7 Tdo 242/2024 – Nejvyšší soud

7 Tdo 242/2024-212 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 4. 2024 dovolání obviněného M. Š. podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2023, sp. zn. 3 To 277/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 19 T 149/2022 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2023, sp. zn. 3 To 277/2023, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 19 T 149/2022. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 6. 2023, č. j. 19 T 149/2022-166, byl obviněný M. Š. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný peněžitý trest v počtu 80 denních sazeb po 800 Kč, tedy v celkové výši 64 000 Kč. Dále bylo rozhodnuto, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené H. P. na náhradu škody a nemajetkové újmy částku 23 530,60 Kč a že podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená H. P. se zbytkem nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný dne 26. 6. 2022 kolem 16:15 hodin ve XY – XY, okres XY, před garáží domu čp. XY po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozenou H. P., nar. XY, tak, že ji shodil na zem, přičemž poškozená dopadla na kolena a poté na všechny čtyři končetiny, otevřenými dlaněmi obou rukou ji opakovaně uhodil do hlavy, krku a levého stehna a způsobil jí tím vícečetné zhmožděniny v oblasti levé části obličeje, brady, krku a levého stehna s dobou léčení a pracovní neschopnosti od 27. 6. 2022 do 29. 7. 2022 a s omezením v obvyklém způsobu života po dobu jednoho až dvou týdnů. Do výroku o vině obviněného Okresní soud v Novém Jičíně zahrnul také zjištění, že poškozená v sebeobraně uhodila obviněného otevřenou dlaní do obličeje. 3. O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2023, č. j. 3 To 277/2023-188. Podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně zrušen výrok o trestu a výrok o náhradě škody a nemajetkové újmy a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu v počtu 50 denních sazeb po 800 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč. Dále bylo rozhodnuto, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené H. P. na náhradu nemajetkové újmy částku 15 135,60 Kč a že podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená H. P. se zbytkem nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil obsáhlé námitky proti skutkovým zjištěním soudů. Vytkl, že soudy založily svá zjištění na svědecké výpovědi poškozené, kterou označil za nepravdivou, osamocenou a ovlivněnou zájmem na výsledku řízení. Zvláště zdůraznil, že ačkoli podle zjištění soudů shodil poškozenou na zem, přičemž dopadla na kolena, neměla na kolenou žádné zranění a sama ani neuvedla, že by se ocitla na kolenou. Dodal, že naopak on byl zraněn na koleni a že své zranění doložil fotografií. Uvedl, že poškozená neutrpěla zranění dokumentovaná předloženou lékařskou zprávou. Poukázal na to, že poškozená jeho tvrzený útok nehlásila bezprostředně na policii a nešla okamžitě k lékaři, ačkoli by se to dalo očekávat vzhledem k jejich dlouhodobě vyostřeným vztahům a vleklým sporům. Odkazem na obsah výpovědí svědků, kteří se vyjadřovali k incidentu, dokládal, že svědecká výpověď poškozené není podporována žádným dalším důkazem. Namítl, že takovým důkazem není ani znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, a že k mechanismu zranění poškozené se měl vyjádřit znalec z odvětví biomechaniky, zatímco zranění jako takové měl zhodnotit znalec z odvětví soudního lékařství. 5. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zahrnul námitky zaměřené proti tomu, že skutek byl kvalifikován jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedl, že jeho jednání nemělo povahu výtržnosti, neboť se nijak významně nedotklo veřejného pořádku a spočívalo jen v individuálním konfliktu s osobou poškozené. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný vyvozoval z předcházejících dovolacích důvodů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že skutková zjištění soudů odpovídají provedeným důkazům, nevykazují žádný zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů a jsou výsledkem dokazování, které není zatíženo vadou opomenutých důkazů a které není třeba nějak doplňovat. Pokud jde o právní posouzení skutku, státní zástupce se ztotožnil s dovoláním v tom směru, že skutek byl nesprávně posouzen též jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal na to, že důvodem napadení byl dlouholetý nesoulad mezi sousedy, že napadení zasáhlo především individuální zájmy poškozené, tj. její osobní integritu a zdraví, a nemělo prakticky žádné negativní následky z hlediska veřejnosti. Dodal, že nebyl zasažen veřejný pořádek jako primární objekt trestného činu výtržnictví a že napadení nemělo povahu výtržnosti jako zákonného znaku uvedeného trestného činu. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. a nelze je odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. V posuzované věci se nejedná o nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem. Obviněný založil dovolání na námitkách, jimiž se snažil prosadit svou vlastní skutkovou verzi odlišnou od zjištění soudů. Jeho verze vychází z tvrzení, že při slovním konfliktu s poškozenou mezi ně vstoupila její matka, strčila do nich, čímž ztratili rovnováhu a spadli tak, že poškozená ležela na zádech a on levým kolenem klečel na zemi s tím, že druhé koleno měl volně a byl mezi nimi kontakt rukou. Podle této verze incident skončil tím, že se obviněný odtrhl a odešel. Obviněný se dovoláním v podstatě dožadoval jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy. To ale k naplnění dovolacího důvodu nestačí. 10. Obviněný namítl, že zjištění soudů, podle něhož poškozená dopadla na kolena, je v rozporu s tím, že na kolenou neměla žádné zranění a že sama ani neuvedla, že by se ocitla na kolenou. Namítané zjištění nemá povahu rozhodného skutkového zjištění, které je určující pro naplnění znaků trestného činu. Přesto je namístě poznamenat, že poškozená ve svědecké výpovědi při popisu toho, jak ji obviněný srazil na zem, uvedla, že když letěla k zemi, spadla na kolena. Z toho, že na kolenou neměla žádné zranění, nelze dovodit nepravdivost uvedené výpovědi. 11. Rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro na