7 Tdo 1117/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1117/2025-180 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2026 o dovolání obviněného D. P. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 14 To 134/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 125/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. P. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 4. 2025, č. j. 3 T 125/2024-131, byl obviněný D. P. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti šesti měsíců. 2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil v podstatě tím, že přesně nezjištěného dne v měsíci prosinci 2019 v XY, v XY ulici čp. XY, v místě svého bydliště v ložnici bytu pohlavně zneužil poškozenou AAAAA (pseudonym) tak, že ji osahával na přirození, vnikal prsty do vagíny, vykonal na ní orální pohlavní styk a následně pohlavní styk ve formě soulože, přitom věděl, že nedovršila patnáctý rok svého věku. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 23. 7. 2025, č. j. 14 To 134/2025-147, k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. V rámci prvního zvoleného důvodu dovolání deklaroval, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný rozporoval, že by znal v rozhodné době skutečný věk poškozené, jakož i že se tato událost měla odehrát v prosinci 2019 a že nedošlo i na jiné poškozenou tvrzené praktiky – orální pohlavní styk. V tomto ohledu upozorňoval na nevěrohodnost poškozené, a to s odkazem na vyjádření jejího otce, který pochyboval o pravdivosti tvrzení jeho dcery. Soudy svůj závěr o vědomosti o skutečném věku poškozené opřely o její osamocenou výpověď, aniž by se zabývaly ostatními důkazy a podstatnými okolnostmi, jež vyšly v průběhu trestního řízení najevo, přičemž informace z výpovědí svědků R. P., L. D. a L. P. byly tendenčně vytržené z kontextu. Výpovědi svědků R. P. a L. P. pak byly nepochopitelně označeny jako stranící osobě obviněného. 5. K časovému zařazení daného skutku uvedl, že vychází z domněnek a přesvědčení soudu prvního stupně o nemožnosti zařazení události do prosince následujícího roku. Znalost věku poškozené dovolatelem pak okresní soud opřel o nekonkrétní poznatky z výpovědi poškozené, obecná tvrzení svědků R. P., L. D. a L. P., že v dotčené skupině historického šermu se vědělo, kolik je komu let, ve spojení s tvrzením, že pokud se uvnitř skupiny historického šermu slavily narozeniny, chodili její členové do hospody a normálně se mezi sebou o sobě bavili. Tato tvrzení však obviněný ve vztahu k jeho osobě a k osobě poškozené považoval za nedostatečná, neurčitá a procesně nepoužitelná, neboť nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se obviněný či poškozená těchto posezení vůbec zúčastnili. S odkazem na vyjádření L. D. datoval moment svého nástupu do skupiny do prosince 2019 a deklaroval faktickou nemožnost vztáhnutí daných obecných tvrzení na jeho osobu. Konstatoval proto existenci extrémního nesouladu skutkových závěrů s provedenými důkazy, jež nebyly hodnoceny ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., jakož i porušení práva na obhajobu a spravedlivý proces. 6. Ve vztahu k dále uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení odvolacím soudem. Opětovně zdůraznil neprokázání jeho znalosti skutečného věku poškozené. Soudy se při právním posouzení skutku bez dalšího zaštítily vyjádřeními samotné poškozené, přestože proti nim v přímém rozporu stály odlišně vyznívající informace, získané zejména přímo od jejího otce, svědka M. K., ale také od svědka R. P. Z těchto vyplynulo, že v rozhodné době poškozená působila navenek již na první pohled jako výrazně starší dospívající dívka s viditelnými ženskými rysy odpovídající stáří 17 let. Její reálný věk nemohl bez vážně míněného a výslovného upozornění fakticky rozpoznat a nemohl být srozuměn s tím, že se o něj zajímala dívka mladší 15 let. Soudy měly v těchto souvislostech posuzovat vyjádření charakterizující osobu obviněného a poškozené podaná svědky R. P. a L. P. a z těchto dovodit vystupování obviněného a jeho chování k ženám jako spíše zdrženlivé, při seznamování nepreferující dospívající dívky, nadbíhání a podbízivé chování poškozené vůči jeho osobě a její nepřehlédnutelný zájem o obviněného. Poškozená se při každém možném setkání obviněného snažila kontaktovat, což by si znemožnila sdělením jejího skutečného věku. Krajský soud v tomto ohledu chybně odkázal na výpověď svědka R. P., v níž sice uváděl, že poškozená musela mít do kroužku doprovod a že trval na tom, aby ji rodiče alespoň po jeho skončení vyzvedávali, avšak nedoplnil již, že poškozená, resp. její rodiče, od něj po krátkém čase, v době, kdy obviněný ještě šermířskou skupinu nenavštěvoval (tuto větu nedokončil). Právní kvalifikaci proto označil za neodpovídající. 7. Konečně obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť co se výroku o vině týká, bylo v tomto rozsahu fakticky rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g) a h) tr. ř. Dodal, že při uvedených závažných chybách v dokazování, na které patřičným způsobem nereagoval odvolací soud, je třeba zjednat nápravu v dovolacím řízení. V trestním řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces, k porušení zákazu libovůle při rozhodování soudů a k porušení práva na rovnost účastníků soudního sporu a rovnosti jejich zbraní. Soudy obou stupňů provedly hodnocení důkazů nekorektně a neobjektivně, zcela jednostranně a svévolně a bez vazby na další důkazy upřednostnily verzi podanou poškozenou a vůbec nezohlednily důkazy svědčící v prospěch obviněného, paušálně odmítly verzi obviněného jako nevěrohodnou a nepřihlédly k podstatnému obsahu svědeckých výpovědí svědků M. K., R. P., L. D. a L. P. 8. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a případně též jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a buď ve smyslu § 265m odst. 1 tr. ř. sám v trestní věci rozhodl rozsudkem, jímž obviněného v plném rozsahu zprostí podané obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., nebo alternativně věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátí k novému projednání, jehož potřebný rozsah vymezí, a k novému rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře a podle § 265l odst. 3 tr. ř. nařídí, aby byl k tomuto postupu povolán jiný senát Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře nebo Okresního soudu v Táboře. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání obviněného D. P. uvedl, že dovolání je prakticky v celém rozsahu vystavěno na doslovném opakování již uplatněných a vypořádaných námitek. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že postrádá opodstatnění. Dokazování realizované okresním soudem označil za úplné a bezvadné, přičemž odsuzující rozhodnutí není zatíženo vadou tzv. extrémního rozporu. Veškerá skutková zjištění z řádně provedených a procesně použitelných důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky nepochybně dovodit lze. To platí i pro bazální skutková zjištění, podle nichž došlo k pohlavnímu styku obviněného s poškozenou již v prosinci 2019, kdy ještě neměla 15 let, přičemž obviněný nepochybně její věk znal. Obviněný je v uvedených otázkách usvědčován především samotnou AAAAA, jejíž vyjádření byla potvrzena i výpověďmi svědků R. P., L. P. a L. D., kteří jednoznačně setrvali na tom, že všichni ve skupině svůj věk znali. K otázce zasazení předmětného jednání do konkrétního časového rámce konstatoval, že se muselo jednat o tzv. předcovidové období, tedy o prosinec 2019, kdy měla poškozená teprve 14 let, což potvrdili i rodiče poškozené a odpovídá to i vyjádřením svědků L. P. a R. P. 10. K obviněným rovněž uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že dovolací argumentace v části týkající se údajné nesprávnosti právního posouzení skutku je