7 Tdo 1091/2024 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1091/2024-5213 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovoláních, která podaly obviněné K. M. a K. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 8 To 25/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 2/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných K. M. a K. P. odmítají. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2023, č. j. 47 T 2/2023-4315, byla obviněná K. M. uznána vinnou pod body 1-10 výroku zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (spáchaným v bodech 1-9 ve spolupachatelství s obviněnou K. P.) a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu realitní činnosti včetně činnosti zabývající se nákupem, prodejem, správou a údržbou nemovitostí na dobu sedmi let a k trestu propadnutí věci – mobilního telefonu zn. iPhone a pevného disku HDD Seagate včetně USB kabelu. Obviněná K. P. byla uznána vinnou pod body 1-9 zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství s obviněnou K. M. a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Stejně jako obviněná K. M. byla odsouzena k výše specifikovanému trestu zákazu činnosti v trvání pěti let a k trestu propadnutí věci – mobilního telefonu zn. Vodafone, notebooku Asus, tabletu iPad a stolního počítače HP. Oběma obviněným byla uložena povinnost k náhradě škody a někteří poškození byli se svými nároky (příp. se zbytky jejich nároků) odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem bylo také rozhodnuto (v částech označených písmeny B., C. a D.) zprošťujícími výroky ohledně obviněných K. M. a K. P. a dále ohledně spoluobviněného P. Č. 2. Zločinu podvodu se obviněné podle zjištění Městského soudu v Praze dopustily v podstatě tím, že se záměrem získat peněžní prostředky v době od 27. 4. 2018 do února 2020 na různých místech v Praze a jinde pod zcela smyšlenou legendou o zprostředkování koupě bytů v rámci privatizace tzv. zbytkových bytů organizovaly prohlídky vybraných bytů s tím, že byty budou v době od šesti do dvanácti měsíců nabídnuty k odkoupení za podmínky složení finanční částky představující zálohu na část kupní ceny, obviněné však nebyly k nabízení bytů jejich vlastníky pověřeny, neměly žádná vlastnická ani jiná obdobná práva k bytovým jednotkám a od počátku věděly, že jimi nabízené byty nejsou určeny ani zařazeny do privatizace a že o jejich prodeji není oprávněným subjektem vůbec rozhodnuto, tudíž takto složené finanční prostředky nemohly být ani použity jako záloha na kupní cenu. Svému jednání dodávaly na věrohodnosti zejména tím, že v předmětných bytech prováděly prohlídky, radily a řídily činnost poškozených při získání nájemního vztahu k bytům a detailně popisovaly podmínky privatizace bytů, o kterých zájemce ujišťovaly, a takto jednaly obě obviněné společně v případech označených pod body 1-9 výroku o vině rozsudku a v případě označeném pod bodem 10 jednala sama obviněná K. M., přičemž tímto jednáním způsobila obviněná K. P. poškozeným celkovou škodu ve výši 11 880 000 Kč a obviněná K. M. škodu ve výši 13 380 000 Kč. 3. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podaly odvolání obě obviněné (do výroků o vině, trestu i náhradě škody) i poškození A. C., L. K. a P. Š. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 5. 2024, č. j. 8 To 25/2024-4816, tak, že výrokem I. byla podle § 256 tr. ř. odvolání obou obviněných a poškozeného A. C. zamítnuta a výrokem II. byla podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání poškozených L. K. a P. Š. zamítnuta. 4. Obviněné K. M. a K. P. podaly proti usnesení odvolacího soudu, a to proti výroku I., dovolání, obě s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněná K. M. ve svém dovolání nejprve obsáhle zopakovala dosavadní průběh řízení včetně námitek uplatněných v odvolání s tím, že odvolací soud se jimi dostatečně nevypořádal. Odkázala na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze týkající se zamítnutí návrhů obou obviněných na doplnění dokazování pro nadbytečnost a vyjádřila názor, že taková argumentace byla nepatřičná. Uvedla, že „pokud jde o K., nebylo namístě odmítnout důkazní návrhy týkající se elektronické komunikace a znaleckých posudků a výslechu znalců, které připouštěly možnost negativních zásahů do těchto dat“. Nesouhlasila s odůvodněním odvolacího soudu, který se vyjadřoval k její namítané nepřítomnosti v době, kdy měla od poškozených přebírat finanční prostředky. Odkázala na judikaturu Ústavního soudu týkající se obecně principu in dubio pro reo, presumpce neviny a práva na spravedlivý proces s tím, že nelze akceptovat shledání viny obviněného za situace, kdy jediným přímým důkazem proti němu je výpověď svědka, u nějž nelze vyloučit zájem na výsledku řízení. Namítla nevěrohodnost svědků-poškozených, jelikož byli ve věci sami zainteresováni. Poukázala na to, že nalézací soud sám uvedl, že se jednalo o kupčení s byty, avšak nevyvodil z toho žádné další závěry. Dodala, že pokud by jednání svědků mohlo být posouzeno jako samostatný trestný čin, nehrozil by takovému svědkovi ani postih pro křivé svědectví. Dovodila, že z výpovědi svědka P. Š. vyplývá, že z hlediska subjektivní stránky dokonal trestný čin nepřímého úplatkářství, tudíž ze strany státního zastupitelství byla porušena zásada legality a oficiality ve vztahu k tomuto svědkovi i dalším poškozeným. Nicméně soudu to nebránilo v dokazování k objasnění předběžné otázky, zda jednání P. Š. a dalších poškozených nese znaky uvedeného trestného činu. Pokud by obviněné skutečně používaly získané prostředky k tomu, aby byty, které nebyly k privatizaci určeny, byly do privatizace zařazeny, pak jejich jednání muselo být posouzeno nikoli jako podvod, ale jako trestný čin podplacení podle § 332 tr. zákoníku. Tato skutečnost měla být zohledněna i při posuzování věrohodnosti svědků, zejména svědka L. K. Na toho byla podle sdělení policejního orgánu podána obžaloba. Dovolatelka dále namítla, že pokud by některý z aktérů měl kontakty směrem k magistrátu a obdržené finanční částky by byly určeny na ovlivnění příslušných osob tak, aby některé byty byly zařazeny do privatizace, pak by přinejmenším část jednání obviněných mohla být posouzena jako mírněji trestný čin nepřímého úplatkářství, popřípadě podplacení. Dovolání konečně obsahuje také nejasnou námitku týkající se snížení povinnosti obviněných k náhradě škody. 6. Obviněná K. M. v dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudek Městského soudu v Praze a aby dále postupoval podle § 265l tr. ř. 7. Obviněná K. P. nejprve v dovolání obecně konstatovala, že se odvolací soud nevypořádal s jejími námitkami v odvolání. Podle jejího přesvědčení soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily některé provedené důkazy, vycházely z částečně nesprávného skutkového zjištění a k důkazům svědčícím ve prospěch obviněné nepřihlédly. Rezignovaly na zjištění přesných peněžních toků a přiklonily se k výpovědím zainteresovaných svědků, především poškozeného L. K. V některých bodech rozsudku nemůže být obviněná vinna, protože vykonávala pouze administrativní a zprostředkovatelskou činnost. Soudy tak nepostupovaly v souladu se zásadami trestního řízení obsaženými v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 8. Dále obviněná namítla, že její odsouzení stojí na procesně nepoužitelném důkazu – komunikaci z mobilní aplikace WhatsApp, která nebyla pro účely trestního řízení zajištěna řádně a ohledně které existují důvodné pochybnosti o autenticitě. Navíc se jedná o komunikaci poškozeného L. K. či jiných poškozených s druhou obviněnou K. M. Podle obviněné obžaloba předložila soudu digitální data, která byla získána v rozporu se závazným pokynem policejního prezidenta č. 100/2018 o kriminalisticko-technické činnosti, a proto je nelze jako důkaz použít. Nevyplývá z nich bez pochybností skutečnost, že se vůbec jedná o komunikaci s obviněnými. K flash disku s otiskem WhatsApp komunikace předanému policejnímu orgánu svědkem L. K. před začátkem jeho výslechu dne 23. 8. 2022 obviněná namítla, že policejní orgán neopatřil data kontrolní sumou a flash disk ani nebyl založen do trestního spisu. Tento flash disk zaslal policejní orgán soudu až ke konci hlavního líčení. Obviněné nebyly s obsahem tohoto důkazu vůbec seznámeny, neboť tento nebyl do té doby součástí spisu. Navíc nebyl u hlavního líčení řádně proveden, neboť nebyl ve smyslu § 213 tr. ř. předložen stranám k nahlédnutí. Tím byla zásadně porušena práva obviněných na obhajobu. K datům předaným jmenovaným svědkem v průběhu jeho výslechu dne 23. 8. 2022, jež byla uložena na CD, obviněná konstatovala, že v protokolu o vydání věci ze dne 23. 8. 2022 není označen přístroj, ze kterého byla digitální data zajištěna, ale z protokolu o výslechu jasně vyplývá, že data by