7 Tdo 373/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 373/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 6. 2023 Spisová značka:7 Tdo 373/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.373.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Týrání osoby žijící ve společném obydlí Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 199 odst. 1,2 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 8. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1938/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 373/2023-626 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2023 o dovolání obviněného J. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 7 To 210/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 63/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 2. 2022, sp. zn. 3 T 63/2020, byl obviněný J. P. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 a § 84 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby se podrobil programu sociálního výcviku a převýchovy Vnímám i Tebe. 2. Výše uvedeného zločinu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že nejméně od srpna 2017 do 4. 7. 2019 ve společném bydlišti v XY č. p. XY, okr. Litoměřice, psychicky trýznil svou družku P. H., zejména ji neustále urážel a ponižoval, že je neschopná a líná, vulgárně jí nadával slovy zrůda, kráva, kurva, zasraná svině apod., kontroloval, zda řádně udělala práci, kterou jí uložil, případně ji v nočních hodinách nutil ji předělat, a to i v přítomnosti jejich dětí, pedanticky vyžadoval pořádek v domě, kontroloval veškeré její jednání, zakazoval jí telefonovat, omezoval její kontakty s okolím i návštěvy rodiny, včetně nákupů osobních a hygienických potřeb, a dne 4. 7. 2019 ji fyzicky napadl, což vyústilo v odchod poškozené i s dětmi na utajované místo. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 7 To 210/2022, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zrekapituloval průběh předchozího řízení a poté vytkl okresnímu soudu, že odůvodnil své rozhodnutí zejména tím, že posoudil výpověď poškozené P. H. jako věrohodnou. Upozornil na námitky uplatněné v odvolání a při veřejném zasedání, kterým však odvolací soud nepřiznal důvodnost a dodal, že soudy prvního i druhého stupně nezjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v pochybnostech postupovaly v jeho neprospěch a nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání. 5. Následně se podrobně zabýval nesrovnalostmi ve skutkovém stavu věci, které oba soudy ve věci činné ignorovaly. Poškozená se již od počátku řízení na něj snažila vrhnout špatné světlo lživými tvrzeními např. o tom, že měl volat do jejího zaměstnání ve snaze získat její telefonní číslo nebo že ji měl pronásledovat ve vozidle Škoda Octavia, což bylo vyvráceno. Pokud jde o událost ze dne 4. 7. 2019, kdy měl napadnout poškozenou, nemá tento skutkový závěr podklad v provedeném dokazování, neboť ani poškozená ani nikdo jiný toto nikdy netvrdil a on sám nebyl daný den doma. Poškozená společnou domácnost opustila plánovaně a bez jeho vědomí, v době, kdy nebyl doma. Shodně vypovídala již dne 8. 4. 2020 do protokolu o výpovědi svědka. Ani počátek doby, od které se měl dopouštět trestného jednání, se nezakládá na zjištěném skutkovém stavu. Počátek doby obžaloba stanovila nástupem poškozené do zaměstnání v srpnu 2017, poškozená však nastoupila do zaměstnání dne 20. 10. 2017 po vyčerpání mateřské dovolené. 6. Soudy se opíraly rovněž o rozhodnutí učiněná v opatrovnickém řízení, jehož předmětem byla úprava poměrů k nezletilému synu AAAAA (pseudonym). V této souvislosti citoval ze závěrů znalkyně PhDr. Pavly Cimlerové, z nichž vyplývá, že on, jako otec, dělal vše pro to, aby bylo o jeho syna řádně postaráno a měl krásný a úspěšný život. O jeho vlastnostech jako otce nezletilého AAAAA tedy není pochyb a je možné je považovat za kladné. 