7 Tdo 1160/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1160/2025-802 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání obviněného K. P. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 8 To 77/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 11/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. P. odmítá. Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2025, č. j. 3 T 11/2024-622, byl obviněný K. P. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění na dobu deseti let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci, a to dvou nožů, které soud ve svém výroku podrobně popsal. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. 2. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 6. 4. 2024 okolo 20:40 hod. v obci XY, okres XY, na parkovišti pro kamionovou dopravu, které se nachází za benzinovou čerpací stanicí F1, po předchozí výměně názorů s poškozenými, která probíhala na odpočívce parkoviště při konzumaci alkoholu a pod jeho vlivem, obviněný z místa nejprve odešel a po několika minutách se na místo vrátil s dvěma noži, které držel v rukou, šlo o otvírací nůž s klipsem zn. Outliner, černo-hnědé barvy, s délkou čepele cca 80 mm, a rozkládací nůž, tzv. motýlek, khaki barvy, s délkou čepele cca 105 mm, a vůči poškozeným jménem O. P. a A. Z., zaútočil těmito dvěma noži, přičemž útok směřoval proti tělu poškozených v úmyslu tyto usmrtit, neboť útok vedl zejména proti jejich hlavě, hrudníku, zádům a bederní části, kdy takto bez varování nejprve zezadu zaútočil na poškozeného O. P., kterému způsobil bodnou ránu zad vlevo v čáře lopatkové o velikosti cca 1 cm, pronikající do levé pohrudniční dutiny, navenek probublávající se smrštěním levé plíce při pneumothoraxu, bodnou ránu v horní části přední břišní stěny vpravo, nepronikající do dutiny břišní, kdy bodný kanál byl zakončen v podkoží ve stěně břišní, bodnou ránu na hýždi vpravo o velikosti cca 12 mm a hloubce bodného kanálu kolem 10 cm, kdy bodný kanál byl zakončen hluboko pod hýžďovými svaly, a to při pánvi v oblasti hruškovitého svalu, bodnou ránu na dlani levé ruky a zlomeninu těla hrudní kosti, když poškozenému se podařilo utéct z místa za jiný kamion v době, kdy obviněný útočil proti poškozenému A. Z., jenž v reakci na útok proti poškozenému O. P. vzal ze svého kamionu na obranu proti obviněnému dvě trubky ke zvedáku, přičemž v ten okamžik jej obviněný nejméně výše uvedenými dvěma noži napadl a způsobil mu nejprve výrazné kraniotrauma – ránu imponující jako rána sečná, případně tržná, nebo tržně zhmožděná vysoko na čele vlevo o celkové délce cca 10 cm s vpáčenou tříštivou zlomeninou klenby lebeční, s posunem úlomků kostí směrem do lebeční dutiny o více jak šířku kosti, se zakrvácením do dutiny lebeční, se zlomeninami šířící se z čelní krajiny i do okolí a s vícečetnými zlomeninami dalších struktur a obličejových kostí, a to především kosti klínové, očnice a jařmového oblouku vlevo, dále jednu bodnou ránu na boční ploše hrudníku vlevo a celkem 4 bodné rány zadní plochy trupu v krajině bederní při dolním okraji hrudního koše vlevo, pronikající do levé pohrudniční dutiny a do dutiny břišní, s přetětím 8. žebra vlevo a částečným kolapsem (smrštěním) levé plíce při pneumothoraxu, prokrvácení měkkých tkání kolem vzestupného úseku hrudní srdečnice (aorty) a mezi aortou a plicnicí, pneumodediastinum a pneumoperikard, bodné poranění bránice, bodné poranění perikardu (osrdečníku) a spodní stěny pravé komory srdeční, bez známek proniknutí bodného kanálu až do dutiny pravé komory srdce, pneumoperitoneum, dvojnásobné bodné poranění žaludku, celkem 2 bodné rány v oblasti levé ruky, a to v oblasti hřbetu i na dlani, a bodnou ránu na zevní ploše levého stehna, když některá z poranění obviněný poškozenému způsobil ve chvíli, kdy tento bezvládně ležel na zemi, a takto oběma poškozeným způsobil poranění bezprostředně ohrožující jejich život s tím, že tato poranění si vyžádala letecký transport poškozených vrtulníkem záchranné služby do Fakultní nemocnice Plzeň, kde se oba podrobili urgentním chirurgickým zákrokům, kdy poškozený O. P. byl hospitalizován na Klinice anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny a Chirurgické klinice Fakultní Nemocnice Plzeň od 6. 4. 2024 do 18. 4. 2024 a bez včasného specializovaného lékařského ošetření by došlo k oběhové nestabilitě a tím ke smrti poškozeného, a poškozený A. Z. byl hospitalizován na Klinice anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny a na Chirurgické klinice Fakultní Nemocnice Plzeň od 6. 4. 2024 do 22. 4. 2024 a bez včasné a vysoce odborné lékařské pomoci by došlo ke smrti poškozeného, neboť utrpěl těžké a vážné zranění vyžadující velkou chirurgickou operaci s revizí a toaletou dutiny břišní, suturou stěny žaludku, s ošetřením bodného poranění bránice, s ošetřením osrdečníku a pravé srdeční komory a další lékařské ošetření. 3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 9. 2025, č. j. 8 To 77/2025-716, k odvolání obviněného, podaného proti napadenému rozsudku v celém jeho rozsahu, částečně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výrocích, o povinnosti nahradit nemajetkovou újmu poškozeným a ve výroku, kterým byli poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak vrchní soud nově rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozené s nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný K. P. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jelikož rozhodná skutková zjištění, určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny podstatné navrhované důkazy a zároveň napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Obviněný úvodem rozporoval závěr soudu druhého stupně, že by mohl v určeném čase, tedy od 20:41:30 hod. do 20:43:07 hod., tedy za 97 sekund, urazit vzdálenost mezi místem, kde měl být naposledy zachycen na kamerovém záznamu z parkoviště útočník a prodejnou, kde byl obviněný zachycen další kamerou. Obhajoba přitom samostatně změřila vzdálenost obou zmíněných bodů a dospěla k závěru, že se jedná cca o 300 metrů s vyvýšením trasy o cca 11 m, přičemž dovolatel předložil výpočet, podle něhož v takovém případě odpovídá zmíněná vzdálenost cca 400 m na rovném povrchu. V návaznosti na uvedené pak připomněl, že tento běh realizoval s vyšší hladinou alkoholu v těle, v nevhodné plážové obuvi, po fyzicky náročném konfliktu a poukázal též na svou robustnější fyzickou konstituci. Na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že podobný tělesný výkon pro něj byl, za předestřených podmínek, fakticky nemožný. 6. V kontextu již předestřených výhrad dovolatel připomněl, že v průběhu řízení namítal nereálnost časové osy, avšak soudy nepřibraly žádného znalce z oboru tělovýchovy, biomechaniky či soudního lékařství, ani neprovedly žádný experiment či rekonstrukci ohledně fyzické schopnosti obviněného výše popsaný běžecký výkon realizovat. Podobný postup pak dovolatel označil za hrubé porušení svého práva na spravedlivý proces, zejména skrze opomenutí zásady vyhledávací. Dále obviněný projevil striktní nesouhlas se způsobem, jakým soud vyhodnotil kriminalisticko-genetický znalecký posudek, především absenci stop DNA obviněného na nožích, jimiž měl poškozeným způsobit výše popsaná zranění. 7. V neposlední řadě obviněný odmítl správnost právního posouzení vytýkaného skutku, neboť nedošlo k bezpečnému prokázání viny dovolatele, což mělo soudy vést k aplikaci principu in dubio pro reo, případně ke zvážení mírnější právní kvalifikace skutku jako jiného násilného trestného činu, i za případného zohlednění nutné obrany. 8. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř., rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil ve výroku o vině i trestu, dále podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pozbyla-li vzhledem ke změně podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně též navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl sám tak, že se dovolatel podle § 226 písm. c) tr. ř. zpro