7 Tdo 155/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 155/2025-373 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání obviněného P. H. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2024, sp. zn. 50 To 270/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 24/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 7. 2024, č. j. 4 T 24/2023-308, byl obviněný P. H. uznán vinným pod bodem 1) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 2. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 10. 2024, č. j. 50 To 270/2024-343, zrušil k odvolání obviněného P. H. podaného proti napadenému rozsudku v celém jeho rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. H. uznal vinným pod bodem 1) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 3. Uvedených přečinů se dle zjištění soudů dopustil obviněný v podstatě tím, že 1) v Plzni dne 26. 8. 2020 nesdělil, ačkoli tak byl povinován podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. l) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), ošetřujícímu lékaři MUDr. Ivanu Langovi, který ho téhož dne uznal práce neschopným pro výkon zaměstnání na pozici dozorce u zaměstnavatele, Vězeňské služby České republiky, Věznice XY, že je současně aktuálně zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 25. 3. 2020 u pracovní agentury EMONA KRONI, s. r. o., na pozici operátora skladu s výkonem práce u společnosti Lidl E-Commerce Logistics, s. r. o., přičemž u svého zaměstnavatele, Vězeňské služby České republiky, následně požádal o nárok na služební příjem v nemoci, když mu předložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, které obviněnému vystavil lékař MUDr. Ivan Lang, který jej v době od 26. 8. 2020 do 23. 9. 2020 uznal neschopným služby dozorce oddělení výkonu trestu, na základě sdělení obviněného, že má bolesti bederní páteře, bolesti mezi lopatkami, což vede ke snížení jeho hybnosti, přičemž v době, na kterou mu byla vystavena dočasná pracovní neschopnost, na základě Dohody o pracovní činnosti se společností EMONA KRONI, s. r. o., u společnosti Lidl E-Commerce Logistics, s. r. o., odpracoval celkem 11 směn po 7,5 hodinách ve dnech 31. 8. 2020 a 1., 2., 3., 5., 6., 7., 8., 9., 20., a 21. 9. 2020, kdy vykonával práci operátora skladu, informace o výkonu zaměstnání v průběhu pracovní neschopnosti nesdělil ošetřujícímu lékaři ani svému zaměstnavateli, Vězeňské službě České republiky, tedy nárokoval náhradu služebního příjmu při neschopnosti ke službě, přestože si byl vědom toho, že hrubým způsobem porušuje povinnosti zaměstnance uznaného dočasně práce neschopným, když nedodržoval klidový režim, stanovené vycházky a vykonával jiné fyzicky namáhavé zaměstnání, současně si musel být vědom toho, že v případě sdělení pravdivých informací ošetřujícímu lékaři a zaměstnavateli by mu reálně hrozilo neposkytnutí služebního příjmu při neschopnosti ke službě, čímž České republice, Vězeňské službě České republiky, způsobil na neoprávněně vyplacené náhradě služebního příjmu při neschopnosti ke službě nejméně za období od 31. 8. 2020 do 23. 9. 2020 škodu ve výši nejméně 41 490 Kč, 2) dne 1. 9. 2022 v Plzni nesdělil, ačkoli tak byl povinován podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. l) zákona o nemocenském pojištění ošetřujícímu lékaři MUDr. Ivanu Langovi, který ho téhož dne uznal práce neschopným pro výkon zaměstnání na pozici dozorce u zaměstnavatele, Vězeňské služby České republiky, Věznice XY, XY XY, že je současně aktuálně zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 1. 12. 2020 u pracovní agentury EMONA KRONI, s. r. o., s výkonem práce na pozici operátora skladu u společnosti Lidl E-Commerce Logistics, s. r. o., přičemž u svého zaměstnavatele, Vězeňské služby České republiky, následně požádal o nárok na služební příjem v nemoci, když mu předložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, které mu vystavil lékař MUDr. Ivan Lang, který jej v době od 1. 