7 Tdo 117/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 117/2025-430 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 2. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 4 To 182/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 34/2024, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2024, č. j. 4 To 182/2024-363, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2024, č. j. 2 T 34/2024-305. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný T. B. nebere do vazby. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2024, č. j. 2 T 34/2024-305, byl obviněný uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „tr. zákoník“) a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl podle § 187 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů tím, že v blíže nezjištěné době, pravděpodobně na začátku měsíce prosince 2021, v Brně na ulici XY XY v rodinném domě, který v dané době obýval společně se svojí manželkou K. B., synem T. B., a nevlastní nezletilou dcerou, poškozenou AAAAA (pseudonym), na jejíž výchově se dlouhodobě podílel, poškozená k němu měla s ohledem na jejich dlouhodobé rodinné soužití blízký vztah a velkou důvěru, považovala ho za výchovnou autoritu a oslovovala ho „tati“, a přestože bezpečně znal její věk, za účelem svého sexuálního vzrušení si v nočních hodinách přilehl v ložnici domu do manželské postele k poškozené, která byla oblečena v krátkém pyžamu, předtím zde uspávala postiženého bratra a usnula, a osahával ji na jejím přirození přes látku pyžama, kdy svého jednání zanechal, když se poškozená, která mezitím procitla, po několika vteřinách od něj odsunula, přičemž když se dívka ráno svěřila své matce, tak tvrdil, že spal, následně po několika dnech v nočních hodinách, po návratu do místa bydliště, vešel opět do ložnice, kde spala v manželské posteli poškozená společně s bratrem a matkou, lehl si vedle poškozené a poté, co z ložnice kvůli nedostatku místa odešla její matka, tak si poškozenou jednou rukou přitáhl k sobě, začal ji hladit pod kraťasy pyžama na jejím přirození a snažil se jí strkat prsty do pochvy, na což poškozená zareagovala tak, že se mu po chvíli vytrhla a odešla z ložnice a následující den se z domu odstěhovala k prarodičům, přičemž s ohledem na charakter jeho počínání, nízký věk poškozené a tomu odpovídající její rozumovou a psychickou vyspělost a celkové selhání jeho výchovné role bylo toto jeho jednání způsobilé přivodit u ní negativní psychické následky a negativně ovlivnit její další citový a mravní vývoj. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a poškozená odvoláními, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2024, č. j. 4 To 182/2024-363, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve je namístě připomenout, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo k novelizaci trestního řádu spočívající mimo jiné v přidání nového dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání nesprávně uplatnil dovolací důvod uvedený pod písmenem g) podle starého znění trestního řádu, který je v aktuálně účinném trestním řádu uveden pod písmenem h). Jeho dovolací námitky by však svým zaměřením na hmotněprávní i skutkové otázky mohly obecně odpovídat jak tomuto dovolacímu důvodu, tak i novému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto je Nejvyšší soud podle těchto dvou dovolacích důvodů i posuzoval. 5. Konkrétně obviněný namítl, že soudy řádně nepřezkoumaly všechny souvislosti týkající se intenzity a způsobu jeho jednání. Především poukázal na to, že se v případě pohlavního zneužití musí jednat o intenzivní zásah do mravního a tělesného vývoje dítěte srovnatelný s vykonáním soulože, pachatel musí vědět, že jeho jednání směřuje vůči dítěti mladšímu patnácti let a musí se jej dopouštět za účelem dosažení vlastního sexuálního vzrušení. Trvá na své nevině s tím, že poškozenou nikdy neosahával a soudy jeho jednání nesprávně právně posoudily. Z provedeného dokazování podle jeho názoru vyplývá, že uvedeného jednání se mohl dopustit ve spánku, a navíc se poškozená ani necítila být v jakémkoli ohrožení, když po události zůstala dál spát na stejném lůžku. Soudům vytkl, že se nedostatečně vypořádaly s rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků, svědčících navíc o události na základě pouhého doslechu. Rovněž namítl, že soudy neprovedly obhajobou navržené důkazy, a to textové zprávy s poškozenou a návrh na vyhotovení znaleckého posudku, kterým by byly zkoumány jeho osobnostní rysy a sexuální preference. K subjektivní stránce uvedených trestných činů pak konstatoval, že byl v polospánku a možná pod vlivem návykových látek, a proto ani nemohl jednat úmyslně. Pokud k nějakému dotyku došlo, pak to bylo v rámci skutkového omylu, neboť měl za to, že vedle něj leží jeho vlastní manželka. Uvedenými okolnostmi, které vylučují naplnění znaků subjektivní stránky, se přitom soudy obou stupňů nezabývaly. Dále konstatoval, že popsanou událostí nemohl naplnit ten znak skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužití, že by jednal v pohlavním vzrušení či ve snaze své vzrušení uspokojit, neboť nemá žádné sklony k sexuálním praktikám zahrnujícím malé děti. Další pochybení soudů spatřuje v nesprávném posouzení znaku „zneužití závislosti“. Situace, kdy se měl dotýkat spící poškozené, nemůže tento znak naplnit. Ke skutkovým okolnostem dále citoval některá prohlášení poškozené i její matky, ze kterých vyvozuje, že se jeho případný nevědomý omyl rozhodla matka poškozené použít proti němu a v této souvislosti poukázal na výši požadovaného odškodnění. 6. K přečinu ohrožování výchovy dítěte uvedl, že pár letmých dotyků způsobených v omylu nemůže založit posouzení jeho jednání podle tohoto ustanovení. Byl to naopak on, kdo dbal na řádnou výchovu poškozené, dohlížel na její školní docházku, plnění domácích úkolů, vedl ji k udržování pořádku v domácnosti, zajišťoval jí smysluplné trávení volného času, a to jak sám, tak i prostřednictvím svých rodičů. K tomu dále shrnul své dobré vztahy s poškozenou, pro kterou je stále oporou. Taktéž zpochybnil i věrohodnost výpovědi poškozené, k čemuž poukázal na dílčí závěry znaleckého posudku stran paměti poškozené a její schopnosti reprodukce událostí staršího data, přičemž následky na psychice poškozené, které z tohoto posudku vyplývají, připisuje jednání její matky, nikoli svému případnému nevhodně vedenému dotyku. V otázce náhrady nemajetkové újmy pak namítl, že došlo k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, neboť poškozená neutrpěla žádné duševní útrapy, když i po jeho jednání dále spala ve stejné místnosti. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl odložení výkonu rozhodnutí, a to s poukazem na okolnosti uvedené v dovolání, rodinné poměry i jeho podnikání. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a upozornil, že obviněný ve svém dovolání nesprávně označil dovolací důvod, neboť nezaregistroval novelu trestního řádu. Tuto vadu však neshledává zásadní. Námitka obviněného týkající se objektivní stránky trestného činu není důvodná. Ačkoliv jednání obviněného v posuzované trestní věci netrvalo zvlášť dlouhou dobu, šlo o jednání opakované a ani v jednom případě se nejednalo o letmý, krátký a bezvýznamný dotyk těla poškozené, o čemž svědčí i reakce poškozené a následky na její psychiku. S ohledem na formu jednání není pochyb o tom, že se jej obviněný dopouštěl za účelem sexuálního vzrušení. Za opodstatněnou však státní zástupce označil námitku obviněného, že jeho jednání nemělo být posouzeno podle kvalifikované skutkové podstaty zločinu pohlavního zneužití. K tomu připomněl obecné zásady posouzení znaku „zneužití závislosti“ dítěte svěřeného dozoru pachatele, přičemž tento znak v nyní projednávané věci naplněn nebyl. Obviněný se totiž svého jednání dopouštěl v situaci, kdy poškozená spala, tudíž nemohl zneužít její závislosti. Právní kvalifikaci jednání obviněn