6 Tz 36/2025 — Nejvyšší soud

6 Tz 36/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2025 Spisová značka:6 Tz 36/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TZ.36.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Trest vyhoštění Trestní příkaz Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 36/2025-435 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2025 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného V. A. proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 9. 2024, č. j. 1 T 93/2024-333, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: I. Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona 1. Trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 9. 2024, č. j. 1 T 93/2024-333, byl obviněný V. A. uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, jednak přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchal ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku se spoluobviněnými O. B. a S. H., ohledně nichž nebylo v dané trestní věci dosud trestní stíhání pravomocně skončeno. Vytýkaného jednání se dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) • dne 19. 3. 2023 v době okolo 02:15 hodin sám, po předchozí krátké rozepři, před vchodem do restaurace XY na adrese XY XY, XY-XY, okres XY, úmyslně nejméně dvakrát udeřil pěstmi pravé a levé ruky do obličeje V. H., nar. XY, • dne 19. 3. 2023 v době okolo 02:15 hodin, společně s O. B., S. H. a D. S., před vchodem do restaurace XY na adrese XY XY, XY-XY, okres XY, úmyslně přesně nezjištěnými údery rukama a kopy nohama opakovaně udeřili I. H., nar. XY, do celého těla, čímž mu způsobili tržné rány týlní krajiny hlavy, kontuzi hlavy a kontuzi pravého kolene a podvrtnutí a natažení krční páteře, přičemž si zranění vyžádalo lékařské ošetření v nemocnici Nymburk, • dne 19. 3. 2023 v době okolo 02:15 hodin, společně s O. B., S. H. a D. S., před vjezdem do firmy P., na adrese XY č.p. XY, XY-XY, okres XY, úmyslně, společně a opakovaně udeřili přesně nezjištěnými údery rukama a kopy nohama V. H., nar. XY, do celého těla včetně obličeje, přičemž v důsledku výše uvedených jednání utrpěl V. H. zlomeninu nosních kůstek s minimálním posunem úlomků a podkožní krevní výrony a oděrky čela, očnic, lícních krajin, obličeje a nosu, a tato zranění si vyžádala lékařské ošetření a vedla ke znesnadnění běžného způsobu života po delší než přechodnou dobu. 2. Za uvedené přečiny byl obviněnému V. A. uložen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání 3 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, škodu ve výši 17 619 Kč, společně a nerozdílně s dalšími spoluobviněnými. 3. Trestní příkaz vůči obviněnému V. A. nabyl právní moci dne 15. 10. 2024. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 4. Proti citovanému trestnímu příkazu podala ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) pod č. j. MSP-239/2025-ODKA-SPZ/5 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. A., kterou odůvodnila tak, že trestním příkazem byl obviněnému uložen mimo jiné trest vyhoštění z území České republiky v trvání tří let. Podle ministryně Okresní soud v Nymburce neuvážil pečlivě všechny okolnosti případu, což vedlo k tomu, že se neřídil obecnými pravidly pro ukládání trestů. Aby mohl být trest vyhoštění uložen, je nezbytné současné splnění tří podmínek, konkrétně, že pachatel není občanem České republiky, dále že uložení takového trestu vyžaduje bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem a nenaplnění některé ze skutečností vylučujících uložení trestu vyhoštění ve smyslu § 80 odst. 3 tr. zákoníku. Z trestního spisu je zřejmé naplnění dvou ze tří citovaných podmínek, neboť obviněný není občanem České republiky a současně není osobou naplňující, byť jen jednu ze skutečností zmíněných v § 80 odst. 3 tr. zákoníku. Podstatou šetřeného protiprávního jednání bylo fyzické napadení jiných osob. Okresnímu soudu proto zbývalo posoudit, zda s ohledem na povahu a závažnost trestných činů, jichž se obviněný dopustil, a na jeho poměry je dána nikoliv jen teoretická, ale reálná obava, že by jeho další pobyt na území České republiky byl spojen s ohrožením bezpečnosti lidí. Poukázala na komentář k trestnímu zákoníku, podle něhož uložení trestu vyhoštění je odůvodněno zpravidla za předpokladu, že vzhledem k osobě pachatele hrozí z jeho strany opakování trestné činnosti nebo na usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 193/2015, podle kterého je uložení trestu vyhoštění namístě zejména v případech závažnějšího úmyslného trestného činu, spáchání více trestných činů v souběhu, organizované kriminality, přeshraničního spáchání trestných činů atd. Podle ministryně spravedlnosti při rozhodování o druhu a výši uložených trestů nebyla dostatečným způsobem zohledněna primární příčina vzniklého konfliktu, za niž je podle dalších na místě přítomných osob nezbytné považovat předchozí protiprávní jednání poškozeného V. H. Podle ministryně lze učinit závěr, že se ze strany obviněného jednalo o ojedinělé, situačně podmíněné a jím nevyprovokované protiprávní jednání spočívající v užití násilí proti dvěma jiným osobám. Předmětné protiprávní jednání sice zasáhlo zájem na ochraně lidského zdraví a narušilo veřejný pořádek, nicméně jeho intenzita byla spíše menšího stupně společenské škodlivosti. Při posuzování podmínek uložení trestu vyhoštění nebylo soudem dostatečně přihlédnuto ani k informacím o osobě obviněného a jeho poměrech. Tento se v době před spácháním trestných činů zdržoval v České republice po dobu nejméně 2,5 roku, nebyl dosud soudně trestán, ani postižen nebo prověřován za jiné protiprávní jednání. Podle ministryně spravedlnosti tak lze učinit závěr, že pro použití trestu vyhoštění nebyly splněny zákonné podmínky ve smyslu § 80 odst. 1 tr. zákoníku, v důsledku čehož jej nebylo možné vůbec uložit. Uloženým trestem vyhoštění nebyla zajištěna proporcionalita trestu ve vztahu k povaze a závažnosti spáchaného protiprávního jednání. Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud 1) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 9. 2024, č. j. 1 T 93/2024-333, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. A. v ustanovení § 80 odst. 1 tr. zákoníku; 2) podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 9. 2024, č. j. 1 T 93/2024-333, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; 3) podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Nymburce, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřil tak, že se s argumentací v ní obsaženou neztotožňuje. Podaná stížnost pro porušení zákona se argumentačně nijak nevypořádává s omezením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku proti výroku o trestu ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř. Za takovou argumentaci nepovažuje prosté konstatování rozporu s účelem trestu v bodu 17. odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona (nezajištění proporcionality trestu ve vztahu k povaze a závažnosti spáchaného protiprávního jednání). Naplnění uvedené podmínky nelze dovodit ani z poukazu stěžovatelky na okolnosti činu a jeho povahu a závažnost, neboť tímto argumentačním okruhem je namítána prostá nepřiměřenost uložení uvedeného druhu trestu, nikoliv trestním řádem požadovaný zřejmý nepoměr. Z tohoto hlediska státní zástupce považuje takto koncipovanou stížnost pro porušení zákona za nepřípustnou. 6. I v případě, že by stížnost pro porušení zákona za přípustnou považována byla, neztotožňuje se s ní státní zástupce z věcného hlediska, neboť podle něj nedošlo k porušení § 80 odst. 1 tr. zákoníku. Z tohoto nevyplývá, že by ukládání trestu vyhoštění připadalo v úvahu pouze v případech závažné trestné činnosti. O tom svědčí skutečnost, že uvedený druh trestu lze uložit i jako trest samostatný i v poměrně krátké výměře od jednoho roku. Státní zástupce se neztotožnil s celkovým hodnocením závažnosti trestné č