9. 2022 do 16. 11. 2022 uznal neschopným služby dozorce oddělení výkonu trestu, na základě jeho sdělení, že má bolesti hlavy, závratě a občasné bolesti na hrudi, přičemž v době, na kterou mu byla vystavena dočasná pracovní neschopnost, na základě Dohody o pracovní činnosti se společností EMONA KRONI, s. r. o., u společnosti Lidl E-Commerce Logistics, s. r. o., odpracoval celkem 42 směn po 7,5 hodinách ve dnech 3., 4., 6., 8., 10., 13., 15., 16., 17., 20., 21., 24., 27., 28. a 29. 9. 2022 a dále ve dnech 1., 2., 4., 7., 8., 10., 12., 15., 16., 18., 19., 21., 22., 23., 24., 27., 30. a 31. 10. 2022 a dále ve dnech 3., 5., 6., 7., 9., 12., 13., 14. a 16. 11. 2022, kdy vykonával práci operátora skladu, informace o výkonu zaměstnání na pozici operátora skladu nikdy v době pracovní neschopnosti nesdělil ošetřujícímu lékaři ani svému zaměstnavateli, Vězeňské službě České republiky, tedy nárokoval náhradu služebního příjmu při neschopnosti ke službě a nemocenské, přestože si byl vědom toho, že hrubým způsobem porušuje povinnosti zaměstnance uznaného dočasně práce neschopným, když nedodržoval klidový režim, stanovené vycházky a vykonával jiné fyzicky namáhavé zaměstnání, současně si musel být vědom toho, že v případě sdělení pravdivých informací ošetřujícímu lékaři a zaměstnavateli, Vězeňské službě České republiky, by mu reálně hrozilo neposkytnutí služebního příjmu při neschopnosti ke službě a nemocenského, čímž České republice, Vězeňské službě České republiky, způsobil na neoprávněně vyplaceném služebním příjmu při neschopnosti ke službě nejméně za období od 3. 9. do 30. 9. 2022 škodu ve výši nejméně 51 295 Kč, na neoprávněně vyplacené nemocenské za dobu od 1. 10. do 16. 11. 2022 škodu ve výši 49 867 Kč, celkem tedy 101 162 Kč. 4. Lze doplnit, že Okresní soud Plzeň-město již dříve ve věci obviněného rozhodl rozsudkem ze dne 5. 2. 2024, č. j. 4 T 24/2023-277, kterým byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn podané obžaloby Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 3 KZV 1/2023, pro skutek pod bodem 1), v němž byl spatřován přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a pro skutek pod bodem 2), v němž byl spatřován přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Na základě odvolání státního zástupce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací zrušil usnesením ze dne 6. 5. 2024, č. j. 50 To 75/2024-288, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně rozhodl soud prvního stupně výše uvedeným způsobem. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. H. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť vyjádřil názor, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [ačkoliv ho ve svém dovolání nesprávně označil jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Obviněný především namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl obohatit se na úkor Vězeňské služby České republiky, neboť se u něj v rozhodné době objektivně projevovaly zdravotní obtíže, pro které byl uznán práce neschopným. Své zdravotní potíže tedy nepředstíral a nemohl tak nikoho uvést v omyl o svém zdravotním stavu. V tomto směru obviněný poukázal na obsah lékařských zpráv založených ve spisu a výpověď ošetřujícího lékaře MUDr. Ivana Langa. Dále upozornil na specifickou náplň služby dozorce ve věznici s tím, že v rozhodné době nemohl předmětnou službu vykonávat, neboť hrozilo, že by ve svém tehdejším zdravotním stavu v případě mimořádných událostí nedokázal dostát všem služebním povinnostem, čímž by mohl ohrozit životy a zdraví ostatních zasahujících příslušníků. Obviněný v této souvislosti vytkl nalézacímu i odvolacímu soudu, že při svém rozhodování nezohledni