7 Tdo 327/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 327/2025-814 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání obviněného D. Z. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. 8 To 89/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 T 4/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. Z. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2024, č. j. 74 T 4/2024-680, byl obviněný D. Z. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to nože, který soud ve svém výroku podrobně popsal. Podle § 99 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku soud obviněnému uložil ochranné léčení protitoxikomanické, protialkoholní a psychiatrické v ambulantní formě výkonu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 10. 11. 2023 kolem 22:15 hod. v Praze XY, XY XY, poté, co viděl svou manželku E. Z., jak stojí venku před domem u dětského hřiště opřená zády o plot, a pro něj neznámý muž, poškozený A. G., stál v její těsné blízkosti, čelem proti ní, kdy se rukou opíral o plot vedle ní, tak, aniž by jeho manželka byla poškozeným jakkoli ohrožována, přišel k nim a ihned napadl poškozeného tak, že jej zezadu levou rukou chytil za pravé rameno, otočil jej k sobě a tzv. jakutským nožem o velikosti 25 cm s dřevěnou střenkou a čepelí o délce 12 cm, který držel v pravé ruce, poškozeného velkou silou bodl do hrudníku, konkrétně s vbodem v nadbřišku (pod mečovým výběžkem hrudní kosti) délky asi 5 cm pronikající osrdečníkem do pravé srdeční komory, kdy v důsledku došlo ke krvácení a proniknutí vzduchu do osrdečníkového vaku, a v případě, že by mu nebyla poskytnuta včasná lékařská pomoc, na níž se obviněný bezprostředně po činu také podílel, a následně vysoce specializovaná kardiochirurgická péče spočívající v emergentní operaci srdce, zranění by vedlo ke smrti poškozeného, přičemž při takto vedeném způsobu útoku na poškozeného s ohledem na charakter útočného nástroje, intenzitu útoku a to, že útok směřoval do oblasti hrudníku, tedy do místa, kde se nacházejí životně důležité orgány, obviněný věděl, že poškozenému může způsobit smrt a přesto uvedeným způsobem jednal. 3. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 10. 2024, č. j. 8 To 89/2024-762, zamítl odvolání obviněného D. Z. směřující proti napadenému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný D. Z. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť vyslovil názor, že se rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, dostala do zjevného rozporu s obsahem provedených důkazů, dále jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněný úvodem vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů pochybily, když provedené důkazy nehodnotily pečlivě a řádně ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž zejména poukázal na rozpornost znaleckého posudku MUDr. Jiřího Hladíka s obsahem svědeckých výpovědí poškozeného i svědkyně E. Z. a taktéž na rozpor s vlastní výpovědí. Zmíněný nesoulad přitom spočíval ve skutečnostech, zásadních pro naplnění znaků předmětného trestného činu, tedy v otázkách aktivního bodnutí ze strany obviněného, užité síly útoku a úmyslu usmrtit poškozeného. Pokud za nastíněné situace soudy vycházely toliko ze vzpomínaného znaleckého posudku a nezohlednily jmenované svědecké výpovědi, pak dle názoru dovolatele vznikl zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů rozhodnými pro naplnění znaků trestného činu. Z výše uvedeného dovodil, že soudy v posuzované věci porušily zásadu in dubio pro reo, neboť při existenci objektivních pochybností o skutkovém stavu vycházely z verze pro obviněného nepříznivější. 6. Dále brojil proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, vypracovanému znalcem MUDr. Jiřím Hladíkem, přičemž komplexně zpochybnil odbornost znalce z oboru zdravotnictví pro posouzení pohybového děje bezprostředně předcházejícího zranění poškozeného a pro stanovení bodné síly nutné ke vzniku předmětného zranění. Taktéž obviněný zmíněnému znalci vytkl, že se ve svém znaleckém posudku vůbec nezaobíral přípustností verze skutkového děje, jak ji shodně popsali poškozený, svědkyně E. Z. i sám obviněný. Dle názoru dovolatele tak soudy založily svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení znaků trestného činu v předmětné věci na procesně nepoužitelném důkazu, když ze znaleckého posudku MUDr. Jiřího Hladíka vycházely i v otázkách nespadajících do znaleckého oboru tohoto odborníka. 7. Obviněný rovněž kritizoval zamítnutí důkazních návrhů obhajoby ze strany soudů, přičemž jednak se domáhal provedení výslechu poškozeného během hlavního líčení, dále pak požadoval znalecké zkoumání pohybové situace při vychýlení těla poškozeného i zkoumání síly potřebné ke vzniku utrpěného zranění, a to znalcem z oboru kriminalistika, odvětví forenzní biomechanika. Upozornil přitom na fakt, že odvolací soud dokonce odmítl provést znalecký posudek zpracovaný pro obhajobu znalcem z oboru kriminalistika, odvětví forenzní biomechanika, prof. PhDr. Jiřím Strausem, DrSc. Z výše popsaného dovodil obviněný, že ve vztahu k podstatným skutkovým zjištěním ve věci nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a navíc popsaný postup soudů vedl k porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces. Zdůraznil, že znalecké závěry uvedeného znalce z oboru kriminalistika vyvrací závěry znalce MUDr. Jiřího Hladíka, a tedy i skutková zjištění nalézacího soudu, neboť prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc. dospěl ve svém znaleckém posudku k závěru, že k vzniklému poranění poškozeného postačovala malá síla a pohybový mechanismus, v jehož důsledku došlo ke vzniku zranění, je reálně možný. 8. V neposlední řadě obviněný podotkl, že odvolací soud ve svém usnesení nesprávně popsal oblečení, jež měl na sobě poškozený v době činu a předpokládal další skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování. Dovolatel tak nabyl dojmu, že se soudy dopustily deformace důkazů, v jejich postupu lze detekovat libovůli a zanedbaly své povinnosti ve vztahu k řádnému dokazování. Z hlediska subjektivní stránky předmětného trestného činu obviněný namítal nedostatečně prokázaný úmysl usmrtit poškozeného, neboť trval na tom, že proti poškozenému nožem aktivně neútočil, tedy nemůže existovat ani jakákoliv intenzita útoku nožem vůči tělu poškozeného. Dále poukázal na vlastní snahu po předmětném činu poškozeného zachránit, kam spadá též přivolání záchranné služby. Dovolatel z výše uvedeného dovodil porušení zásady nullum crimen sine lege ze strany soudů obou stupňů, když předmětný skutek nedůvodně kvalifikovaly jako pokus trestného činu vraždy. 9. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze a tomuto věc vrátil podle § 265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že obviněný v dovolání primárně napadal provedené dokazování ze strany soudů a takto dosažená skutková zjištění. Nesouhlasil přitom s námitkami dovolatele o chybném hodnocení důkazů ze strany nalézacího soudu, ani s nelogičností dosažených skutkových zjištění. Naopak v tomto směru vyjádřil přesvědčení, že došlo k hodnověrnému vyvrácení obhajoby obviněného a v podrobnostech odkázal na rozsudek soudu prvního stupně. Zavrhl též tvrzení dovolatele o rozpornosti znaleckého posudku MUDr. Jiřího Hladíka s obsahem svědeckých výpovědí poškozeného i svědkyně E. Z. a akcentoval, že zmíněné důkazy, společně s důkazy listinnými, jednoznačně usvědčují obviněného z předmětného trestného činu. Z nastíněných skutečností posléze dovodil souladnost obsahu provedených důkazů a skutkových zjištění rozhodných pro naplnění znaků trestného činu. 11. Státní zástupce taktéž odmítl výhrady vůči znaleckému posudku MUDr. Jiřího Hladíka, neboť dospěl k názoru, že v něm zpracované otázky plně spadají do odbornosti výše jmenovaného znalce. Naopak důkazní návrhy obhajoby, včetně znaleckého posudku z odvětví forenzní biomechaniky, označil za nadbytečné. Připomně