7 Tdo 1313/2017 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1313/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 10. 2017 Spisová značka:7 Tdo 1313/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1313.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1313/2017-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 24. října 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. N., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 11 To 362/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 195/2015 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá. Odůvodnění: Rozsudky Okresního soudu v Semilech ze dne 10. 5. 2016, č. j. 2 T 195/2015-189, a ze dne 20. 9. 2016, č. j. 2 T 195/2015-226, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví (v označení trestného činu chybí „z nedbalosti“) podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců, přičemž bylo obviněnému podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby podle svých sil během zkušební doby nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že v katastru obce V. n. J. jako jediný jednatel společnosti NVE Czech, s. r. o., tj. stavebníka a zhotovitele provádějícího stavbu vodního díla „Malá vodní elektrárna“ na vodním toku Jizerka, kdy toto místo jako staveniště žádným způsobem nezabezpečil proti vstupu nepovolaných osob, přestože se nacházelo bezprostředně u pozemní komunikace a horní hrana boku náhonu byla v úrovni přilehlé komunikace, v důsledku čehož dne 21. 9. 2014 kolem 21:30 hod. v neosvětleném místě spadla poškozená J. P. do 2,4 m hlubokého stavebně upraveného koryta vodního náhonu a utrpěla závažná poranění, která si vyžádala lékařské ošetření, dva operativní zákroky s hospitalizací do 24. 9. 2014 a pracovní neschopnost do 31. 3. 2015. Rozsudky soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, na základě kterého soud druhého stupně rozsudkem ze dne 24. 1. 2017, č. j. 11 To 362/2016-243, v celém rozsahu zrušil oba rozsudky soudu prvního stupně a nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsoudil ho podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. Obviněný namítl, že přestože odvolací soud v otázce náhrady škody dospěl k závěru, že obviněný jako fyzická osoba nejednal se státními orgány a stavbu vlastnila právnická osoba, tuto skutečnost nezohlednil při hodnocení jeho viny a přípustnosti trestního stíhání. S poukazem na § 2 odst. 1 tr. zákoníku je pro obviněného příznivější posouzení podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen ZTOPO), neboť podle obviněného byly dány podmínky trestní odpovědnosti právnické osoby za přečin podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Údržba náhonu byla prováděna právnickou osobou, tato rovněž jednala se státními orgány, a proto nebyla vyloučena její odpovědnost. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 3 ZTOPO se podle obviněného měla tato skutečnost promítnout do vymezení míry zavinění, případně do výše trestu. Podle názoru obviněného se tedy nemohl dopustit protiprávního jednání kladeného mu za vinu a jeho trestní stíhání je nezákonné, neboť se lze domáhat trestní odpovědnosti právnické osoby. Soudům obou stupňů vytkl, že hodnotily důkazy selektivně a v jeho neprospěch. Kromě toho podle obviněného nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by se skutek stal tak, jak byl uveden v obžalobě, a že ho spáchal obviněný. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný neuvedl žádnou okolnost podle § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo § 11a tr. ř., a nelze se tedy k němu blíže vyjádřit. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný si sám odpověděl na svou námitku, zda je namístě jeho trestní odpovědnost, když konstatoval, že vzhledem k § 9 odst. 3 ZTOPO jeho trestní odpovědnost dotčena není. Kromě toho státní zástupce poznamenal, že ZTOPO do 1. 12. 2016 nepostihoval předmětný přečin, a proto nelze právnickou osobu stíhat za skutek, který byl spáchán dne 21. 9. 2014. Z těchto důvodů je dovolání obviněného v této části zjevně neopodstatněné. Obviněný dále obecně zpochybnil skutková zjištění, aniž by namítl extrémní nesoulad, nebo porušení jiného postulátu spravedlivého procesu, což podle státního zástupce nespadá pod žádný z dovolacích důvodů. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod je však dán jen tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, přičemž ve věci existoval některý z důvodů nepřípustnosti uvedených v § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Jde o to, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena podle § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo § 11a tr. ř., neboť trestní řád výlučně v těchto ustanoveních taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. V případě tohoto dovolacího důvodu obviněný neuvedl žádný z taxativně vyjmenovaných důvodů nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo § 11a tr. ř. Jiné namítané vady nepřípustnost trestního stíhání nezakládají. Pokud tedy obviněný namítá, že jeho trestní stíhání podle zákona bylo nepřípustné, je ze shora uvedeného zřejmé, že tato námitka je zjevně neopodstatněná, neboť jeho trestní stíhání bylo přípustné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skut