7. V další části dovolání citoval z výpovědi znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie Mgr. Leoše Vítka k osobě poškozené u hlavního líčení dne 2. 9. 2020, podle níž „Nikdy není možné vyloučit účelovou vědomou lež, lhát umí každý člověk i s průměrným intelektem. Motivaci ke lži jsem u posuzované neshledal. Samozřejmě, pokud je spor o dítě, nikdy to nelze vyloučit. U osoby, která má třeba nižší sebehodnocení, může u ní nastat situace, že si vybuduje syndrom týrané osoby.“. K tomu uvedl skutečnosti mající vliv na hodnocení věrohodnosti poškozené, zejména že se domáhala svěření nezletilého syna do výlučné péče formou návrhu na vydání předběžného opatření, které však bylo soudem zamítnuto. V odvolání poté poškozená uvedla, že dne 15. 7. 2019 podala na obviněného trestní oznámení a věc byla předána policejnímu orgánu pro podezření ze spáchání trestných činů týrání osoby žijící ve společné domácnosti a nebezpečného pronásledování. Poškozená přitom podala trestní oznámení zmíněného dne, ač se již od 4. 7. 2019 nenacházela ve společné domácnosti, podání tak bylo evidentně vedeno motivací, aby měla argument pro své tehdejší odvolání, tedy aby v opatrovnickém řízení neměl obviněný jako otec šanci dostat syna, resp. snažila se obviněného zdiskreditovat v civilním řízení kriminalizováním jeho osoby. Podotkl, že trestní oznámení poškozené stran nebezpečného pronásledování bylo policejním orgánem odloženo jako nedůvodné. V té době mu navíc poškozená svévolně znemožnila jakýkoli styk se synem po dobu dvou měsíců a obdobného jednání se dopustila v roce 2022, kdy ukryla syna a zamezila mu kontaktu s ním po dobu tří měsíců. 8. Obviněný dále poukázal na rozpory ve výpovědi poškozené a jeho syna z předchozího manželství J. P. ml. ohledně jednání obviněného vůči své tehdejší manželce. V další části dovolání obviněný obsáhle rozebíral řízení u Okresního soudu v Litoměřicích o úpravě poměrů k jejich společnému nezletilému synovi, zejména ve vztahu k tomu, že poškozená souhlasila s vycestováním syna AAAAA s obviněným a jeho otcem na Filipíny v termínu od 1. do 19. 11. 2019, přičemž následně účelově a plánovaně zmařila tuto dovolenou zneplatněním synova pasu, konkrétně nahlášením jeho ztráty, aby vycestování zabránila. U soudu tak opakovaně neuváděla pravdu. Dále zmařila pobyt nezletilého syna s otcem v termínu od 13. do 15. 5. 2022 a dovolenou v termínu od 3. do 11. 8. 2022. Obviněný dodal, že má se synem i přes uvedené svévolné snahy poškozené hezký vztah. 9. Obviněný citoval některé jednotlivé části výpovědi poškozené uvedené v protokolu o výslechu této svědkyně z přípravného řízení a srovnával je s výpověďmi podanými u hlavního líčení či v rámci civilního řízení vedeného pod sp. zn. P 161/2019, jakož i některé části výpovědi svědkyň BBBBB (pseudonym) a E. T. a poukazoval na vzájemné rozpory. Ve světle těchto rozporů nemohla být výpověď poškozené hodnocena jako pravdivá, neboť se jednalo pouze o přetlumočené domněnky, a nikoli o skutečnosti, které by byly prokázány bez důvodných pochybností. 10. Zmínil také výpověď poškozené učiněnou v hlavním líčení dne 17. 2. 2020 a výpověď syna J. P. ml. a poukazoval na vzájemné rozpory. Uvedl, že se soudy těmito rozpory zabývaly, avšak nikoli dostatečně, ačkoli šlo o rozpory zásadní, které byly důvodem pro závěr o nevěrohodnosti poškozené, která překrucovala skutečnosti v jeho neprospěch s úmyslem mu uškodit a zbavit jej rodičovských práv. Pokud znalkyně PhDr. Pavla Cimlerová ve znaleckém posudku k jeho osobě uvedla, že „vykazoval v době vyšetření některé charakteristiky svědčící pro disharmonicky komponovanou osobnost“, zmínil, že je dlouhodobě frustrován bojem o nezletilého a jeho p