7 Tdo 1588/2014 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1588/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 2. 2015 Spisová značka:7 Tdo 1588/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1588.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost trestního stíhání Padělání a pozměnění (pozměňování) veřejné listiny Spolupachatelství Totožnost skutku Úmysl Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 tr. ř. § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku § 348 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:18. 2. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1588/2014-36 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 4. února 2015 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného J. U., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 4 To 36/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 4/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 43 T 4/2013, byl obviněný J. U. uznán vinným zvlášť závažnými zločiny podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a podělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1, 6 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu pobytu na území hl. města Prahy, a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené UniCredit Bank na náhradu škody. Obviněný se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně uvedeného trestného činu dopustil tím, že (stručně uvedeno) po předchozí domluvě s další dosud neztotožněnou osobou, veden záměrem obohatit sebe i tuto osobu, předložil dne 3. 8. 2010 na pobočce UniCredit Bank, a.s., v P., neznámou osobou padělanou a jemu dříve předanou padělanou plnou moc ze dne 28. 7. 2010, s padělanou notářskou ověřovací doložkou notáře JUDr. B. H. rovněž ze dne 28. 7. 2010, podle které jej měla poškozená O. K. zmocnit ke zrušení termínovaného vkladu na účtu vedeném na její jméno, s následným převodem finančních prostředků na účet zřízený u České spořitelny, a.s., na jméno obviněného, kdy v důsledku tohoto jeho jednání byl pracovníkem banky zrušen termínovaný vklad, a na základě požadavku obviněného byly finanční prostředky ve výši 6 010 972,76 Kč převedeny na jeho účet u České spořitelny, a.s., odkud je postupně v hotovosti vybral, čímž způsobil poškozené UniCredit Bank, a.s., která poškozené O. K. škodu v plné výši nahradila, škodu nejméně ve výši 6 010 972,76 Kč. Citovaný rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním. Odvolání v neprospěch obviněného podal také státní zástupce, když uložený trest považoval za příliš mírný. Obě odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 4 To 36/2014, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., neboť podle něj rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný shledává v tom, že bylo proti němu vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, ač podle ustálené judikatury plná moc udělená mezi občany není veřejnou listinou, a to ani tehdy, byly-li podpisy na ní ověřeny notářem podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 358/1992 Sb. Veřejnou listinou, že je plná moc jen tehdy, byla-li pořízena formou notářského zápisu o právním úkonu podle § 62 odst. 1 a násl. uvedeného zákona, a to vzhledem k § 2 a § 6 téhož zákona. Jeho trestní stíhání proto považuje za nepřípustné. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předně uvedl, že ze zjištěných skutkových okolností a odůvodnění usnesení odvolacího soudu není prokázáno naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným. Nedostatky skutkových zjištění, že dosahují extrémů, jež zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces. Soudu I. stupně vytýká, že skutková zjištění učinil toliko na základě nepřímých důkazů, přičemž vůbec neprovedl dokazování ohledně jeho údajné vědomosti o padělání veřejné listiny a zamítl jeho návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru psychologie, který měl prokázat jeho neschopnost vymyslet a zorganizovat tak sofistikovanou trestnou činnost. Namítá, že pouze plnil příkazy třetí osoby, kterou byl nevědomky veden ke spáchání trestného činu, nebyl schopen dovodit závěry, které mu jsou podsouvány soudy, a jednal ve slepé naivitě, která je při jeho mentálních schopnostech pochopitelná. Obviněný podrobně popsal svoji verzi skutkového děje s tím, že vše považoval za přátelskou výpomoc pro A. K., bez nároku na jakoukoliv odměnu, a až v rámci trestního řízení zjistil, že plná moc byla padělkem. Žádný důkaz, že jím tvrzený skutkový děj nevyvrátil a v důsledku úmrtí A. K. nebylo možné provést jeho výslech, ale jednoznačně jej identifikoval podle fotografie. Svědeckou výpověď zaměstnance UniCredit Bank, a.s., R. O., nepovažuje obviněný za věrohodnou a kategoricky popírá, že by mu řekl, že je vnukem poškozené O. K.. K tomu pak rozebírá obsah výpovědi tohoto svědka, kde nic takového neuváděl, a až nečekaně v hlavním líčení uvedl, že si to sice nevybavuje, ale má pocit, že tam nějak zaznělo, že ten dotyčný je vnuk. Obviněný přitom dovozuje, že nelze jako motiv této změny výpovědi svědka vyloučit jeho snahou o odvrácení pozornosti od jeho vlastního pochybení při dané bankovní transakci. Soudům dále vytýká, že se nevypořádaly s výpovědí svědkyně M. M., která ve výpovědi dne 28. 2. 2013 uvedla, že byla ohledně stejné padělané ověřovací doložky kontaktována policií z P., a také s obsahem výpovědí svědka JUDr. B. H., podle které policie řešila několik padělků ověření. Jinak by totiž podle obviněného musely dojít k závěru, že s paděláním plné moci nemá nic společného, a nemohl se dopustit minimálně trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny, když s listinou zacházel jako s pravou, jak mu byla prezentována A. K.. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu týkajících se restriktivního výkladu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšším soudem, proto obviněný shledává oprávnění Nejvyššího soudu zasáhnout do skutkových zjištění soudů obou stupňů. Obviněný dále namítá také porušení zásady jednoty skutku, když podle jeho názoru skutek uvedený v rozsudku soudu I. stupně neodpovídá skutku vymezenému ve sdělení obvinění a v podané obžalobě. Zatímco skutek obsažený ve sdělení obvinění, že mu klade za vinu vědomé předložení padělané plné moci v bance, v obžalobě je uvedeno, že předmětnou plnou moc padělal sám, což považuje za pochybení ve zcela odlišném rozsahu objektivních i subjektivních znaků. Napadená rozhodnutí proto shledává také překvapivými. Za zcela zásadní vadu pak považuje popis skutku v rozsudku, který podle něj neobsahuje žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit naplnění znaku spočívajícího v úmyslném uvedení v omyl podle § 209 tr. zákoníku, protože necharakterizují úmyslné uvedení v omyl pracovníka banky, zda mohl vědět či věděl, a na základě čeho, že plná moc je či není padělaná, kdo ji padělal a kdo je neztotožněná osoba a co bylo obsahem blíže nespecifikované dohody. V popisu skutku tak postrádá okolnosti vyjadřující jeho vědomost o tom, že jím převzata plná moc byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, a nelze tak spolehlivě posoudit, zda se z jeho strany jednalo o úmyslné jednání ve vztahu k existenci padělané plné moci. Výrok rozsudku tak podle něj uvádí nepravdu a nemá oporu ve skutečnostech plynoucích z napadených rozhodnutí. Protože nemohl mít představu, že se předmětné finanční prostředky prostřednictvím A. K. nedostanou k poškozené, nebo že je plná moc padělaná, zejména když mu jmenovaným byla předložena s notářsky ověřeným podpisem, obviněný namítá, že nedostatek jeho vědomí ve vztahu ke způsobení škody vylučuje jeho zavinění k tomuto následku, který musí být způsoben úmyslně a nelze mu jej proto přičítat k tíži. Přitom obviněný poukázal na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 11 Tdo 414/2005, kde je uvedeno, že v případě pokusu trestného činu, nebo trestného činu dílem dokonaného a dí