7 Tdo 194/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 194/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 4. 2025 Spisová značka:7 Tdo 194/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.194.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Ochranné léčení Veřejné zasedání Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1,2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 99 odst. 1 tr. zákoníku § 235 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 194/2025-254 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2024 o dovolání obviněné R. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 4 To 272/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 42 Nt 27001/2022, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 4 To 272/2024, a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 10. 6. 2024, sp. zn. 42 Nt 27001/2022. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mostě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 10. 6. 2024, sp. zn. 42 Nt 27001/2022, bylo R. H. v postavení obviněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 7 Tdo 1040/2024) uloženo ochranné léčení v ambulantní formě podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku, neboť se měla ve stavu nepříčetnosti dopustit činu jinak trestného, který by za jiných okolností (v případě příčetnosti obviněné) naplnil znaky trestného činu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž její pobyt na svobodě soud vyhodnotil jako nebezpečný. 2. Činu jinak trestného se obviněná měla dopustit v podstatě tím, že dne 4. 8. 2021 kolem 12:30 hodin v XY nastoupila na zastávce u nákupního střediska XY do autobusu č. XY. Po zaplacení jízdného se dožadovala od řidiče autobusu vrácení 3 Kč, přičemž následně po dobu jízdy tohoto řidiče nejdříve verbálně obtěžovala, následně pak otevřela jeho kabinu a nezjištěným způsobem na něj fyzicky útočila. Řidič se takového jednání lekl a prudce zabrzdil, aby zamezil případné dopravní nehodě, zapnul výstražná světla a obviněnou z autobusu vykázal. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala obviněná stížnost. Krajský soud v Ústí nad Labem stížnost obviněné usnesením ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 4 To 272/2024, zamítl. II. Obsah dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněná podala proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), k) a m) tr. ř. 5. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítla, že soudy učinily rozhodná skutková zjištění na podkladě procesně nepoužitelných důkazů, konkrétně na podkladě úředních záznamů o podaných vysvětleních, ač k jejich použití jako pramenů důkazu nebyly naplněny zákonné podmínky podle § 211 odst. 6 tr. ř. Potřebný souhlas s jejich čtením totiž učinila obhájkyně, která obviněnou nikdy zastupovat neměla, neboť si obviněná sama, řádně a včas zvolila obhájkyni jinou; tento závadný souhlas byl navíc v řízení před soudem prvního stupně udělen před samosoudcem, který byl usnesením ve věci ze dne 9. 5. 2023 z řízení později vyloučen z důvodu podjatosti. Soudy se rovněž nevypořádaly s rozporem mezi obsahem jednotlivých úředních záznamů. 6. V hmotněprávní rovině v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná namítla, že soud prvního stupně v podstatě vůbec neodůvodnil, jak dovodil, že se obviněná dopustila činu jinak trestného, a ani stížnostní soud toto ve svém odůvodnění v podstatě (až na částečné reakce na stížnostní argumentaci) nedoplnil. Obviněná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 1964, sp. zn. 7 Tz 77/64, a ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 209/2001, které se zabývají potřebnou intenzitou ohrožení v případě právního posouzení jako obecné ohrožení, a argumentovala, že jednání (byť stále založené na nepřípustných důkazech, viz shora) nevykazovalo dostatečnou intenzitu pro závěr, že se obviněná dopustila činu jinak trestného. Zjištění týkající se „fyzických ataků“ jsou neurčitá a nepodkládají navazující hmotněprávní úvahy o ohrožení, které měla obviněná způsobit. Odkázala na sdělení vybraných svědků, příkladem na vyjádření svědkyně V. S., podle které se během jízdy nic zvláštního nestalo. 7. V rovině naplnění podmínek pro uložení ochranného léčení, resp. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněná namítla, že nebyly naplněny podmínky pro postup podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku nejen z důvodů shora uvedených, ale také protože její pobyt na svobodě není nebezpečný, a současně je takový postup v rozporu se zásadou přiměřenosti trestních sankcí. K tomu obviněná poukázala především na dlouhou dobu, která uplynula mezi skutkem a uložením ochranného léčení (bez mála tři roky) a na její počínání v této době, během které se nedopustila žádného dalšího protiprávního jednání, navázala spolupráci s několika sociálními službami, pravidelně docházela ke své psychiatričce a získala na svůj zdravotní stav a sociální kompetence náhled; navíc obviněná svého jednání lituje, považuje jej za exces a činí opatření, aby konfliktním situacím předcházela, v rámci čehož aktivně podporuje svou léčbu. Obviněná tak jednak nesouhlasí s obsahem znalecké výpovědi, jednak upozorňuje, že ta byla provedena téměř rok před konečným rozhodnutím stížnostního soudu. Uložení ochranného léčení proto bylo nepřiměřené, bez naplnění náležitých hmotněprávních, ale i procesních (viz shora) požadavků. 8. V závěru svého dovolání obviněná namítla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně, stejně jako další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud by vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a aby návrh na uložení ochranného opatření sám zamítl. 9. Obviněná také dala (bez úspěchu) podnět soudu prvního stupně, aby postupem podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu ochranného léčení. 10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se s dovolací argumentací obviněné v podstatě ztotožnil, zejména v otázce, zda se obviněná skutečně dopustila vzhledem k intenzitě a bezprostřednosti způsobeného ohrožení činu jinak trestného, a zda je její pobyt na svobodě skutečně nebezpečný. Výjimkou ze souhlasného stanoviska státního zástupce je námitka procesní nepoužitelnosti úředních záznamů o podaných vysvětleních jako pramenů důkazu, neboť podle státního zástupce se ustanovení § 211 odst. 6 tr. ř. vztahuje pouze na hlavní líčení, nikoli na veřejné zasedání. 11. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně, stejně jako další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud by vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 12. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájkyni obviněné k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Důvodnost dovolání 13. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 14. Obviněná ve svém dovolání uplatnila jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to za využití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. § 265a odst. 2 tr. ř.), ač v řízení mu předcházejícím, tedy soudem prvního stupně, byla učiněna rozhodná skutková zjištění, určující pro naplnění znaků trestného činu, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tak vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny n