7 Tdo 125/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 125/2025-914 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání obviněného R. K. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 6 To 148/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 36/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 2. 2024, č. j. 3 T 36/2020-792, byl obviněný R. K. uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci na přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců. Podle § 82 odst. 2 (správně odst. 3) tr. zákoníku byla obviněnému uložena ve zkušební době povinnost dle svých sil uhradit škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 6. 2024, č. j. 6 To 148/2024-880, zrušil k odvolání obviněného R. K. podaného proti napadenému rozsudku v celém jeho rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. K. uznal vinným účastenstvím ve formě pomoci na přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Za tento přečin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců. 3. Uvedeného přečinu se dle zjištění soudů dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 28. 9. 2017 ve XY, okres XY, po předchozí dohodě s nyní již pravomocně odsouzenou L. J. (nyní J.), jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění a vykonávající činnost pro společnost PROFI CREDIT Czech, a. s., sepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo 9102074873 mezi společností PROFI CREDIT Czech, a. s., jako poskytovatelem úvěru ve výši 130 000 Kč a D. K. jako klientem (dlužníkem), doložil kopii občanského průkazu, na které svým podpisem nepravdivě stvrdil, že kopii ověřil s originálem, potvrzení o zaměstnání u společnosti S. L., s. r. o., výplatní pásku a prohlášení o poskytnutí osobního účtu A. J., vše na jméno D. K., a listiny následně zaslal společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., vůči které předstíral vůli D. K. uzavřít úvěrovou smlouvu a plnit z ní vyplývající závazky, ačkoliv s D. K. nikdy nejednal a neměl originál jejího občanského průkazu, a poté, co společnost PROFI CREDIT Czech, a. s., akceptovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru a úvěrové prostředky dne 2. 10. 2017 převedla na bankovní účet číslo XY majitelky A. J., peníze 2. a 3. 10. 2017 odsouzená L. J. a její manžel R. J. z účtu vybrali či převedli, poskytnutý úvěr nikdo nesplácel, čímž poškozené společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., způsobil škodu ve výši 130 000 Kč. 4. Lze doplnit, že Okresní soud v Novém Jičíně již dříve ve věci obviněného R. K. rozhodl rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 3 T 36/2020-505, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněné L. J. Na základě odvolání obviněného R. K. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací zrušil usnesením ze dne 1. 6. 2022, č. j. 6 To 212/2022-532, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek ve vztahu k obviněnému R. K. a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně rozhodl soud prvního stupně výše uvedeným způsobem. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. K. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť vyjádřil názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a též ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Obviněný v prvé řadě vytkl vadnou formulaci skutku v rozsudcích soudů obou stupňů, která dle něj neodpovídá požadavkům trestního práva na zřejmost, stručnost a výstižnost, naopak je nesrozumitelná a nejasná. Odvolacímu soudu dále vytkl, že sám v odvolacím řízení neprovedl žádné nové důkazy ani již provedené důkazy nehodnotil odlišně, byť v napadeném rozsudku upozornil na některé vady soudu prvního stupně. 7. Rovněž kritizoval hodnocení výpovědi svědkyně D. K. odvolacím soudem, přičemž namítl, že předmětný soud nedostatečně zohlednil uvádění nepravdivých skutečností či jejich zatajování ze strany svědkyně, stejně jako její trestní minulost. Jmenovitě obviněný vyzdvihl fakt, že svědkyně D. K. opakovaně nepravdivě prohlásila, že nedala z ruky své osobní doklady a zatajovala soudu svou dlouhodobou známost se svědkem J. K. Nicméně obviněný rozporoval i věrohodnost výpovědí svědkyně L. J. a svědka R. J. 8. Obviněný taktéž konstatoval, že odvolací soud zásadně pochybil, když ani v odvolacím řízení neprovedl jím navrhovaný podstatný důkaz, zda byla svědkyně D. K. dne 28. 9. 2017 přítomná na svém pracovišti v Ostravě. Vyjádřil přitom přesvědčení, že popsaný důkaz by mohl mít zásadní vliv na posouzení věrohodnosti výpovědi svědkyně D. K. a pomohl by lépe zjistit skutkový stav v dané věci. Obdobně vytkl soudům obou stupňů, že se nezabývaly skutečnostmi vyplývajícími z jeho písemných návrhů na doplnění dokazování, především považoval za podstatné prohlášení konkurzu na majetek svědka R. J. v předmětném období. Provedení výše popsaných důkazů označil obviněný za nezbytné s ohledem na delší časový odstup od skutkového děje a vysokou míru sofistikovanosti trestné činnosti L. J. Naopak, z vytyčených důvodů, odmítl závěry soudu o vyvrácení vlastní obhajoby, podle níž se vytýkané trestné činnosti vůbec nedopustil, když řádně ověřil totožnost D. K. podle originálu jejího občanského průkazu. 9. Dovolatel též namítl, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu, neboť ve skutkové větě napadeného rozsudku absentuje jeho zavinění ve vztahu k uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů při sjednávání úvěrové smlouvy. Poukázal přitom na fakt, že jeho motiv ke spáchání vytýkané trestné činnosti nebyl nikdy zjištěn. V neposlední řadě se odvolal na zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající princip in dubio pro reo. 10. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně a tomuto věc vrátil podle § 265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí. 11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že námitky obviněného, kterými brojí proti zjištění skutkového stavu a prosazuje jeho odlišnou verzi, neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Z hlediska naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle jeho názoru obviněný neuvedl, v čem konkrétně spatřuje zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, nýbrž toliko zpochybnil rozsah provedeného dokazování. Státní zástupce dále konstatoval, že soud prvního stupně neopomenul žádné důkazy důležité pro rozhodná skutková zjištění v této věci. Neprovedení konkrétních důkazů navrhovaných obviněným v dovolání přitom soudy buďto dostatečně zdůvodnily, nebo lze jejich bezvýznamnost pro předmětnou věc dovodit, přičemž upozornil, že samotné zamítnutí důkazního návrhu bez patřičného odůvodnění ještě nezakládá porušení práva na spravedlivý proces. 12. Rovněž hodnocení věrohodnosti výpovědi svědkyně D. K. označil státní zástupce za dostatečně odůvodněné. Z výše uvedeného dovodil, že v dané věci nevznikl zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními majícími rozhodný význam pro naplnění znaků trestného činu a obsahem provedených důkazů, přičemž soudy také neopomněly provést žádné podstatné důkazy. Státní zástupce v neposlední řadě odmítl porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo ze strany soudů obou stupňů. 13. Ve vztahu k vytyčenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce konstatoval, že vznesené námitky z části neodpovídají jeho obsahu, neboť směřují proti popisu skutku, a nikoliv proti skutku samotnému. Zbylé námitky obviněného proti právnímu posouzení skutku pak státní zástupce označil za neopodstatněné. Na závěr svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou