7 Tdo 1323/2019 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1323/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 11. 2019 Spisová značka:7 Tdo 1323/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1323.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Krádež Pytláctví Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 205 odst. 1,2 tr. zákoníku § 304 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 2. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1323/2019-242 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 o dovolání obviněného Z. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 4 To 674/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 61/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 9. 2018, č. j. 7 T 61/2018-160, byl obviněný Z. K. shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem pytláctví podle § 304 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného L. B. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené společnosti Rybářství Třeboň, a. s., škodu. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný Z. K. dopustil uvedené trestné činnosti v podstatě tím, že společně se spoluobviněným dne 29. 5. 2018 v době kolem 20.00 hod. na rybníku K., v katastrálním území Přeseka, okr. Jindřichův Hradec, po vzájemné dohodě za použití rybářského náčiní ulovili 6 ks štiky obecné o hmotnosti 12 kg v hodnotě 16 800 Kč a 4 ks candáta o hmotnosti 3 kg v hodnotě 4 500 Kč s úmyslem tyto ryby si přisvojit, čímž způsobili společnosti Rybářství Třeboň, a. s., škodu ve výši 21 300 Kč, a obviněný se tohoto jednání odpustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 6 T 18/2017, jenž nabyl právní moci dne 19. 4. 2017, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 1 rok se zkušební dobou v délce 48 měsíců, k trestu propadnutí věci a zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Táboře. 3. Rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci napadli obviněný i spoluobviněný odvoláními. Z jejich podnětu Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4. 6. 2019, č. j. 4 To 674/2018-194, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že oběma obviněným uložil shodné tresty odnětí svobody jako soud prvního stupě a následně pouze spoluobviněnému L. B. uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to rybářského náčiní v počtu 5 položek (konkrétně jeden rybářský prut, podběrák, kbelík, nůžky a krabice s dalšími pomůckami). 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně v celém jeho rozsahu podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Uvedl, že dovolání sice není určeno k dalšímu přezkumu skutkových zjištění, nicméně je nutné přihlížet k vadám zakládajícím neústavnost rozhodnutí, tedy jejichž podstatou je extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a těmito zjištěními. V jeho věci byla především dovozena odpovědnost za následek, neboť k vyslovení viny postačovalo konstatování, že postával vedle spoluobviněného, který se trestné činnosti dopouštěl, aniž by byly dány důkazy k jeho skutečnému jednání. Nabízela se tak otázka, jakým komisivním jednáním měl naplnit objektivní stránku trestného činu pytláctví. Odvolací soud mu proto také neuložil trest propadnutí věci, který postihoval jen věci spoluobviněného, jenž se k jednání doznal, a dále mu odvolací soud neuložil povinnost k náhradě škody. Pokud další nahozený prut nebyl předmětem trestu propadnutí věci, byl zřejmě učiněn závěr, že jím nebyl trestný čin spáchán. Pak měl být dotázán, zda je některý z těchto dalších prutů v jeho vlastnictví, což se nestalo. V další části svého dovolání obviněný uvedl, že skutková zjištění nevyplývala z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. Mezi důkazy totiž nebyl žádný, který by ukazoval na obviněného jako na pachatele projednávané trestné činnosti. K tomu odkázal na výpověď svědka L. H., který jednak uvedl, že obviněný nebyl cítit rybinou, a dále že měl na nohou pantofle a nebyl mokrý. Obviněný přitom neměl možnost se pachu z ryb při útěku zbavit a při tvrzeném útěku měl překonat stoku plnou vody a bahna, takže by musel být mokrý a ušpiněn. V pantoflích by současně nemohl utéci fyzicky disponovanějšímu porybnému. Obviněným navržené důkazy zejména stran rekonstrukce a získání daktyloskopických stop ze zajištěných rybářských prutů pak byly zcela ignorovány. K situaci na místě činu soud použil satelitní snímky z vyhledavače Google, které však byly neaktuální a neumožňovaly zjistit, kolik vody bylo ve stoce, popřípadě kolik bahna. Obviněný zopakoval svoji obhajobu, podle níž se daného dne potkal s manželským párem, který znal delší dobu, avšak neznal jméno žádné z těchto osob, a šli společně na houby. V případě vrácení věci k dalšímu projednání může doplnit jméno svědka, kterého cestou potkali a kterého dříve nezmínil. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítl, že odvolací soud trestem propadnutí věci rozhodl pouze o jednom rybářském prutu, ač byly na místě zajištěny tři. Zbylé ponechal bez povšimnutí, což bylo pikantní, neboť rozhodnutí o všech třech prutech vytkl soudu prvního stupně a poté se dopustil shodné chyby. 5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích v bodech jej se týkajících a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. 6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný předložil námitku extrémního rozporu, která však nebyla relevantně uplatněna, a tedy dovolání v daném rozsahu neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Zmíněný závěr obsáhle podložil odkazy na soudní praxi Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Pokud jde o námitky opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., nemusí být všechny zajištěné věci nutně předmětem meritorního rozhodnutí, když ani obviněný neuvedl žádné ustanovení, z něhož by tato povinnost vyplývala. Nabízel se tak další postup podle § 80 nebo § 239a tr. ř. V tomto rozsahu bylo navíc dovolání podáno osobou neoprávněnou, protože výrok o trestu propadnutí věci se obviněného nijak nedotýkal, pokud bylo předloženou argumentací míněno, že i stran obviněného měl být takový trest uložen, směřovalo by dovolání v jeho neprospěch, což obviněný učinit nemůže. 7. S ohledem na popsané závěry státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. 8. Nad rámec vypořádání dovolacích námitek obviněného státní zástupce dodal, že nesouhlasí s výší zjištěné škody, neboť bylo vycházeno pouze ze sazebníku Ministerstva financí, přičemž ceny zjištěné z otevřených zdrojů (za kilogram štiky a candáta) jsou nižší. 9. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož využil a uvedl, že státní zástupce se soustředil na formální stránku dovolání. Poukaz na pochybení v podobě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními však byl plně namístě. Tvrzení, že překonal stoku (resp. vodní příkop) plnou vody a bahna a poté byl podle svědka L. H. zcela suchý, je v rozporu s fyzikálními zákony. Proto i podal na oba členy rybářské stráže trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění. Státní zástupce se dále nezaobíral námitkou opomenutých důkazů, ačkoli soudy odmítly ověřit daktyloskopické stopy na rybářských prutech a rovněž odmítly rekonstrukci stran možnosti úniku obviněného před mladším a fyzicky disponovanějším členem stráže a překonání stoky. Nevyjádřil se ani ke skutkovým spekulacím soudů činných dříve ve věci, zda mohly na hrázích rybníka růst houby. Obviněný doplnil, že při posuzování věci bylo vycházeno ze starších fotografií na Googlu, kde nebyla stoka vidět pro hustou vegetaci. Závěrem obviněný opětovně n