7 Tdo 36/2021 — Nejvyšší soud

7 Tdo 36/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 3. 2021 Spisová značka:7 Tdo 36/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.36.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:19. 6. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1424/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 36/2021-3148 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2021 o dovolání obviněného D. P., nar. XY, občana Slovenské republiky, trvale bytem XY, bytem v ČR XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 11 To 62/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 4/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. P. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, č. j. 10 T 4/2014-2839, byl obviněný D. P. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 5 let se zařazením pro výkon tohoto trestu podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku (správně § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku) uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na 8 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit poškozenému P. H. na náhradě nemajetkové újmy 500 000 Kč, se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy byl podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. S nárokem na náhradu škody byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních P. (správně R.) J. 2. Uvedeného zločinu se obviněný dopustil podle skutkových zjištění soudu prvního stupně ve stručnosti tím, že dne 30. 6. 2011 ve večerních hodinách v XY č. XY v sídle společnosti B. L. P., (dále i jako „společnost") v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pro tuto společnost v postavení jejího předsedy představenstva vyměnil prostřednictvím neustanovené další osoby spolupachatele 2. list smlouvy „Dohoda o ukončení smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 1. 3. 2009, ve znění dalších 3 dodatků z 30. 3. 2009, 17. 5. 2009 a 31. 1. 2011" (dále jen „Dohoda“) mezi poškozeným P. H. a uvedenou společností, když na vyměněném listu byla uvedena smluvní ujednání v jiném znění, než jak byla Dohoda poškozeným podepsána, podle kterých by se poškozený zavázal ke zcela pro sebe nevýhodným smluvním podmínkám v článku č. III. odst. 3.2, spočívající v konkurenční doložce s dobou trvání pěti let s jednostranným omezením poškozeného, a odst. 3.3 ve vztahu k osobnímu vedení a zhotovení počítačového programu EVYS, když by poškozený uznal prokazatelné náklady společnosti B. L. P., na vývoj programu EVYS pod jeho vedením ve výši 15 000 000 Kč, a dále by se zavázal do 3 dnů od podpisu předmětné smlouvy předat společnosti B. L. P., všechna práva k programu EVYS, nezbytnou dokumentaci, manuály a zdrojové kódy k tomuto programu, přičemž za porušení těchto povinností by souhlasil s uložením smluvní pokuty podle článku č. IV. odst. 4.1 ve výší 5 000 000 Kč ve vztahu k článku č. III. odst. 3.2. a podle odst. 4.2. ve výši 10 000 000 Kč ve vztahu k článku č. III. odst. 3.3., a dále by se zavázal ke sjednání rozhodčí doložky, když následně a) dne 5. 9. 2011 vyzvala B. L. P., písemně poškozeného, aby jí pro porušení smluvních ujednání výše uvedené Dohody článku III. odst. 3.3 uhradil smluvní pokutu ve výši 10 000 000 Kč, uvedenou v článku IV. odst. 4.2 Dohody, když poškozený výzvě nevyhověl, byla společností, zastoupenou obviněným, podána dne 9. 11. 2011 rozhodčí žaloba u Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře České republiky, na základě níž rozhodce rozhodčím nálezem ze dne 29. 8. 2012 rozhodl, že poškozený je povinen zaplatit žalobci, společnosti B. L. P., částku 5 000 000 Kč, úroky ve výši 7,5 % a náklady řízení, přičemž na základě tohoto rozhodčího nálezu podal dne 27. 9. 2012 obviněný jako statutární orgán společnosti návrh na nařízení exekuce na poškozeného, tato byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 64 EXE 43/57/2012-39, a exekutor poškozeného vyzval ke splnění vymáhané povinnosti podle § 46 odst. 5 zák. č. 120/2001 Sb. v celkové výši 6 371 345 Kč a následně již dne 28. 11. 2012 vykonal exekuci movitých věcí poškozeného a R. J., přičemž ta následně byla zrušena a věci byly vráceny, b) dne 21. 9. 2012 vyzval písemně obviněný jako předseda představenstva společnosti B. L. P., poškozeného k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 000 Kč podle článku č. III. odst. 3.2 Dohody, čímž se pokusil pod tíhou již probíhajícího exekučního řízení z titulu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 64 EXE 43/57/2012-39, způsobit poškozenému P. H., nar. XY, škodu ve výši 5 000 000 Kč. 3. Rozsudek Městského soudu v Praze napadli odvoláními obviněný v celém rozsahu a poškození P. H. a R. J. ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 6. 2020, č. j. 11 To 62/2019-2943, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil pouze ve výroku, kterým byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. P. (správně R., což se v rozhodnutích opakovaně objevuje) J., nar. XY, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, přičemž ve zbylé části zůstal rozsudek nedotčen. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak vrchní soud v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou R. J. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného D. P. a poškozeného P. H. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), d), g) a l) tr. ř. 5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný namítl, že soud, který rozhodl o jeho vině v prvním stupni nebyl řádně obsazen, neboť rozhodovali jiní než zákonní soudci. Poukázal na skutečnost, že předseda senátu 10 T JUDr. Petr Novák jej třikrát zprostil obžaloby a byl uznán vinným teprve tehdy, když Vrchní soud v Praze nařídil podle § 262 tr. ř., aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Tato změna však byla neoprávněná, jelikož nebyla dostatečně odůvodněná a obsahovala pouze obecný výčet tvrzených vad. Jediná konkrétní kritika odvolacího soudu směřovala k hodnocení odborných vyjádření z oboru kriminalistika, veškeré další výtky byly v rovině zcela obecné. Šlo tak spíše o opakovanou polemiku resp. prosazování vlastních pohledů na věc odvolacím soudem, před nímž nebyly bezprostředně provedeny žádné důkazy, na rozdíl od nalézacího soudu, který dokazování prováděl a měl možnost si vytvořit z provedených důkazů nezprostředkovaný dojem. Tyto námitky podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahově však odpovídají důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále namítl nezákonné přidělení věci předsedkyni senátu Mgr. Denise Durdíkové, když ze spisu není možné dovodit, jakým způsobem jí byla věc přidělena. Dle rozvrhu práce měla být předmětná věc přidělena podle „kolečka“ soudci, který byl pravděpodobně v danou chvíli tzv. „na řadě". S jistotou to však nelze říct, protože ve spise není založen způsob přidělení věci ani prezentace, ze které by bylo jasné, k jaké chvíli a z jaké skutečnosti bylo zjištěno, že je na řadě Mgr. Denisa Durdíková. K tomuto dovolacímu důvodu poukazuje i na nejasnou změnu přísedících v senátě. V původním řízení byli přísedícími Zdeněk Kovařík a Tibor Nadaškay, a byli nahrazeni Jaroslavem Felčárkem a Bc. Michalem Selingerem. Přitom Jaroslav Felčárek je přiřazený k senátu 40 T, Bc. Michal Selinger k senátu 10 T. Mgr. Denisa Durdíková předsedá senátu 47 T a ani jeden z těchto přísedících není k tomuto senátu přiřazen. Není jasné, proč nebyli ustanoveni přísedící z jejího senátu 47 T, kterých je celkem 16. Obviněný má za to, že došlo k porušení práva na zákonného soudce, jakož i k porušení náležitě obsazeného senátu. 6. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že mu nebyla zachována lhůta k přípravě na veřejné zasedán