjádřili, zda se práva na odvolání vzdávají či nikoliv (viz č. l. 1206 trestního spisu). Jak vyplývá z obsahu předmětného trestního spisu, po vypracování rozsudku dala předsedkyně senátu dne 11. 10. 2010 kanceláři pokyn k doručení rozsudku státnímu zástupci, obhájci JUDr. Tomáši Sokolovi a uprchlému obviněnému Ing. K. do vlastních rukou prostřednictvím jeho obhájce. Zásilka pro obviněného byla vložena do obálky pro obhájce a obhájci byl zaslán další rozsudek zvlášť na doručenku typ III., který obdržel dne 19. 10. 2010 (viz u č. l. 1320). Kanceláří byly tyto zásilky vypraveny dne 14. 10. 2010. Posléze předsedkyně senátu zjistila, že chybí doručenka stvrzující doručení rozsudku, která by byla podepsána obhájcem za obviněného. Soudní kancelář kontaktovala advokátní kancelář, kde nejprve JUDr. Ch. slíbil doručenku vyhledat a soudu zaslat, a posléze asistentka Š. do telefonu četla z dotyčné doručenky přesné označení zásilky. Následujícího dne se však asistentka Š. telefonicky soudu omlouvala, že se předešlého dne spletla a přečetla jinou doručenku, načež žádala opětovné doručení rozsudku pro obviněného K. do advokátní kanceláře. Podobně reagoval obhájce JUDr. Sokol na písemnou výzvu předsedkyně senátu soudu prvního stupně, aby byla soudu vrácena předmětná doručenka. Stížnost pro porušení zákona dále uvádí, že nalézací soud provedl šetření v elektronické evidenci programu Lotus, přičemž bylo zjištěno, že podle evidovaných nadpisů obálek v rubrice "odeslané písemnosti" byly na adresu advokátní kanceláře vypraveny dvě zásilky s rozsudky v této trestní věci, tj. obhájci i do vlastních rukou obviněného Ing. K. prostřednictvím jeho obhájce. Městskému soudu v Praze bylo dne 30. 11. 2010 doručeno elektronické odvolání obviněného, jež prošlo v listinné podobě podatelnou soudu následujícího dne. V průvodním přípise adresovaném Vrchnímu soudu v Praze předsedkyně senátu upozornila na veškerá zjištění nalézacího soudu ohledně doručení rozsudku do vlastních rukou obviněného prostřednictvím obhájce a vyslovila názor, že odvolání bylo podáno opožděně, neboť zásilku pro obviněného i obhájce advokátní kancelář převzala dne 19. 10. 2010, takže posledním dnem pro podání odvolání byl den 27. 10. 2010 (viz č. l. 1404a). Ministr spravedlnosti zdůraznil, že odvolací soud se vůbec nezabýval řešením předběžné otázky, zda bylo odvolání podáno obhájcem včas, a předseda senátu nechal dne 5. 9. 2011 opětovně zaslat rozsudek soudu prvního stupně jak obhájci, tak jeho prostřednictvím i uprchlému Ing. K. (viz č. l. 1405). Ačkoli v trestním spise není založena doručenka potvrzující převzetí rozsudku Městského soudu v Praze, který byl soudem druhého stupně zaslán do vlastních rukou obhájce JUDr. Sokola, přikročil odvolací soud k projednání věci. V neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2011 vyhlásil usnesení pod sp. zn. 10 To 35/2011, jímž podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ve věci učinil rozhodnutí nové. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se otázkou včasnosti podání odvolání obviněného vůbec nezabýval, ani nevysvětlil, proč nezkoumal, zda bylo odvolání podáno v zákonem stanovené lhůtě. Před podáním stížnosti pro porušení zákona bylo v rámci přezkumného řízení dotazem na Poště Praha 2 zjištěno, že sporná zásilka s podacím číslem ... byla poštou dodána dne 19. 10. 2010 adresátovi a v recepci advokátní kanceláře ji převzala K. M., přijetí potvrdila razítkem advokátní kanceláře. Podle názoru ministra spravedlnosti byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 10 To 35/2011 porušen záko