7 Tdo 365/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 365/2025-1394 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání obviněného R. N. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 6 To 70/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 2/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. N. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2024, č. j. 39 T 2/2024-1203, byl obviněný R. N. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy a sbíhající se přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 12. 2023, č. j. 1 T 28/2023-191, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku se současně zrušuje výrok o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 12. 2023, č. j. 1 T 28/2023-191, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu újmy. Zmíněným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo též rozhodnuto o vině a trestu obviněného P. V. 2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že společně s obviněným P. V. dne 6. 4. 2023 v době kolem 23.00 hod., ve XY, na ulici XY, na dětském hřišti v blízkosti domu číslo XY, poté, co zahlédli poškozeného K. V., sedícího na lavičce uvnitř dětského hřiště, se kterým měl v předchozích dnech obviněný verbální konflikt, k němu nejprve přistoupil obviněný P. V., který poškozeného nejméně 2x intenzivně udeřil pěstí do oblasti hlavy a obličeje, poté útoku zanechal a po krátké, přesně nezjištěné, době zaútočil na poškozeného nedaleko stojící obviněný, který jej nejméně 15x udeřil intenzivně pěstí do obličeje a hlavy, po pádu poškozeného na zem jej nejméně 2x kopnul nohou do oblasti hlavy i tváře a opakovaně, nejméně ve 4 případech, mu silnou intenzitou dupnul oběma nohama obutýma do sportovních tenisek na hlavu, kdy obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že takovým jednáním může způsobit poškozenému vážné poškození zdraví i smrtelný následek, s ohledem na místa těla poškozeného, na která útočil a charakter útoku, čímž způsobil poškozenému polytraumatické zranění hlavy a obličeje, zejména oboustrannou více úlomkovou zlomeninu jařmového oblouku, vpáčení úlomků, více úlomkovou zlomeninu nosních kůstek s mírnou dislokací, s krvácením pod tvrdou plenu mozkovou a nad tvrdou plenu mozkovou, roztržení dásní, krvácení z nosu a úst, vedoucí k okamžitému trvalému bezvědomí poškozeného, s nutností jeho hospitalizace, kdy poškozený přežíval jen díky intenzivní a specializované lékařské péči, přestože jeho zdravotní stav byl od počátku kritický a v příčinné souvislosti s utrpěným nitrolebním poraněním a hlubokým bezvědomím se u něj rozvinul hnisavý zánět průdušek a plic, v jehož důsledku dne 3. 5. 2023 poškozený zemřel a uvedeného skutku se dopustil obviněný, ačkoliv byl Okresním soudem ve Znojmě rozsudkem ze dne 19. 12. 2023, č. j. 1 T 28/2023-191, odsouzen pro skutky ze dnů 23. 6. 2022 a 3. 12. 2022 pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. 3. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 1. 2025, č. j. 6 To 70/2024-1304, zamítl, mimo jiné, odvolání obviněného R. N. směřující proti napadenému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Lze přitom doplnit, že zmíněným rozsudkem vrchního soudu byl také podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek toliko ve vztahu k spoluobviněnému P. V. částečně zrušen, a to v celém výroku o trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. vrchní soud nově rozhodl o trestu spoluobviněného P. V. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. N. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., aniž by však podrobněji vymezil, kterou z podkategorií vytyčených důvodů by měly formulované námitky naplňovat. 5. Obviněný úvodem vyjádřil přesvědčení, že soud nalézací pochybil, když bez relevantních důvodů nepřijal jeho prohlášení viny. Akcentoval přitom absenci nových skutkových zjištění soudu prvního stupně v průběhu následného dokazování a vyslovil mínění, že za takové situace soud odmítl prohlášení viny bez zákonného podkladu, čímž zkrátil procesní práva stěžovatele. Dále odmítl, že by mohl důvod pro nepřijetí prohlášení viny spočívat v možné změně právní kvalifikace předmětného skutku, neboť soud tuto problematiku vůbec nezmínil ve svém rozsudku. Zdůraznil souhlas státního zástupce s přijetím jeho prohlášení viny a vyzdvihl význam zmíněného procesního institutu pro obviněného, přičemž postup soudu, jenž prohlášení viny nepřijal, označil za rozporný s právem na spravedlivý proces. Současně komplexním způsobem brojil proti změně právní kvalifikace svého skutku v hlavním líčení, když poukazoval na neexistenci nových důkazů, které by mohly odlišné právní hodnocení skutku odůvodnit. 6. Taktéž dovolatel odmítl, že by jednal v úmyslu, byť nepřímém, usmrtit poškozeného, jak konstatovaly soudy v předmětné věci. Zdůraznil přitom, že jednal nejvýše v pravé lhostejnosti ke vzniku následku, tudíž v jeho počínání nelze detekovat složku volní. Z uvedeného dovodil, že neměl aktivní vztah k úmrtí poškozeného, proto se nemohl dopustit trestného činu vraždy. Akcentoval potřebu zkoumat podmínky provedení útoku, prostředí, v němž se odehrál a další relevantní faktory, neboť při zjišťování subjektivní stránky se nelze omezit toliko na zjištění o větším počtu úderů, jimiž obviněný napadl poškozeného. V nastíněných závěrech poukázal na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu. V neposlední řadě vytkl odvolacímu soudu, že vznesené námitky obhajoby ohledně nedostatku zavinění vztáhl výhradně k úmyslu přímému, třebaže se plně dotýkají i úmyslu nepřímého. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že jeho skutek měl být správně právně kvalifikován jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to ve shodě s podanou obžalobou. Odkázal pak na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, která považoval za obdobná z hlediska provedeného útoku, přičemž zdůraznil, že v nich obsažená jednání byla kvalifikována jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti. 7. Výše uvedené tvrzení o nedostatku subjektivní stránky, a z toho vyplývající chybné právní kvalifikaci, doplnil poukazem na vlastní motiv, jehož charakter označil za ryze násilnický, bez snahy připravit poškozeného o život. Dále upozornil na skutečnost, že smrt poškozeného nastala až v důsledku bronchopneumonie, a to s měsíčním časovým odstupem od napadení. Zmínil též význam způsobu života poškozeného, když byl tento dlouhodobě člověkem bez domova a často požíval větší množství alkoholu. Obviněný pak připomněl i závěry znalce o vlastní osobě, tedy absenci trvalé nebezpečnosti pro společnost a existenci jisté naděje na resocializaci. 8. Dovolatel se vymezil proti procesnímu postupu soudu prvního stupně v předmětné věci, jemuž především vytýkal stručnost v popisu úvah, na jejichž základě nalézací soud dospěl k závěru o odlišné právní kvalifikaci předmětného skutku. Zmíněné nedostatečné odůvodnění odlišného právního hodnocení skutku označil za rozporné s garantovaným právem na spravedlivý proces. Připustil sice, že argumentaci o předmětné problematice doplnil ve svém rozsudku odvolací soud, avšak proti tomu obviněný namítl, že podobná role soudu druhého stupně nepřísluší. V samém závěru dovolatel poukázal na personální obsazení nalézacího soudu, když možnou vadnost rozsudku odůvodnil problematickým profilem předsedy senátu, rozhodujícího v této věci. 9. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř., rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně a tomuto věc vrátil podle § 265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí. 10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že obviněný v dovolání použil téměř stejnou argumentaci, jakou uplatnil již v předcházejících fázích řízení, zejména v podaném odvolání. Zavrhla přitom námitku dovolatele ohledně nepřijetí jeho prohlášení viny soudem prvního stupně, neboť vzpomínaný postup označila za zcela zákonný a oprávněný. Zdůraznila, že soud prvního stupně dal jas