7 Tdo 11/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 11/2025-475 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 1. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. H. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. 11 To 257/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 117/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 5. 2024, č. j. 3 T 117/2023-389, byl obviněný uznán vinným pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byl podle § 146 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu v celkové výši 50 000 Kč. Výrokem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu a pokusu přečinu v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době okolo 13:00 hod. dne 22. 11. 2021, v důsledku silničního incidentu, při kterém jej měl ohrozit poškozený P. A. motorovým vozidlem, obviněný jej pronásledoval a na pozemní komunikaci pod restaurací A. č. p. XY, ve XY, po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného, kterého opakovaně udeřil pěstmi do obličeje, strhl ho na zem, kde mu dupl na pravou ruku, o kterou byl opřený a opakovaně se ho snažil udeřit pěstmi a kopnout ho do hlavy a s fyzickým napadáním přestal, až když na místo přišel M. S., po jehož příchodu obviněný na rohu budovy vzal do ruky kovovou tyč a rozešel se proti poškozenému, ale v dalším fyzickém napadení mu zabránil M. S., který se mezi ně postavil a snažil se situaci uklidnit a následně, když chtěl obviněný z místa odjet, narazil do nohou poškozeného, který se mu snažil zabránit v odjezdu zastoupením cesty, následkem nárazu poškozený upadl na přední kapotu vozidla, na které se chytil levou rukou stěrače a obviněný s ním na kapotě vozidla ujel 1,5 až 2 metry, než poškozený z kapoty vozidla spadl na zem, přičemž svým jednáním poškozenému způsobil poranění, která lze ze soudně lékařského hlediska považovat za poškození zdraví vyžadující zpravidla jen základní lékařské ošetření, s délkou trvání nepříliš přesahující dobu jednoho týdne, omezující poškozeného podstatným způsobem v obvyklém způsobu života jen po dobu jeho hospitalizace od 22. do 23. 11. 2021, ale jeho napadení bylo způsobilé ke vzniku poranění, která by poškozeného podstatným způsobem omezovala na běžném způsobu života nikoliv jen po krátkou dobu. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a poškozený odvoláními, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 9. 2024, č. j. 11 To 257/2024-431, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Na jeho námitky proti vadnému postupu nalézacího soudu v odvolání soud druhého stupně dostatečně nereagoval. K tomu poukázal i na rozdíl v rozsahu odvolání a usnesení odvolacího soudu, ze kterého je zřejmé, že se odvolací soud s jeho obhajobou nevypořádal. Stručně zrekapituloval odvolací důvody, které ve svém odvolání uvedl. Z napadeného usnesení nelze zjistit žádné úvahy, kterými se odvolací soud řídil, tudíž je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Dále namítl rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a taktéž nedůvodné neprovedení podstatných důkazů navržených obhajobou. I k této námitce zrekapituloval část své odvolací argumentace ohledně nedostatečného prokázání viny s tím, že s těmito otázkami se odvolací soud nevypořádal. Rovněž konstatoval, že počátku incidentu byl přítomen pouze on a poškozený, avšak soudy bezdůvodně uvěřily pouze nevěrohodné verzi poškozeného oproti jeho verzi celé události. K tomu taktéž zmínil, že je poškozený prokazatelně uživatelem omamných látek, avšak soudy o tom neprovedly žádná relevantní skutková zjištění. Je přesvědčen, že je incident popsaný poškozeným v rozporu s ostatními svědeckými výpověďmi i s tvrzením jeho samotného. Zdůraznil, že to byl poškozený, kdo na něj zaútočil. On se tedy toliko bránil probíhajícímu útoku a z jeho strany se proto jednalo o nutnou obranu. Pokud soudy učinily jiný závěr o průběhu skutkového děje, pak to je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Agresivitu poškozeného prokazuje způsob jeho bezohledné a agresivní jízdy i tvrzená přítomnost návykových látek v krvi, následné chování poškozeného v nemocnici, poškození vozidla obviněného, tetování na zádech poškozeného i jeho chování v průběhu celého incidentu. 5. V části věnované dovolacímu důvodu podle písmene h) obviněný namítl, že nebyla prokázána především subjektivní stránka přečinu a pokusu přečinu, kterými byl uznám vinným, což naráží na presumpci neviny. Zdůraznil, že jednal v nutné obraně, jelikož se bránil útoku poškozeného a nebylo ani prokázáno, že by útočil pěstmi na obličej poškozeného. Nebyl prokázán úmysl k přečinu ublížení na zdraví. Taktéž další útoky na poškozeného nebyly prokázány, a to krom těch, kterými se bránil výpadům poškozeného. Zpochybnil výpověď svědka M. S., kterou považuje za neprůkaznou stran fyzických útoků i údajného útoku motorovým vozidlem. Svědka navíc označil za souputníka poškozeného, který byl zainteresován v celém konfliktu. Dále pak poukázal na výpověď svědkyně N. H., která podle jeho názoru vyvrací soudy tvrzený průběh skutkového děje. Soudům vytkl deformaci důkazů a další pochybení v rámci volného hodnocení důkazů s tím, že nedostatečně a nesprávně zjistily skutkový stav, když tento vůbec nevyplývá z provedených důkazů. Odvolací soud se nevypořádal ani s jeho argumentací stran nedůvodně neprovedených důkazů soudem prvního stupně i dalšími otázkami, které opakovaně uvedl i ve svém odvolání. 6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil. Co se týče námitek obviněného pod dovolacím důvodem podle písmene g), tyto lze podle jeho názoru podřadit pod uplatněný dovolací důvod pouze s výhradou. Obviněný fakticky nepopisuje žádné závažné vady, které by se týkaly zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů, ani že by daná skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, či že by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Námitky obviněného tak považuje za uplatněné toliko formálně. K dovolací argumentaci zdůraznil, že výpověď poškozeného není osamoceným důkazem, jak naznačuje obviněný. Jeho výpověď má totiž oporu ve znaleckém zkoumání a lékařských zprávách i v dalších výpovědích a koresponduje i s počátkem konfliktu tak, jak jej popsal i sám obviněný. Z důkazů je přitom zřejmé, že obviněný byl iniciátorem konfliktu, když poškozený se spíše snažil uniknout. Dále poukázal na srovnání věku a fyzických sil poškozeného a obviněného a na absenci zranění obviněného, které by napovídalo, že by byl napaden. O iniciativě obviněného v konfliktu pak vypovídá i jeho jednání, když sledoval poškozeného, následně vystoupil z vozidla a poškozeného napadl, a navíc v útoku hodlal pokračovat i poté, co byl konfrontován svědkem M. S. Dále akcentoval, že z hlediska věci není podstatné případné ovlivnění poškozeného návykovou látkou, neboť se tato skutečnost nedotýká samotného napadení. K tomu doplnil, že ani nesouhlas obviněného se způsobem hodnocení důkazů a rozsahem dokazování, stejně jako předkládání vlastního hodnocení důkazů, není dovolacím důvodem. Ke zmínce obviněného stran opomenutých důkazů pak uvedl, že tato sice může založit uplatněný dovolací důvod podle písmene g), avšak v projednávané věci se soudy s nadbytečností důkazních návrhů obhajoby vypořádaly, tudíž tato námitka není důvodná. 8. K dovolacímu důvodu podle písmene h) konstatoval, že obviněný prakticky ani nenamítá vady právní kvalifikace, nýbrž na základě své vlastní interpretace důkazů a vlastních skutkových zjištění, tedy až sekundárně, označuje právní kvalifikaci za vadnou a prosazuje svůj závěr o nutné obraně. K takové argumentaci však v rámci dovolacích důvodů nelze přihlížet. Stran rozsahu usnesení odvolacího soudu pak připustil, že napadené usnesení sice mohlo být zpracováno pečlivěji, avšak v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně, se kterým tvoří komplexní a vzájemně podmíněný celek, není tato vada důvodem nepřezkoumatelnosti či porušením práva na spravedlivý proces. Relevantními pak neshledal ani námitky proti kvalitě odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, když tyto nemohou být dovolacím důvodem. 9. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněn