7 Tdo 1437/2005 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1437/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:25. 1. 2006 Spisová značka:7 Tdo 1437/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1437.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1437/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. ledna 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného Ing. P. Š., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 6 To 714/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, pod sp. zn. 18 T 182/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 18 T 182/2003, byl obviněný Ing. P. Š. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se podle skutkové věty tohoto rozhodnutí dopustil tím, že „dne 20.11.2002 v K., v místě sídla firmy G. s.r.o. na H. ulici, odmítl vykonavateli soudní exekutorky Mgr. P. F. – S. W. předat osobní vozidlo zn. Toyota Carina, přesto, že toto bylo na základě exekučního příkazu soudní exekutorky Mgr. P. F. pověřené k provedení exekuce usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 24.9.2002, č. j. 91Nc 10090/2002-8, zařazeno do exekuce, přičemž byl upozorněn na zákaz nakládat s movitými věcmi postiženými exekučním příkazem, s vozidlem odjel a ukryl ho na neznámém místě“. Rozsudkem bylo podle § 37 tr. zák. od uložení dalšího trestu upuštěno, neboť soud prvního stupně měl za dostatečný trest uložený rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2002, sp. zn. 45 T 29/98. Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 6 To 714/2003, zamítnuto podle § 256 tr. ř. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku a taktéž na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že podle jeho názoru nedošlo k naplnění materiální stránky předmětného trestného činu, a to s ohledem na publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 3 Tz 204/2000, který v obdobném případě dovodil nutnost zprostit obžalovaného obžaloby z důvodu nenaplnění materiální stránky trestného činu, když exekuční řízení bylo vedeno ohledně věcí, u kterých již v předchozí době vzniklo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí. Obviněný se domnívá, že v posuzované věci jde o obdobnou situaci, neboť i zde vzniklo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, když vozidlo zn. Toyota Carina bylo již dříve sepsáno pro jiné soudní výkony rozhodnutí vedené Okresním soudem v Ostravě pod č. j. 91 E 364/99 a 91 E 1938/99. Obviněný v této souvislosti poukázal na § 11 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběhu výkonů rozhodnutí, na základě něhož je podle něj nepochybné, že movitá věc může být předmětem pouze jedné exekuce, a to té, ve které byla nejdříve sepsána, přičemž ostatní řízení se přerušují. Je tedy zřejmé, že exekuce, při jejímž výkonu se obviněný dopustil vytýkaného jednání, měla být přerušena a že po dobu přerušení nemohlo být vozidlo předmětem exekuce, tzn. že nemohl být vydán exekuční příkaz na toto vozidlo a na jeho podkladě se soudní vykonavatel nemohl domáhat jeho vydání. Podle obviněného napadené rozhodnutí trpí i další vadou spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení toho, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce, když obviněný ještě před nařízením exekuce uzavřel dne 23. 7. 2002 s oprávněným, společností H. m.-f.-l., s. r. o., dohodu o splátkovém kalendáři. Tuto dohodu lze podle obviněného posoudit jako privativní novaci ve smyslu § 570 obč. zák., neboť touto byla sjednána jiná splatnost dlužné částky, když splatnost pohledávky přiznané rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 1999, č. j. 18 C 302/98, byla rozložena do jednotlivých splátek ve výši 2.000,- Kč splatných vždy k poslednímu dni měsíce počínaje 31. 7. 2002. Uvedená dohoda měla podle obviněného za následek zánik základního předpokladu pro vedení řádného vykonávacího řízení či exekuce, a to uplynutí lhůty stanovené pro úhradu dlužné částky, k jejímuž uplynutí uzavřením dohody o splátkách nedošlo. Obviněný je dále toho názoru, že tato okolnost je též důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., a proto soud druhého stupně pochybil, když v rozporu s hmotným právem nedospěl k závěru, že v důsledku uzavřené dohody o splátkách byly splněny podmínky pro zastavení exekuce, a to ještě před jejím nařízením, resp. před uskutečněním jednání obviněného, které je mu v tomto řízení vytýkáno, a že s ohledem na tuto skutečnost nemohl být naplněn materiální znak předmětného trestného činu. Obviněný se dále domnívá, že odvolací soud pochybil při hodnocení subjektivní stránky, neboť jeho jednání lze posuzovat jako právní omyl spočívající v mylném výkladu právních norem mimotrestních, když neměl žádné vědomosti o oprávnění vykonavatele soudní exekutorky, a v návaznosti na tuto domněnku uvedl, že omyl v ostatních mimotrestních normách je třeba posuzovat podle zásad o omylu skutkovém (R 28/61), a to v jeho případě o skutkovém omylu negativním, který nastane tehdy, jestliže pachatel nějakou skutečnost požadovanou pro naplnění znaku uvedeného v trestním zákoně nezná a o stavu věci se tedy mýlil. Protože skutkový omyl negativní vylučuje odpovědnost za úmyslný trestný čin, obviněný se v daném případě mohl dopustit toliko nedbalostního jednání, což je důvodem pro jeho zproštění od obžaloby. V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudu druhého i prvního stupně zrušil a aby jej zprostil obžaloby, popř. aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání konstatovala, že hmotně právní námitky obviněného nejsou způsobilé účinně zasáhnou do stability dovolatelova odsouzení. Dovolatel se přisouzeného jednání dopustil bezprostředně po doručení usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 91 Nc 10090/2002, o nařízení exekuce a pověření exekutora jejím provedením. Vzal tedy na vědomí všechny body výrokové části tohoto rozhodnutí, jakož i obsah jeho poučení, který se týkal zákazu nakládat se svým majetkem okamžikem doručení tohoto rozhodnutí, a to bez ohledu na dobu jeho zpravomocnění. Skutečnost, že předmětné vozidlo bylo sepsáno i pro dřívější soudní výkony rozhodnutí, obviněný svědku S. W. nesdělil, pouze uvedl, že vozidlo je majetkem jiné osoby. Pokud obviněný v této souvislosti namítá, že podobně jako ve věci judikované pod sp. zn. 3 Tz 204/2000 vzniklo k vozidlu právo výkon rozhodnutí nepřipouštějící, potom přehlíží, že tomu tak nebylo. Snížení stupně společenské nebezpečnosti až na hranici uvedenou v § 3 odst. 2 tr. zák. totiž podle uvedeného judikatorního rozhodnutí předpokládá, aby k převodu vlastnického práva povinného na jiný právní subjekt došlo platným a právně účinným způsobem; skutečnost, že tato podmínka splněna není, je zřejmá z okolností tvrzeného právního úkonu ze dne 12. 2. 1998, které byly zjištěny v řízení o vyloučení této věci z výkonu rozhodnutí vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 182/2000 a sp. zn. 61 C 183/2000, jenž nebylo ke dni spáchání předmětného skutku pravomocně ukončeno. K námitce týkající se zániku závazku obviněného cestou privativní novace a tedy důvodu pro zastavení exekučního řízení podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. státní zástupkyně uvedla, že tuto námitku obviněný v rámci předmětného exekučního řízení uplatnil až po spáchání skutku dne 29. 11. 2002 v rámci své odvolací argumentace proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 91 Nc 10090/2002, kterou oprávněný H. m.-f.-l., s. r. o., ve svém vyjádření ze dne 20. 2. 2003 odmítl, když uvedl, že splátkový kalendář povinného nebyl oprávněnou stranou akceptován a nešlo tedy o dvoustranný právní úkon ve smyslu § 570 odst. 1 obč. zák. Podle státní zástupkyně není pochyb o tom, že tento právní stav věci existoval v době rozhodné pro právní posouzení dovolatelovy trestní odpovědnosti, tj. v době spáchání skutku. K námitce skutkového omylu státní zástupkyně uvedla, že dovolatel nekonkretizoval, ve vztahu ke kterému ze znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. je