7 Td 58/2022 — Nejvyšší soud

7 Td 58/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2022 Spisová značka:7 Td 58/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.58.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Delegace Místní příslušnost Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Td 58/2022-262 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2022 v trestní věci obviněných J. K., nar. XY v XY, bytem XY a právnické osoby d., IČO XY, se sídlem XY, vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 9/2022, návrh soudu na určení místní příslušnosti a rozhodl takto: Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 4. Odůvodnění: 1. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně podala dne 2. 8. 2022 u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně návrh na schválení dohody o vině a trestu, uzavřené dne 19. 7. 2022 mezi obviněným J. K. a obviněnou právnickou osobou d., stíhanými pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a státní zástupkyní. 2. Obvinění se měli uvedeného zločinu dopustit jednáním spočívajícím v tom, že (bod I./1.) obviněný J. K. jako jednatel společnosti d., v době od 20. 1. 2018 do 26. 8. 2018 přijal do účetnictví společnosti d., účetní doklady v celkové hodnotě 1 391 500 Kč vč. DPH (specifikované v dohodě o vině a trestu), které vystavil A. F. ve spolupráci s J. H., jejichž trestní stíhání dosud nebylo ukončeno, jménem společnosti G. F., a takto učinil přesto, že věděl, že uvedené fakturace slouží pouze k neoprávněnému snížení daňové povinnosti společnosti d., a nikoli k její ekonomické činnosti a že za tato plnění poskytnuté finanční prostředky mu budou v podstatné části v hotovosti vráceny, v rozporu s § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, zahrnul tyto účetní doklady (či je nechal zahrnout) do přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti d., za zdaňovací období měsíců ledna, února, dubna a srpna 2018, podaných u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 4, v době od 26. 2. 2018 do 25. 9. 2018, v důsledku čehož neoprávněně uplatněnými nároky na odpočet daně z přidané hodnoty způsobil České republice škodu v celkové výši 241 500 Kč, a dále (bod I./2.) obviněná d., jednáním svého jednatele J. K. v rámci své činnosti a ve snaze o majetkový prospěch spočívající v daňovém zvýhodnění v době od 20. 1. 2018 do 26. 8. 2018 přijala do svého účetnictví účetní doklady v celkové hodnotě 1 391 500 Kč vč. DPH, které vystavil A. F. ve spolupráci s J. H., jejichž trestní stíhání dosud nebylo ukončeno, jménem společnosti G. F., jak je specifikováno v bodu I./1., a takto učinila přesto, že uvedené fakturace sloužily pouze k neoprávněnému snížení její daňové povinnosti a nikoli k její ekonomické činnosti a že za tato plnění poskytnuté finanční prostředky byly jejímu jednateli J. K. v podstatné části v hotovosti vráceny, v rozporu s § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, zahrnula tyto účetní doklady do přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců ledna, února, dubna a srpna 2018, podaných u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 4 v době od 26. 2. 2018 do 25. 9. 2018, v důsledku čehož neoprávněně uplatněnými nároky na odpočet daně z přidané hodnoty způsobila České republice škodu v celkové výši 241 500 Kč. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 22. 8. 2022, sp. zn. 68 T 9/2022, byla věc obviněných J. K. a právnické osoby d., podle § 314p odst. 3 písm. a) tr. ř. věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu s tím, že Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně není místně příslušný k projednání věci, ale je jím Městský soud v Praze. Z popisu skutku vyplývá, že zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který je obviněným kladen za vinu, byl spáchán v Praze, neboť tam došlo k jednání naplňujícímu objektivní stránku předmětného trestného činu. V případě trestného činu podle § 240 tr. zákoníku je totiž z hlediska místní příslušnosti rozhodujícím sídlo příslušného finančního úřadu, u kterého bylo podáno daňové přiznání. V posuzovaném případě tak obviněný J. K. jako jednatel společnosti d., se sídlem v Praze, učinil u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4, jehož sídlo se nachází v působnosti Městského soudu v Praze, případně s ohledem na rozsah škody v působnosti Obvodního soudu pro Prahu 4. Soud proto předložil věc k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu soudu, který je nejblíže společně nadřízen Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a Městskému soudu v Praze. 4. Podáním ze dne 2. 9. 2022 učinila ve věci činná státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně vyjádření k místní a věcné příslušnosti, resp. k podanému návrhu. Uvedla, že místní a věcná příslušnost policejního orgánu a státní zástupkyně vykonávající dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení byla v přípravném řízení dána právní kvalifikací jednání některých ze spolupachatelů obviněných J. K. a společnosti d., konkrétně obviněných A. F. a společnosti G. F., se sídlem ve Zlíně, stíhaných pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. S ohledem na návrh obviněných J. K. a d., směřující ke sjednání dohody o vině a trestu, bylo jednání těchto obviněných policejním orgánem podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučeno k samostatnému projednání (především s odkazem na požadavek rychlosti a ekonomičnosti řízení, neboť v původní trestní věci bylo stíháno celkem 22 fyzických osob a 14 právnických osob). Poté, co byla dohoda o vině a trestu uzavřena, byl předložen návrh na schválení dohody o vině a trestu Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, jehož místní i věcná příslušnost byla i nadále s přihlédnutím ke znění § 23 odst. 2 tr. ř. odvozována od jednání spoluobviněných A. F. a G. F., z jejichž strany byly vystaveny nepravdivé faktury, které pak společnost d., zahrnula do svého účetnictví a do svých přiznání k dani z přidané hodnoty, přičemž sama společnost G. F., s tím související daňovou povinnost k téže dani snižovala fiktivními vstupy od různých „ztracených“ obchodníků, jejichž fakturace zakládala do svého účetnictví a zahrnovala do svých přiznání k dani z přidané hodnoty, podávaných u Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územního pracoviště ve Zlíně. Jednání obou obviněných právnických osob spolu velmi úzce souvisí, proto bylo původně vedeno společné řízení, přičemž podle § 23 odst. 2 tr. ř. se příslušnost soudu, který věc vyloučil, nemění. Ačkoli trestní řád výslovně zmiňuje toliko rozhodnutí „soudu“, nikoli jiných orgánů činných v trestním řízení, lze analogicky toto ustanovení vztáhnout na postup orgánů činných v trestním řízení v rámci celého řízení, a to mimo jiné i pro zachování kontinuity řízení a zejména právní jistoty postavení obviněných. Státní zástupkyně poukázala na možné komplikace, které by v případě změny příslušnosti hrozily, např. bude-li návrh na schválení dohody o vině a trestu předložen soudu, u kterého ve věci dosud činná státní zástupkyně nepůsobí, bude nutné, aby následně veřejnou žalobu u soudu zastupoval jiný státní zástupce (podle § 7 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, je totiž státní zastupitelství příslušné k zastupování státu toliko u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí). Ten přitom sjednanou dohodou o vině a trestu v podstatě není vázán a může vzít návrh na schválení dohody o vině a trestu zpět (§ 314o odst. 5 tr. ř.). Obdobně problematické může být řízení poté, co by soud rozhodl o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu (§ 314o odst. 1 písm. b) tr. ř.), či vrátil věc do přípravného řízení (§ 314r odst. 2 tr. ř.). V takovém případě by věc připadla k dalšímu řízení státnímu zastupitelství, které ve věci dosud vůbec nebylo činné. Všechny naznačené možné postupy by přitom zcela jistě měly vliv na délku řízení a jeho průběh (či výsledek). S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o tom, že příslušným k proj