7 Tdo 318/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 318/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 6. 2025 Spisová značka:7 Tdo 318/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.318.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení důležité povinnosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.08.2025II.ÚS 2393/25 Jiří Přibáň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 318/2025-606 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 6. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných E. H. a I. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2024, sp. zn. 4 To 209/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 24/2019, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. H. odmítá. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 2. 2024, č. j. 3 T 24/2019-530, byli obvinění uznáni vinnými přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tento přečin byli obviněný E. H. odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a obviněná I. K. podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obvinění dopustili uvedeného přečinu ve stručnosti tím, že dne 14. 11. 2018 kolem 12.00 hod. v XY, ul. XY, za zadním traktem prodejny Penny Market v blízkosti cyklostezky č. XY porušili nejméně ustanovení § 60 odst. 11 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a ustanovení článku 3 odst. 1 písm. b) vyhlášky města XY č. 6/2005, tím, že obviněný E. H. jako majitel fenky plemene Jack Russel teriér jménem N., stáří 2 roky, a obviněná I. K. jako držitelka psa plemene Čivava jménem M., stáří 20 měsíců, nezabránili volnému pobíhání těchto psů na veřejném prostranství v zastavěném území města XY, kdy tyto psy neměli na vodítku ani je neopatřili náhubkem, a obviněný navíc házel svému psovi aportovací míček přes dlážděnou účelovou komunikaci vedoucí napříč travnatou plochou, v důsledku čehož oba psi za míčkem vyběhli z trávy na dlážděnou účelovou komunikaci bezprostředně před přední kola bicyklu projíždějícího cyklisty poškozeného P. N., který zareagoval prudkým přibrzděním, po němž přepadl přes řídítka bicyklu, udeřil se hlavou o povrch betonové zámkové dlažby a utrpěl zranění, která si vyžádala operační řešení s nutnou hospitalizací do 28. 11. 2018, dále jej podstatně omezovala v obvyklém způsobu života nutností péče druhé osoby v základních životních potřebách nejméně do konce ledna 2019, a poté si vyžádala další léčení nejméně do února 2019, kdy následkem tohoto zranění poškozený trpí poruchou řeči a paměti. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 9. 2024, č. j. 4 To 209/2024-564, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný E. H. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K uvedenému dovolacímu důvodu je nejprve namístě připomenout, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo k novelizaci trestního řádu spočívající mimo jiné v přidání nového dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ale ve svém dovolání nesprávně uplatnil dovolací důvod uvedený pod písmenem g) podle starého znění trestního řádu, který je v aktuálně účinném trestním řádu uveden pod písmenem h). Protože by však jeho dovolací námitky svým zaměřením výhradně na skutkové otázky mohly obecně odpovídat toliko novému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud je podle tohoto dovolacího důvodu i posuzoval. 5. Úvodem obviněný nejprve stručně zrekapituloval, že soud vycházel především z výpovědí svědků J. H., R. H. a Z. C. V těchto výpovědích však obviněný shledává rozpory týkající se popisu nehodového děje. Svědci se rozcházejí v tom, zda poškozený narazil do obou psů nebo pouze do jednoho, či zda ke střetu vůbec došlo, resp. zda poškozený upadl toliko následkem prudkého zabrzdění. Dále konstatoval, že uvedený prostor pokládal za výběh pro psy, přičemž se na místě v době činu pohybovali i další psi bez vodítek, kteří mohli nehodu zapříčinit. Je přesvědčen, že jeho pes pád poškozeného nezpůsobil. Soudům rovněž vytkl, že přecenily výpovědi uvedených svědků a nevěnovaly dostatečnou pozornost důkazům, které jeho vinu vyvrací. Nebylo prokázáno, kde se psi obviněných v době pádu poškozeného nacházeli a soudy nebraly v potaz, že žádný ze psů nebyl zraněn. Taktéž poukázal na to, že se poškozený svým jednáním dopustit přestupku a na místě nehody ani nebyla žádná brzdná dráha. Provedené dokazování tak považuje za vnitřně nekonzistentní a soudy podle jeho názoru pochybily, pokud neaplikovaly princip presumpce neviny a tvrzené pochybnosti nevyložily v jeho prospěch. 6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám jej zprostil obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. 7. Usnesení soudu druhého stupně napadla dovoláním prostřednictvím obhájce rovněž obviněná I. K. a opřela jej o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Odvolacímu soudu vytkla, že se v něm náležitě nevypořádal s odvolacími námitkami a rozpory ve výpovědích svědků. Tyto rozpory podle jejího názoru soudy překlenuly absurdními závěry a bez opory v provedeném dokazování uzavřely skutek takový, aby za něj bylo možné obviněné odsoudit. V řízení shledává rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými závěry a své jednání pokládá za nesprávně právně posouzené. Poukázala na judikaturu týkající se zásady presumpce neviny a zdůraznila, že není možné měnit skutkovou větu stran důvodu pádu poškozeného tak, že se dostane do rozporu se svědeckými výpověďmi. Má za to, že ani po doplnění dokazování nebyl dostatečně prokázán průběh skutkového děje a ve věci tak zůstaly pochybnosti. Soudu prvního stupně vytkla, že se v odůvodnění rozsudku nezaobíral užitou právní kvalifikací. Nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by k pádu z kola došlo v důsledku toho, že by se poškozený lekl jejího psa. Je přesvědčena, že se žádného trestného jednání nedopustila a měla být zproštěna. Připomněla teoretická východiska i rozhodovací praxi stran otázky porušení důležité povinnosti a konstatovala, že žádnou důležitou povinnost neporušila, když samotné pobíhání psa velikosti čivavy nelze považovat za obecně nebezpečný jev. Je přesvědčena, že žádným svým konáním či opomenutím jednání nezapříčinila poranění poškozeného. Nad rámec toho pak konstatovala, že nebyla naplněna ani základní skutková podstata přečinu, neboť nemohla předpokládat, že se po uvedené cestě pohybuje cyklista bez ochranné přilby. Psa přitom měla vždy na dohled a nemohl tak být příčinou pádu poškozeného. S poukazem na odbornou literaturu i rozhodovací praxi pak zdůraznila, že se soud prvního stupně nevypořádal ani s otázkou společenské škodlivosti jejího jednání, přestože mu to uložil ve svém původním rozhodnutí odvolací soud. S ohledem na uvedené neproběhlo soudní řízení v intencích zásad spravedlivého procesu, čímž došlo k porušení jejích práv, zásady in dubio pro reo a subsidiarity trestní represe. 8. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovoláním obviněných vyjádřil a uvedl, že tyto nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění totiž toliko vyslovují pochybnosti o skutkových zjištěních, kritizují skutkové závěry soudů a nesouhlasí s tím, jak byly hodnoceny důkazy. K tomu zdůraznil, že soudy správně konstatovaly, že k trestnému činu došlo, přičemž s praktickou jistotou jej spáchali právě obvinění. Dále poukázal na výpovědi nezaujatých svědků, které v podstatných rysech navzájem korespondují a vyplývá z nich, že kolizi způsobili psi obviněných. Tyto vý