7 Tdo 112/2013 — Nejvyšší soud

7 Tdo 112/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 4. 2013 Spisová značka:7 Tdo 112/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.112.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 143 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 112/2013-41 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. dubna 2013 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. N. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 11 To 385/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 58/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2012, sp. zn. 6 T 58/2012, byl obviněný J. N. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 3 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 143 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dohledem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 let a podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku také ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl okresní soud také o uplatněných nárocích na náhradu škody. Uvedených přečinů se podle zjištění soudu I. stupně obviněný dopustil tím, že „ač věděl, že trpí epileptickými záchvaty, a z toho důvodu je zdravotně nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, o čemž byl dne 30. 9. 2010 poučen svým praktickým lékařem a neměl požívat alkoholické nápoje a měl dodržovat životosprávu zejména pravidelným nočním spánkem, dne 18. 11. 2011 v době od 24:00 hodin do dne 19. 11. 2011 minimálně do 04:00 hodin navštívil bary, kde požíval alkoholické nápoje – kapitána Morgana s colou v množství min. 10 malých panáků a šel spát v 06:00 hodin ráno a vstával téhož dne kolem 12:00 hodin, dne 19. 11. 2011 kolem 14:15 hodin v H. K. na křižovatce ulic H. , V. a ul. P. H. jako řidič osobního motorového vozidla zn. Fiat Croma majitelky M. P. , aniž se přesvědčil, že se na přechodu pro chodce v ul. P. H. nenachází chodci, couval ve směru z ulice V. přes ulici H. do ulice P. H. , která je označena dopravní značkou B 2 – zákaz vjezdu všech vozidel podle vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemní komunikaci a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, kde nacouval na přechod pro chodce, kde srazil chodce F. N. , a V. N. , B. F. , a V. F. , po střetu na místě dopravní nehody neprodleně nezastavil vozidlo a bez zastavení pokračoval v couvání nepřiměřenou rychlostí v obloukovitém směru, s vozem se pohyboval po trajektorii kruhového oblouku v prostoru křižovatky a tímto opět nacouval přes přechod pro chodce v ulici P. H. až k obrubníku chodníku, kde zastavil, čímž došlo k opětovnému střetu vozidla s na vozovce ležícími chodci F. N. a V. N. , následně sešlápl brzdový pedál a posunul volící páku automatické převodovky z polohy pro jízdu vzad do polohy pro jízdu vpřed, rozjel se dopředu v pravotočivém oblouku přes křižovatku a následně narazil do domu v ulici H. ; v důsledku všech nárazů utrpěl F. N. tupý úraz hlavy, trupu a končetin, když došlo zejména k rozlámání spodiny lební, k rozlámání žeber, zhmoždění plic a trhlině jater, na následky zranění dne 19. 11. 2011 zemřel. V. N. utrpěl tupý úraz hlavy, trupu a končetin, zejména zlomeninu lební klenby, zlomeninu zadní jámy lební, zlomeninu krční páteře v místě druhého krčního obratle, zhmoždění plic, roztržení dolního laloku levé plíce, zlomeniny horních i dolních ramének obou stydkých kostí, zlomeninu pravé i levé horní končetiny, zlomeninu pravé kosti stehenní, přičemž na následky zranění dne 19. 11. 2011 zemřel. B. F. utrpěla zhmoždění měkkých tkání pravé strany hrudníku, zhmoždění měkkých tkání pravého ramene a zhmoždění měkkých tkání zevní strany levého bérce, V. F. utrpěl zhmoždění měkkých tkání zadní strany pravé poloviny hrudníku a zhmoždění měkkých tkání levého lokte, dále B. F. a V. F. v důsledku dopravní nehody utrpěli depresivní epizodu a posttraumatickou stresovou poruchu, přičemž tato duševní porucha u obou poškozených přetrvává do současné doby, poškozený V. V. , utrpěl tříštivou víceúlomkovou nitrokloubní zlomeninu horního konce, tedy hlavice pravé pažní kosti a zlomeninu druhého žebra vpravo s dobou léčení do současné doby, dále došlo ke škodě na vozidle zn. Fiat Croma a na domě 3 v H. ul. , přičemž porušil ustanovení § 3 odst. 2, § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), d), h), odst. 2 písm. c), f), § 18 odst. 1, § 22 odst. 3, § 24 odst. 2, odst. 4 písm. c) a § 47 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a povinnost uvedenou v § 415 zákona č. 40/1964 Sb.“. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 11 To 385/2012, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Předně namítá, že soud I. stupně posoudil jeho jednání ve vztahu k poškozeným F. a V. N. jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku, tedy že m.j. hrubě porušil zákony o bezpečnosti dopravy. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (str. 22) podle jeho názoru vyplývá, že závěr o hrubém porušení zákonů o bezpečnosti dopravy učinil soud zejména na základě toho, že řídil motorové vozidlo navzdory své epilepsii. Tento závěr soudu, že je ale v příkrém rozporu s výsledky dokazování, když znalec MUDr. Hovorka dospěl k závěru, že výskyt epileptického záchvatu se nepodílel na průběhu dopravní nehody, jeho nemoc tak nebyla ani jednou z jejích příčin a soud tuto okolnost neměl v této otázce vůbec zohledňovat. Vedle epilepsie, že pak soud dále konstatoval nacouvání vozidlem do prostoru křižovatky, a dále na přechod pro chodce a následné pokračování v jízdě. Z odůvodnění rozsudku ale podle obviněného neplyne, že by soud i v tomto spatřoval hrubé porušení povinností účastníka silničního provozu. I kdyby tak soud učinil, tak podle obviněného tyto skutečnosti nemohou zakládat hrubé porušení povinností účastníka silničního provozu, když podle závěru znaleckého posudku z oboru dopravy byl v době dopravní nehody v ulicích vedoucích do křižovatky minimální až žádný provoz jak motorových vozidel, tak i ostatních účastníků silničního provozu a nelze předpokládat, že byť i agresivní jízda zpravidla v této situaci povede k předmětným následkům. Za další pochybení soudu v právním posouzení jeho jednání obviněný považuje závěr o tom, že jednal zaviněně. Soudem dovozovaný závěr o jeho zavinění z agresivního způsobu jízdy sice obviněný v obecné rovině považuje u trestných činů v dopravě za přiléhavý, namítá ale, že jeho zavinění právě ve vztahu ke způsobu jeho jízdy nebylo prokázáno. Souhlasí se závěrem znalce z oboru dopravy, že jednal z nelogických a nevysvětlitelných důvodů. Agresivní jízda by totiž mohla snad být vysvětlením prvotního střetu jím řízeného vozidla s poškozenými, ale nikoli již následného průběhu dopravní nehody, který by mohl být zaviněn jen úmyslným jednáním, kterému ale nic nenasvědčuje a nebylo mu to ani kladeno za vinu. Z toho obviněný dovozuje, že nevysvětlitelná a také neobjasněná okolnost jeho následného jednání spočívá mimo jeho vůli. Nebylo tak prokázáno, proč při dopravní nehodě řídil automobil zjištěným způsobem a považuje proto také za neprokázané jeho zavinění ve vztahu k následkům na životě a zdraví poškozených. Obviněný pak namítá také nerespektování zásady zákazu „reformatio in peius“, když původním rozsudkem soudu I. stupně byl uznán vinným pouze přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku. Ač odvolání proti výroku o vině podal jenom on, a státní zástupce podal odvolání pouze proti výroku o trestu v jeho neprospěch, po zrušení původního odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem byl následně soudem I. stupně uznán vinným navíc též přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 3 tr. zákoníku. Tímto postupem byla porušena uvedená zásada vyjádřená v ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř., neboť byl změněn rozsudek v jeho neprospěch navzdory tomu, že odvolá