6 Tz 47/2024 – Nejvyšší soud

6 Tz 47/2024-815 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Ondřeje Vítů o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 12 T 77/2016-726, a proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-743, takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 12 T 77/2016-726, a dále pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-743, byl porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020, a to v neprospěch obviněného D. P. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 12 T 77/2016-726, a dále usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-743, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2017, č. j. 12 T 77/2016-605, byl obviněný D. P. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném v době rozhodnutí) zařazen do věznice s dozorem. 2. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené M. P. (dále jen „poškozená“) částku ve výši 10 586,80 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví a částku 50 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v podobě fyzických a duševních útrap. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti výše uvedenému odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2017, č. j. 12 T 77/2016-605, podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 6 To 126/2017, zamítl. Dovolání, jež proti tomuto rozhodnutí obviněný podal, Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 3/2018. 4. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 12 T 77/2016-726, byla podle § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020 obviněnému uložena povinnost uhradit státu náklady zmocněnce poškozených zvlášť zranitelných obětí, nezletilých dětí AAAAA (pseudonym), a BBBBB (pseudonym) (dále oba společně jako „poškození nezletilí“), Mgr. Jaromíra Parobka, advokáta, ve výši 65 340 Kč. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 25. 11. 2017. 5. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-743, byla podle § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020 obviněnému uložena povinnost uhradit státu náklady zmocněnce poškozené, Mgr. Ing. Marka Schindlera, advokáta, ve výši 32 394 Kč. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 15. 5. 2018. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 6. Proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 12 T 77/2016-726, a dále proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-743, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl napadenými rozhodnutími v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020. 7. Konkrétně stěžovatel namítl, že z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 86/20, vyplývá, že „podle právní úpravy účinné do 30. 9. 2020 se ustanovení § 155 odst. 1 věnovalo rozhodování o povinnosti odsouzeného uložené v § 152 odst. 1 písm. a), b) a c) trestního řádu, ustanovení § 155 odst. 2 se věnovalo povinnosti uložené v § 152 odst. 1 písm. d) trestního řádu, ustanovení § 155 odst. 3 se věnovalo povinnosti uložené v § 152 odst. 1 písm. c) trestního řádu u odsouzeného, který byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, ustanovení § 155 odst. 4 se vztahovalo k § 154 trestního řádu, který se týká vztahu poškozeného a odsouzeného, nikoli tedy nákladů státu, a konečně ustanovení § 155 odst. 5 upravovalo proces rozhodování o povinnosti, kterou však podle výslovného znění trestního řádu nese stát. Povinnost odsouzeného i tyto náklady státu nést a upravenou procedurou je státu uhradit nebyla trestním řádem ve výše uvedeném znění do 30. 9. 2020 upravena“. V případě stížností napadených usnesení však Okresní soud v Ostravě vycházel ze stejného právního posouzení, které bylo citovaným nálezem Ústavního soudu odmítnuto, neboť podle znění trestního řádu účinného do 30. 9. 2020 nebyla povinnost obviněného nahradit náklady státu vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému trestním řádem vůbec upravena. První z napadených usnesení přitom bylo vydáno dne 14. 11. 2017 a nabylo právní moci dne 25. 11. 2017, druhé z napadených usnesení bylo vydáno dne 25. 4. 2018 a nabylo právní moci dne 15. 5. 2018. Obě tedy byla vydána a nabyla právní moci v době účinnosti trestního řádu ve znění účinném do 30. 9. 2020. 8. Z výše uvedených důvodů stěžovatel uzavřel, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 12 T 77/2016-726, a dále usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-743, byl v důsledku nesprávné aplikace právní úpravy porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020 v neprospěch obviněného, kterému byla na základě tohoto pochybení nezákonně uložena povinnost nahradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnců poškozené a poškozených nezletilých. 9. Pro úplnost stěžovatel dodal, že již v minulosti podal ve prospěch stejného obviněného, navíc v obdobné věci, stížnost pro porušení zákona, přičemž Nejvyšší soud v minulosti napadené usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, zrušil svým rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, sp. zn 6 Tz 25/2024, a to na základě argumentace totožné s tou, kterou obsahuje aktuální stížnost pro porušení zákona. Stěžovatel tedy uzavřel, že s ohledem na uvedené je nutné zrušit i nyní napadaná rozhodnutí, která vykazují obdobnou nezákonnost. Souhlasil přitom s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání, pokud Nejvyšší soud dojde k závěru, že jsou splněny podmínky pro takový postup. 10. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 12 T 77/2016-726, a taktéž usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-743, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 písm. b) tr. ř. (myšleno bylo zjevně ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř., neboť uvedené ustanovení nebylo a není děleno na písmena) ve znění účinném do 30. 9. 2020, a - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 12 T 77/2016-726, a taktéž zrušil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-743, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se s mimořádným opravným prostředkem ministra spravedlnosti ztotožnila a dále připomněla, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, byla obviněnému uložena povinnost uhradit státu náklady, které byly vynaloženy na první zmocněnkyni poškozené, Mgr. Hanu Milatovou, advokátku, ve výši 26 528 Kč, přičemž toto usnesení bylo ke stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 6 Tz 25/2024, zrušeno, přičemž bylo vysloveno, že jím byl porušen zákon v § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020, a to v neprospěch obviněného. Důvody podání stížnosti pro porušení zákona, které vedly ke zrušení daného usnesení, jsou přitom zcela totožné, jako důvody, pro něž byla podána nyní řešená stížnost pro porušení zákona. Státní zástupkyně dále dodala, že ačkoliv v případě řešeném Ústavním soudem byl zmocněnec poškozené ustanoven, a v tomto případě se jedná o dva zmocněnce zastupující poškozené na základě plných mocí, jedná se o stejn