7 Tdo 1087/2024 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1087/2024-1926 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 2. 2025 o dovolání obviněného D. D. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 55 To 302/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 20/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2023, č. j. 6 T 20/2023-1749, byl obviněný D. D. uznán vinným ad I.) přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ad II.) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a ad III.) zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaným, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti osmi měsíců za současného vyslovení dohledu. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu společnosti v trvání tří let. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo dále uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 5 ZT 73/2022, pro skutek kvalifikovaný jako dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 55 To 302/2023-1821, pod bodem I. zrušil k odvolání obviněného podaného proti všem výrokům napadenému rozsudku s výjimkou výroku ad I.), kterým byl obviněný uznán vinným ze spáchání přečinu zpronevěry, dále výroku, kterým byl obviněný částečně obžaloby zproštěn, a výroku o náhradě škody podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v odsuzujícím výroku o vině v bodech II. a III., v celém výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření vysloveném podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku a v celém výroku o náhradě škody vysloveném podle § 229 odst. 1 tr. ř. a za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného D. D. nově uznal vinným ad II. (dříve III.) zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který ho nově odsoudil, jakož i za skutek a trestný čin uvedený v bodě I. výroku o vině napadeného rozsudku, který zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců za současného vyslovení dohledu. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu společnosti v trvání tří let. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu pak bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Pod bodem II. pak rozhodl podle § 259 odst. 1 tr. ř. tak, že se věc v rozsahu zrušeného výroku o vině uvedeném v bodě II. napadeného rozsudku vrací soudu prvního stupně, neboť je nutno učinit ve věci rozhodnutí nové. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. 3. Uvedeného zločinu ad II. rozsudku odvolacího soudu se obviněný dopustil v podstatě tím, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch v době od 26. 10. 2020 do 17. 5. 2021 v místě svého trvalého bydliště na adrese Olomouc, XY č. XY celkem v 36 případech podrobně popsaných v tomto rozsudku zejména prostřednictvím internetu odeslal různým nebankovním společnostem žádosti o úvěr, přestože v té době splácel své předchozí finanční závazky a měl další finanční závazky podrobně uvedené u každého dílčího útoku v rozsudku, přičemž tyto podstatné údaje při sjednávání úvěrových smluv zamlčel, kdy mu nebyly žádné finanční prostředky vyplaceny [bod 1), 2) 7), 8), 10), 11), 25), 26), 32), 33), 35)], případně mu vyplaceny byly [bod 3) až 6), 9), 12) až 24), 27) až 31), 34), 36)], přičemž část z nich uhradil či splácel, čímž způsobil škodu ve výši 499 800 Kč a v případě, že by mu byly vyplaceny finanční prostředky, o které žádal, by způsobil škodu o 1 629 000 Kč vyšší, tedy celkem škodu ve výši 2 128 800 Kč, což se mu však nepodařilo. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do jeho výroku pod bodem I., podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Rovněž pak rozvedl, že soudy se nevypořádaly se zjištěnými skutečnostmi vylučujícími existenci obligatorního znaku skutkové podstaty úvěrového podvodu, a skutková věta odsuzujícího výroku neobsahuje povinné náležitosti co do popisu naplnění skutkové podstaty. 5. Konkrétně měl obviněný za to, že prosté vyplnění poptávkových formulářů prezentovaných na webových stránkách poskytovatelů úvěrů či zprostředkovatelů úvěrů nelze podřadit pod fázi sjednávání úvěrové smlouvy. Upozornil na to, že tyto formuláře mohl vyplnit kdokoli, s jakýmikoli údaji, např. i pod jménem cizím či smyšlené osoby, což zcela snižuje jejich význam. Účelem uvedených poptávkových formulářů je zahájení kontaktu mezi oběma subjekty a eliminace zájemců, u nichž je již z vyplněných údajů zjevné, že nejsou úvěruschopní. Vyplněné informace v poptávkovém formuláři tudíž nejsou pro další postup poskytovatele úvěru podstatné; teprve až zájemce projde tímto zpravidla zautomatizovaným sítem, je s ním zahájen samotný proces sjednávání úvěru, v jehož rámci již jsou závazně zjišťovány a prověřovány informace o poměrech žadatele o úvěr. Teprve až tento individuální proces zahrnující interakci obou stran dovolatel podřadil pod zákonný znak „sjednání úvěru“. Rovněž zdůraznil, že řada poškozených poskytovatelů úvěru sdělila soudu, že údaje o poptávce úvěru obdržela nikoli přímo, ale od zprostředkovatelů úvěrů. Obviněný tak neměl partnera, s nímž by úvěr sjednával, a záleželo na zprostředkovateli, jakému poskytovateli poptávku žadatele zašle. 6. Dále rozporoval právní posouzení znaku „podstatné údaje zamlčí“. Obviněnému bylo kladeno za vinu, že v poptávkových formulářích zamlčel údaje o rozsahu a výši svých závazků, resp. měsíčních splátek. Takové údaje po něm však nebyly v rámci poptávkových formulářů ani požadovány, a proto neměl důvod je sám od sebe do formulářů uvádět. Upozornil na to, že právě údaje o přesné struktuře závazků žadatele jsou předmětem prověřování v rámci sjednávání úvěru. Neuvedení těchto nevyžadovaných údajů v poptávkovém formuláři tudíž podle něj nelze označit za jejich zamlčení. 7. Poukázal též na nejednoznačnost a neurčitost popisu jednotlivých položek v poptávkových formulářích (např. položky „měsíční výdaje“), což nemohlo být kladeno k jeho tíži. K údajně nesprávným úvahám odvolacího soudu v tomto směru obviněný upozornil, že předmětem posuzování je otázka naplnění znaků úmyslného trestného činu ze strany obviněného, což nelze vyvozovat z domněnek, co si obviněný mohl myslet nebo jak mohl obsah těchto formulářů chápat. Obviněný přinejmenším ze svého subjektivního hlediska vyplnil formuláře správně, a ani případné odlišné možné posouzení těchto formulářů (způsobu jejich vyplnění) nemůže založit trestněprávní odpovědnost obviněného, zejména subjektivní stránku. 8. Dále se tázal, zda lze za podstatný údaj při sjednávání úvěru označit existenci závazků, které jsou splatné až po předjímané splatnosti žádaného úvěru (a tudíž nemohou ovlivnit zvažování poskytovatele úvěru). Např. ve skutkové větě zmiňovaný závazek vůči věřiteli J. M. byl splatný až po splatnosti poptávaných úvěrů. Tento závazek tak nebyl měsíčně splácen, ani se jinak neprojevil na posuzování úvěruschopnosti žadatele, a tedy se nejednalo o podstatný údaj pro poskytování úvěru. Za zjevně nesprávný označil opačný názor odvolacího soudu, podle něhož neuvedení existence v budoucnu splatného závazku v poptávkovém formuláři zakládá spáchání trestného činu. 9. Obviněný též nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že opakované podávání nových poptávek na poskytnutí úvěru poté, co předchozí byly zamítnuty, má za následek opakované páchání jednotlivých dílčích útoků trestného činu úvěrového podvodu. Zdůraznil, že jeho záměrem bylo získat úvěr v určité výši, a bylo mu vcelku lhostejné, který subjekt mu jej poskytne. Proto poku