7 Tdo 1394/2015 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1394/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 3. 2016 Spisová značka:7 Tdo 1394/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1394.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla Promlčení trestní odpovědnosti Dotčené předpisy:čl. § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. čl. § 291 tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1394/2015-34 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 2. března 2016 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného E. R. (dříve J. V. D.), proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 7 To 46/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 12/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. 49 T 12/2014, byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 291 tr. zákoníku, a byl podle tohoto zákonného ustanovení odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Proti uvedenému rozsudku podal proti výroku o vině i trestu odvolání obviněný, a v jeho neprospěch ve stejném rozsahu také státní zástupce. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 7 To 46/2015, obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. 49 T 12/2014, se obviněný přečinu ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 291 tr. zákoníku dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 28. 12. 2006, v době kolem 10,16 hodin středoevropského času, v průběhu letu civilního dopravního letadla Airbus A 321 společnosti Aeroflot – Ruské letecké linky, na pravidelné lince č. … na trase M. – Ž. v prostoru nad V., po předchozí slovní rozepři a fyzické potyčce s členy posádky letadla sdělil, že u sebe má životu a zdraví nebezpečné věci, které mohou ohrozit bezpečnost letadla, letu, cestujících a posádky, toto sdělení bylo posádkou letadla vyhodnoceno jako krizová situace na palubě letadla, v důsledku čehož kapitán rozhodl o mimořádném přistání na letišti Praha – Ruzyně v České republice, které se uskutečnilo v 10.42 hodin; následnou prohlídkou obviněného a prostoru letadla bylo zjištěno, že tvrzení obviněného se nezakládalo na pravdě. II. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, opírajícím se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. Předně namítá extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, kdy vzhledem k rozporům ve výpovědích svědků, které soudy neodstranily, došlo k porušení jeho práva zaručeného čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), tedy práva vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě, a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě. Vzhledem k manipulaci v protokolech o výpovědích svědků ve fázi vyšetřování, ke které došlo alespoň v jednom případě, jakož i vzhledem k značným rozporům ve výpovědích svědků, obviněný namítá, že nedošlo ke spolehlivému zjištění skutkových okolností, z provedených důkazů nevyplývá závěr, že by spáchal jakýkoliv trestný čin, a není mu zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností dospěly soudy k závěru, že učinil dané prohlášení, a nebylo zkoumáno, zda toto prohlášení mohlo vést k ohrožení bezpečnosti nebo provozu vzdušného dopravního prostředku za letu. Sám je ale toho názoru, že byl v podnapilém stavu a vedl opilecké řeči, které nebyly reálně způsobilé ohrozit bezpečnost nebo provoz vzdušného dopravního prostředku za letu a posádka je ani nemohla brát vážně, celou situaci nezvládla a konflikt vyeskaloval zejména s jejím přičiněním. Obviněný rovněž namítá, že soudy ani nijak neoznačily ve výroku nebo odůvodnění rozhodnutí, které konkrétní jeho sdělení je považováno za sdělení nepravdivé informace, a vůbec se nezabývaly tím, zda jeho údajné sdělení bylo skutečně způsobilé vyvolat ohrožení bezpečnosti nebo provozu vzdušného dopravního prostředku za letu. Bylo podle jeho názoru potřebné provést předvolání svědků a další rozsáhlé dokazování. Soudům přitom vytýká, že předběžně posuzovaly výsledky případného dokazování. K nesprávnému závěru podle obviněného soudy dospěly také v tom, že byl v době spáchání činu příčetný, když podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. 9 Tz 216/2000, spadá pojem komplikované opilosti v praxi převážně do kategorie nepříčetnosti, on se podle znalce MUDr. J. Novotného nacházel v době jednání ve stavu komplikované opilosti a byly tak dány podmínky pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. I pokud by připustil, že posádce sdělil informaci, která mohla být vyhodnocena jako potenciálně ohrožující, nemohla být podle obviněného v žádném případě naplněna subjektivní stránka přečinu podle § 291 tr. zákoníku a není patrné, z jakých důkazů a okolností soudy vycházely při jejím hodnocení. Pokud měl podle svědeckých výpovědí pronášet něco o tlačítku v kapse, případně něco jiného, jednalo se o zcela nesmyslné řeči podnapilého člověka. Za situace, kdy podle znalců jeho vůle a orientace byly téměř vymizelé, nemohlo být jeho jednání ovládáno představou ohrožení a vůlí jej způsobit. Proto nemohl být s takovým ohrožením ani srozuměn a není dán ani jeho nepřímý úmysl. V závěru dovolání obviněný ještě s ohledem na skutečnost, že se skutek stal 28. 12. 2006, bez jakékoliv konkretizace pouze namítl, že podle § 34 tr. zákoníku došlo k promlčení přečinu podle § 291 tr. zákoníku, za který byl odsouzen, a jeho trestní stíhání tak bylo nepřípustné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení z důvodu § 265b odst. 1 písm. e) nebo písm. g) tr. ř., a sám rozhodl rozsudkem, nebo aby věc přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu I. stupně k dalšímu jednání. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že žádný z dovolacích důvodů nenaplňuje námitka obviněného proti způsobu hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním o jeho zavinění. Pokud obviněný hovoří o extrémním nesouladu mezi důkazy a skutkovými zjištěními, žádný takový nesoulad nepopisuje ani neodůvodňuje a pouze předkládá svou vlastní verzi skutkových zjištění. K tvrzené manipulaci v protokolech se přitom vyjádřil již odvolací soud na str. 5 usnesení tak, že se jednalo pouze o jedno nesprávné vymazání omylem uvedeného jména obviněného, bez významu pro posouzení věci, a na str. 3 a 4 usnesení také pečlivě vysvětlil, proč soud I. stupně neprovedl obviněným navrhované důkazy, takže se nemůže již z tohoto důvodu jednat o opomenuté důkazy. Za skutkovou námitku považuje státní zástupce také námitku o nepříčetnosti obviněného, přičemž navíc zdůraznil, že oba soudy vycházely ze shodných závěrů znalců, že jeho rozpoznávací ani ovládací schopnosti nebyly zcela vymizelé, přičemž jeden ze znalců byl obstarán obhajobou. Za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze podle státního zástupce považovat námitku obviněného ohledně neoznačení konkrétního jeho sdělení, které by mělo být považováno za sdělené nepravdivé informace. Tato námitka, že ale neodpovídá znění rozsudku soudu I. stupně, když z jeho výroku je patrno, že obviněný „sdělil, že u sebe má životu a zdraví nebezpečné věci, které mohou ohrozit bezpečnost letadla, letu, cestujících a posádky“, a na str. 11 rozsudku (pozn. přesněji str. 10) pak odůvodnil, na základě jakých důkazů k tomuto skutkovému zjištění dospěl. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by podle státního zástupce mohlo být i trestní stíhání obviněného pro promlčený trestný čin. Obviněný ale k údajnému promlčení neuvádí žádnou bližší argumentaci, zejména se nezabývá promlčecí dobou ani jejím stavěním podle § 34 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, podle kterého se do promlčecí doby nezapočítává doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno a nezabývá se ani přerušením promlčecí doby podle § 34 odst. 4 tr. zákoníku. Argumentaci obviněného tak nelze zjistit a nelze se proto k ní ani vyjádřit. Ohledně namítaného nedostatečného popisu skutku a promlčení považuje státní zástupce dovolání za zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném za