6 Tz 78/2017 — Nejvyšší soud

6 Tz 78/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 10. 2017 Spisová značka:6 Tz 78/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:6.TZ.78.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přečin Svoboda vyznání Dotčené předpisy:§ 9 odst. 1 písm. a) předpisu č. 150/1969Sb. § 32 odst. 1 předpisu č. 100/1960Sb. § 7 předpisu č. 218/1949Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 12. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 78/2017ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a JUDr. Josefa Mazáka projednal ve veřejném zasedání dne 4. 10. 2017 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. M., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 8. 1978, sp. zn. 9 T 93/78, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 8. 1978, sp. zn. 9 T 93/78, byl porušen zákon v ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech, v neprospěch obviněného M. M. Tento rozsudek Okresního soudu v Příbrami se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný M. M., se zprošťuje podle § 226 písm. b) tr. ř. návrhu na potrestání pro přečin proti socialistickému soužití podle § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech, jehož se měl dopustit tím, že od srpna 1977 do srpna 1978 zejména v Příbrami propagoval myšlenky a tiskoviny zakázané náboženské sekty „Svědci Jehovovi“ s cílem získat pro tento náboženský směr další osoby, přičemž se zúčastňoval ilegálního shromažďování členů této sekty, a mařil tak státní dozor ve vztahu k náboženským společnostem v rozporu s ustanovením § 7 odst. 1, 2 zákona č. 218/1949 Sb., ač pro trestný čin podle § 178 tr. zák. byl již odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 2. 1975, sp. zn. 9 T 220/75, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 1976, sp. zn. 3 To 43/76, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který byl vykonán dne 31. 7. 1977, neboť označený skutek není trestným činem. O d ů v o d n ě n í 1) Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 8. 1978, sp. zn. 9 T 93/78, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem proti socialistickému soužití podle § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech, za který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Jako uvedený přečin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Příbrami spočíval v tom, že obviněný od srpna 1977 do srpna 1978 zejména v P. propagoval myšlenky a tiskoviny zakázané náboženské sekty „Svědci Jehovovi“ s cílem získat pro tento náboženský směr další osoby, přičemž se zúčastňoval ilegálního shromažďování členů této sekty, a mařil tak státní dozor ve vztahu k náboženským společnostem v rozporu s ustanovením § 7 odst. 1, 2 zákona č. 218/1949 Sb., ač pro trestný čin podle § 178 tr. zák. byl již odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 2. 1975, sp. zn. 9 T 220/75, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 1976, sp. zn. 3 To 43/76, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který byl vykonán dne 31. 7. 1977. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 9. 1978. 2) Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného dne 11. 9. 2017 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Uvedl, že citovaným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech. Přečinu proti socialistickému soužití podle § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech, v tehdy účinném znění, se dopustil ten, kdo nepřístojným chováním, zejména výhrůžkami, urážlivými výroky nebo skutky, pomlouváním, rvačkou, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním narušil socialistické soužití občanů nebo se dotkl jejich důstojnosti a cti, přestože byl v posledním roce pro některý čin obdobné povahy postižen anebo v posledních třech letech pro některý z trestných činů obdobné povahy odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu za takový trestný čin propuštěn. Z prostého porovnání zákonných znaků skutkové podstaty uvedeného přečinu a popisu skutku v rozsudečném výroku je zřejmé, že jednáním obviněného tato skutková podstata naplněna nebyla. Žádné nepřístojné chování (a demonstrativní výčet takových chování byl součástí skutkové podstaty) tam totiž ani v náznaku popsáno není. Přitom předchozí odsouzení obviněného ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 T 220/75 se týkalo jednání z věcného hlediska v podstatě stejného, jež ovšem bylo právně kvalifikováno jako trestný čin maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle § 178 tr. zák., a v důsledku této právní kvalifikace se na toto odsouzení vztahovala rehabilitace „ze zákona“ podle § 2 odst. 1 písm. d) zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, pročež bylo v té věci odsuzující rozhodnutí zrušeno a trestní stíhání zastaveno. 3) Méně závažné případy maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi přicházelo v úvahu posuzovat jako přestupek podle zákona č. 60/1961 Sb. Pokud tedy ve věci nebyly shledány důvody k právní kvalifikaci skutku jako trestného činu maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle § 178 tr. zák., přicházelo v úvahu toliko postoupení věci příslušnému správnímu orgánu k řízení o přestupku. Skutková podstata přečinu proti socialistickému soužití podle § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech, v tehdy účinném znění, ale ani žádného jiného přečinu či trestného činu předmětným skutkem zjevně naplněna nebyla. 4) Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech, v tehdy účinném znění,, aby zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání. 5) Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen. 6) Přečinu proti socialistickému soužití podle § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech, v tehdy účinném znění, se dopustil ten, kdo nepřístojným chováním, zejména výhrůžkami, urážlivými výroky nebo skutky, pomlouváním, rvačkou, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním narušil socialistické soužití občanů nebo se dotkl jejich důstojnosti a cti, přestože byl v posledním roce pro některý čin obdobné povahy postižen anebo v posledních třech letech pro některý z trestných činů obdobné povahy odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu za takový trestný čin propuštěn. Podle § 1 odst. 1 téhož zákona platilo, že přečinem je zaviněný, pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně (tj. v zákoně o přečinech) a jenž nedosahuje stupně společenské nebezpečnosti trestného činu. Podle § 1 odst. 2 téhož zákona čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není přečinem, i když jinak vykazuje jeho znaky. 7) Okresní soud v Příbrami v napadeném rozsudku (který neobsahuje odůvodnění) dospěl ke skutkovým zjištěním výše uvedeným zcela ve shodě s návrhem na potrestání, nevyvodil z nich však odpovídající právní závěry. Jednání uvedené ve výroku napadeného rozsudku totiž zjevně nenaplňuje znaky přečinu proti socialistickému soužití podle § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech, v tehdy účinném znění, ale ani žádného jiného přečinu ani trestného činu. Nebyl naplněn zejména základní znak uvedeného přečinu, a to nepřístojné chování pachatele. Ze znění zákona vyplývá, že jde o základní, nezastupitelný znak skutkové podstaty tohoto přečinu. Vedle toho je uvedené ustanovení doplněno demonstrativním výčtem některých typů takového „nepřístojného chování“. Zásadním nedostatkem napadeného rozhodnutí je i to, že v právní větě není vůbec uvedeno, že se obviněný dopustil nepřístojného chování, takže v právní větě vlastně okresní soud připustil, že skutková podstata daného přečinu naplněna nebyla. Pouze v právní větě uvedl, že obviněný narušil socialistické soužití občanů „jiným jednáním“. To je rovněž v rozporu se zněním zákona, který v úvahu přicházející druhy onoho „nepřístojného chování“ upřesnil pouze demonstrativním výčtem, který doplnil obecnou alternativou „jiného hrubého jednání“, čímž byl rozsah skutkové podstaty ohraničen. Jestliže tedy soud (a správně) nespatřoval v posuzovaném