6 Tz 47/2023 — Nejvyšší soud

6 Tz 47/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2023 Spisová značka:6 Tz 47/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TZ.47.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Propadnutí majetku Zúčastněná osoba Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 47/2023-4730 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Zuzany Ursové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, a A. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 3 To 175/2019, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto: Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 3 To 175/2019, ve výroku, kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 48 T 7/2017, ohledně obviněného A. K. ve výroku, jímž mu byl uložen trest propadnutí části majetku, a dále ve výroku, jímž podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných J. B. a A. K. a směřující proti výrokům o trestech uložených jim rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 48 T 7/2017, byl porušen zákon ve prospěch obviněných J. B. a A. K. v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř., § 256 tr. ř., § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. a § 42 odst. 1, 2 tr. ř. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 48 T 7/2017, byl obviněný A. K. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1, 2 skutkové věty výroku o vině). Obviněný J. B. byl uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 1, 2 skutkové věty výroku o vině). 2. Za uvedený trestný čin byl obviněný A. K. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí části majetku, a to peněžních prostředků na bankovním účtu č. XY, jehož je majitelem, ve výši 850 000 Kč. Obviněný J. B. byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce revizního technika elektrických zařízení na dobu 5 let. 3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný A. K. a v jeho neprospěch a v neprospěch obviněného J. B. státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. Odvolání státního zástupce v neprospěch jmenovaných obviněných směřovalo výhradně proti výrokům o trestech, přičemž státní zástupce navrhoval, aby vedle správně uložených trestů zákazu činnosti jim byl uložen také trest propadnutí části majetku, resp. aby byl u obviněného A. K. již uložený trest propadnutí části majetku stanoven do výše 1 700 000 Kč. Vrchní soud v Olomouci o těchto odvoláních rozhodl usnesením ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 3 To 175/2019. Z podnětu odvolání obviněného A. K. zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. výrok, jímž byl tomuto obviněnému uložen trest propadnutí části majetku. Odvolání státního zástupce zamítl podle § 256 tr. ř. 4. Nejvyšší soud na tomto místě konstatuje, že v předmětné věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 7/2017 figurovali i další obvinění, avšak pro účely tohoto rozhodnutí není třeba je zmiňovat. Dále je také vhodné uvést, že Nejvyšší soud v dané věci již rozhodoval, a to usnesením ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 6 Tdo 1396/2020, tak, že podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného A. K. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 3 To 175/2019, v rozsahu, v němž jako soud odvolací podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných J. B. a A. K. směřující proti výrokům o trestech uložených jim rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 48 T 7/2017, a dále proti výroku, kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obviněného A. K. ve výroku, jímž mu byl uložen trest propadnutí části majetku, podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných A. K. a J. B. stížnost pro porušení zákona. Přípustnost této stížnosti dovozoval podle § 266 odst. 2 tr. ř. 6. Odvolacímu soudu vytkl tento jeho postup, pokud neakceptoval návrh státního zástupce na uložení trestu propadnutí části majetku oběma obviněným, přestože obecné podmínky pro uložení tohoto trestu byly podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku naplněny, resp. již soud prvního stupně podle něj porušil ustanovení § 66 odst. 1 tr. zákoníku, § 38 odst. 1 tr. zákoníku, § 39 odst. 1, 7 tr. zákoníku, jestliže neuložil tento trest také obviněnému J. B. 7. Podle názoru odvolacího soudu nevytvořily orgány činné v trestním řízení v přípravném řízení a následně ani soud prvního stupně procesní podmínky pro uložení tohoto trestu. Byl totiž navrhován ve vztahu k majetku spadajícímu do společného jmění manželů (dále také jen „SJM“), a proto mělo být manželkám obviněných přiznáno postavení zúčastněné osoby podle § 42 tr. ř., což se nestalo. S takovým závěrem vrchního soudu, který má plynout „z konstantní judikatury“, ministr spravedlnosti nesouhlasí, přičemž následně uvedl, z jakých důvodů. Nejprve v obecnosti vymezil zejména smysl trestu propadnutí majetku a konstatoval, že tento trest postihuje jen to jmění, se kterým pachatel disponuje ke dni právní moci odsuzujícího rozsudku, s výjimkou prostředků a věcí, na které se propadnutí nevztahuje podle věty za středníkem § 66 odst. 3 tr. zákoníku. Výrok o propadnutí majetku se vztahuje výhradně na majetek ve vlastnictví pachatele. U věcí, které má pachatel ve spoluvlastnictví s jinými osobami, se trest propadnutí majetku může vztahovat jen na spoluvlastnický podíl pachatele a nemůže se dotýkat spoluvlastnického podílu jiných osob. V těchto souvislostech odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 11 Tdo 696/2020. Z něj podle ministra spravedlnosti nevyplývá, že by Nejvyšší soud vyjma otázky splnění obecných podmínek uložení tohoto druhu trestu a podmínek jeho přiměřenosti řešil současně po procesní stránce účast manžela obviněného jako podmínku uložení tohoto trestu. Plyne z něj však to, že tímto trestem není postižen veškerý společný majetek manželů, ale pouze ta jeho část, která po vypořádání SJM připadne odsouzenému manželovi. Práva manžela jsou tedy dotčena až ve chvíli zániku SJM. 8. Postavení zúčastněné osoby má podle ministra spravedlnosti manžel/ka v případě uložení zabrání věci, která náleží do SJM, nikoliv však v případě uložení trestu propadnutí majetku. V této souvislosti poukázal na rozdílnosti mezi tímto trestem a ochrannými opatřeními – zabrání věci, zabrání náhradní hodnoty, zabrání části majetku a zabrání spisů a zařízení. Uvedl také, že účast manžela má své opodstatnění v „zajišťovacím řízení“ ve smyslu § 347 tr. ř. ve spojení s § 137 odst. 1 tr. ř. v situaci, kdy je rozhodováno o zajištění majetku spadajícího do SJM. S ohledem na jím zmíněná ustanovení se však postavení manžela trestně stíhaného pachatele v řízení, jímž byl zajištěn majetek v SJM, liší od postavení manžela či manželky osoby, jež byla postižena trestem propadnutí majetku. Uložený trest propadnutí majetku v SJM ani účast manžela v řízení o zajištěném majetku v SJM nezakládá podle ministra spravedlnosti zákonný důvod k tomu, aby byl manžel považován za zúčastněnou osobu ve smyslu § 42 tr. ř. Postavení zúčastněné osoby se tot