6 Tz 3/2021 — Nejvyšší soud

6 Tz 3/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2021 Spisová značka:6 Tz 3/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TZ.3.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nutná obhajoba Ochranné léčení Zabezpečovací detence Dotčené předpisy:§ 36 odst. 4 písm. b) tr. ř. § 99 tr. zákoníku § 100 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 3/2021-122 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2021 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti v neprospěch obviněného P. S., nar. XY, v trvale bytem XY, XY, adresa doručování XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2020, č. j. 8 To 95/2020-100, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 155/2019, takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění:I. Obsah stížnosti pro porušení zákona 1. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2020, č. j. 8 To 95/2020-100, jímž došlo k zamítnutí stížnosti státní zástupkyně napadající usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 11. 2019, č. j. 1 T 155/2019-80 o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného P. S., v níž namítá, že citovanými soudními rozhodnutími byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanovení § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. (soudem prvního stupně) a v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ze strany soudu stížnostního. V návaznosti na rekapitulaci základních rozhodnutí ve věci vydaných (body 1. až 5.) a citaci příslušných zákonných ustanovení (body 6. až 9.) zaujímá ve svém mimořádném opravném prostředku stanovisko, že názor soudů ohledně toho, od kterého okamžiku se uplatní pravidlo o nutné obhajobě stanovené § 36 odst. 4 písm. b) tr. ř., je nesprávný. 2. S ohledem na § 99 tr. zákoníku dovozuje, že o ochranném léčení se rozhoduje, ať už obligatorně či fakultativně, vždy v řízení před soudem, přičemž jazykový výklad § 36 odst. 4 písm. b) tr. ř. tak vede prima facie k závěru, že právě v řízení před soudem se nutná obhajoba uplatní. K témuž závěru podle ministryně spravedlnosti vede i systematický výklad relevantních ustanovení. Pokud by zákonodárce považoval za žádoucí nutnou obhajobu v případě, že je navrhováno uložení ochranného léčení, již v přípravném řízení, stanovil by takové pravidlo již v § 36 odst. 1 tr. ř., který se týká specificky případů, kdy obviněný musí mít obhájce již v přípravném řízení, případně by relevantní okamžik výslovně stanovil jako v případě § 36 odst. 3 tr. ř. Předmětné pravidlo by proto nestanovil bez bližšího určení okamžiku, od kterého obviněný obhájce musí mít, jako je tomu podle § 36 odst. 4 písm. b) tr. ř. Výklad zastávaný soudy se navíc jeví v praxi obtížně realizovatelný (bod 13.). 3. Ministryně spravedlnosti připouští, že výklad zaujatý státní zástupkyní má za následek oslabení obhajoby obviněného v průběhu přípravného řízení, neboť obviněný nedisponuje v přípravném řízení ze zákona kvalifikovanou obhajobou ve vtahu k významné otázce uložení ochranného léčení, toto oslabení je však adekvátně vyváženo nutnou obhajobou obviněného v řízení před soudem, v němž je uložení ochranného léčení teprve rozhodováno, jednak možností státního zástupce rozhodnout o nutné obhajobě podle § 36 odst. 2 tr. ř. 4. Protože ministryně spravedlnosti zastává názor, že okresní soud věc nedůvodně vrátil státnímu zástupci k došetření a nesprávně rozhodl o podané stížnosti státní zástupkyně soud stížnostní navrhla Nejvyššímu soudu, aby podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2020, č. j. 8 To 95/2020-100 byl ve prospěch obviněného P.S. porušen zákon v § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. II. Dosavadní průběh řízení 5. K vydání stížnosti pro porušení zákona napadeného usnesení došlo v řízení vedenému proti obviněnému pro skutek spočívající v tom, že dne 13. 6. 2019 v přesně nezjištěné době od 06:05 do 06:20 hodin při jízdě linkového autobusu číslo 840 208 společnosti Zdar a.s., na lince Žďár nad Sázavou – Velké Meziříčí, okres Žďár nad Sázavou, jako přepravovaná osoba sedící na druhém sedadle v řadě u okna za řidičem si obnažil penis a masturboval, pozorujíc při tom před ním sedící R. T., narozenou XY, přičemž mezi obcí XY a XY ejakuloval a spermatem potřísnil sedadlo vedle sedící poškozené R. T., její telefon, položený na sedadle a svetr, který měla oblečený, ve kterém je spatřován přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. 6. Trestní stíhání obviněného pro tento skutek bylo zahájeno usnesením policejního orgánu vydaného podle § 160 odst. 1 tr. ř. dne 20. 6. 2019 (č. l. 1). V jeho průběhu byl na základě opatření o přibrání znalce (č. l. 29-30) vyhotoven ke dni 14. 10. 2019 znalkyní MUDr. Petrou Sejbalovou znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie (č. l. 35-41), v němž znalkyně v odpovědi na otázku č. 6 uvedla, že „[z] medicínského hlediska je pobyt P. S. na svobodě nebezpečný pro riziko recidivy analogického jednání“ a s ohledem na zjištění, že jmenovaný trpí poruchou sexuální preference typu exhibicionismu (odpověď na otázku č. 1) a jednání mu kladené za vinu vycházelo z této poruchy (odpověď na otázku č. 5), doporučila uložení ochranného sexuologického léčení v ambulantní formě. 7. Státní zástupkyně podala dne 7. 11. 2019 na obviněného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou obžalobu pro uvedený skutek, právně kvalifikovaný jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a v ní navrhla, aby soud obviněnému uložil ochranné opatření - ochranné sexuologické léčení ve formě ambulantní. 8. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 22. 11. 2019, č. j. 1 T 155/2019-80 rozhodl podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za užití § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, když dospěl k závěru, že ve stadiu přípravného řízení došlo k závažné procesní vadě, v důsledku níž byl obviněný krácen na svých právech na obhajobu. Soud dospěl k závěru, že obviněný měl z důvodu nutné obhajoby být obhajován obhájcem již v tomto stadiu řízení („… důvody nutné obhajoby u obviněného byly dány ještě před realizací prostudování spisu…“). Poukázal na to, že „obhájce mohl učinit případné návrhy na doplnění vyšetřování nebo další postup ve věci, který může být i návrh na uzavření dohody o vině a trestu v situaci, kdy obviněný se k jednání doznal.“ Pro závažné porušení procesních předpisů zajišťujících právo obhajoby, které podle něj nelze napravit v řízení před soudem, rozhodl uvedeným způsobem. 9. O stížnosti státní zástupkyně podané proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 4. 2020, č. j. 8 To 95/2020-100, kterým ji zamítl jak nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. I podle něj s ohledem na odborná zjištění znalkyně, z nichž plyne, že pobyt obviněného „na svobodě je nebezpečný, a proto je navrhováno uložení sexuologického léčení v ambulantní formě, měly orgány činné v přípravném řízení důsledně postupovat podle § 36 odst. 4 písm. b) trestního řádu a obviněnému ustanovit obhájce“. Zvolený postup je „zjevným obcházením zákona a krácením práva obviněného na obhajobu a spravedlivý proces“, v důsledku čehož „přípravné řízení je zatíženo závažnou procesní vadou, kterou nelze v řízení před soudem napravit“. III. Vyjádření procesních stran 10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v písemném vyjádření sdělil, že se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožňuje. Již ze samotného systematického zařazení důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 4 tr. ř. je zřejmé, že se nejedná o důvod nutné obhajoby, který je bez dalšího nutné aplikovat již v přípravném řízení, neboť ty důvody nutné obhajoby vztahující se za všech okolností již k přípravnému řízení jsou upraveny v ustanoveních § 36 odst. 1, 2 a 3 tr. ř. Na ně poté navazuje ustanovení § 36 odst. 4 tr. ř., které však nutnost zastoupení obviněného obhájcem již v přípravném řízení explicitně nezmiňuje, naopak písm. a) tohoto ustanovení hovoří o zastoupení v hlavním líčení konaném proti zadrženému a písm. b) pak o řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního. Z hmotněprávní úpravy týkající se ochranných opatření a jejich ukládání (§ 99 a násl. tr. zákon