7 Tdo 422/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 422/2025-399 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 6. 2025 o dovolání obviněného M. S. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. 2 To 118/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 6 T 151/2023 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 2. 2024, č. j. 6 T 151/2023-308, byl obviněný M. S. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 28 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 48 měsíců. Dále bylo rozhodnuto, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradu škody částku 166 371 Kč, poškozenému D. F. na náhradu škody částku 1 773,08 Kč a na náhradu nemajetkové újmy částku 222 824 Kč a poškozené I. F. na náhradu nemajetkové újmy částku 100 882,50 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškozený D. F. se zbytkem nároku na náhradu škody a poškozená I. F. se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutek, který Okresní soud v Přerově posoudil jako oba trestné činy, spočíval podle jeho zjištění v podstatě v tom, že obviněný dne 4. 6. 2023 kolem 04:40 hodin v XY, XY ul., na chodníku před budovou XY domu po předchozí slovní rozepři udeřil poškozeného D. F., nar. XY, otevřenou dlaní do obličeje, o což se následně pokusil znovu, několikrát se pokusil udeřit ho pěstí do obličeje, přičemž poškozený tyto údery vykryl rukama a úhybnými pohyby, avšak obviněný ho postupně vytlačil až na betonové schodiště u vchodu do domu, kde ho opětovně udeřil pěstí do obličeje, a po tomto úderu poškozený spadl dozadu, udeřil se o schod do týlní části hlavy a zůstal bezvládně ležet. Podle zjištění Okresního soudu v Přerově obviněný tak poškozenému způsobil vážné zranění hlavy specifikované ve výroku o vině s dlouhodobými až trvalými následky. Okresní soud v Přerově takto rozhod poté, co přijal prohlášení viny obviněného (§ 206c tr. ř.). 3. O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy a poškozený D. F. proti výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 9. 2024, č. j. 2 To 118/2024-355. Z podnětu těchto odvolání byl rozsudek Okresního soudu v Přerově podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. ohledně poškozeného D. F. a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy podle § 228 odst. 1 tr. ř. ohledně poškozené I. F. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozenému D. F. na náhradu škody částku 54 036,08 Kč a poškozené I. F. na náhradu nemajetkové újmy částku 50 000 Kč. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Přerově nezměněn. 4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Tento rozsudek napadl jednak v části, v níž byl v rozsudku Okresního soudu v Přerově ponechán beze změny výrok o trestu a výrok o náhradě škody, a jednak v části, v níž bylo nově rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl, že pokud bylo přijato prohlášení viny obviněného, nezbavovalo to soudy povinnosti náležitě objasnit skutkové okolnosti významné pro rozhodnutí o trestu a pro rozhodnutí o náhradě škody a nemajetkové újmy. V tomto ohledu vytkl, že soudy se náležitě nezabývaly spoluzaviněním poškozeného. Poukázal na to, jak se poškozený choval v průběhu incidentu, který byl zachycen kamerovým záznamem městské policie. Uvedl, že soudy sice konstatovaly přehrání kamerového záznamu, ale ve skutečnosti ho s ohledem na přijaté prohlášení viny nijak blíže nehodnotily. Vyjádřil názor, že z kamerového záznamu vyplývají okolnosti svědčící o výrazném spoluzavinění poškozeného. Z toho dovozoval, že mu měl být uložen mírnější trest a snížena povinnost k náhradě škody a nemajetkové újmy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že námitky proti výroku o trestu nejsou dovolacím důvodem a že námitky proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy jsou zjevně neopodstatněné, neboť ze skutkových zjištění soudů nevyplývá nic, co by odůvodňovalo závěr o spoluzavinění poškozeného. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Podle § 265b odst.1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 8. Za situace, kdy bylo přijato prohlášení viny obviněného a kdy výrok o vině nebyl přezkoumáván v odvolacím řízení, není dovolání proti výroku o vině přípustné pro nedostatek podmínky, že o vině soud rozhodl ve druhém stupni (§ 265a odst. 1 tr. ř.). V posuzované věci Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl ve druhém stupni jen v otázce trestu a v otázce náhrady škody a nemajetkové újmy. Proto nepřichází v úvahu uplatnění dovolacího důvodu, který se vztahuje k „rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu“. Uvažovaný dovolací důvod nelze uplatnit proti jiným skutkovým zjištěním, v dané věci proti zjištěním týkajícím se spoluzavinění poškozeného, neboť tato zjištění nejsou rozhodná a určující pro naplnění znaků trestného činu. Ve vztahu k výroku o trestu a výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy obviněný uplatnil s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky, které obsahově tomuto ustanovení neodpovídají. V této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v citovaném ustanovení. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 9. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 10. Námitkami poukazujícími na spoluzavinění poškozeného se obviněný snažil zpochybnit jak výrok o trestu, tak výrok o náhradě škody a nemajetkové újmy. Namítal tedy „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné, než je právní posouzení skutku. 11. Z obsahu a smyslu námitek zaměřených proti výroku o trestu je patrno, že obviněný v podstatě vytkl nepřiměřenost uloženého trestu, která ale není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., třebaže jinak je záležitostí aplikace hmotného práva. Nejedná-li se o to, že výrok o trestu nemůže obstát a musí být zrušen v důsledku zrušení výroku o vině, pak samotný výrok o uložení trestu lze kvůli porušení hmotného práva napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z tohoto vztahu obecného a zvláštního vyplývá, že má-li být výrok o trestu napaden z důvodu porušení hmotného práva, může se tak stát pouze s použitím zvláštního ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Výklad, podle něhož by nepřiměřenost trestu byla dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je nelogický a nepřijatelný, protože v takovém případě by ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. bylo bezpředmětné, nefunkční a nedávalo by žádný smysl. Uložení nepřípustného druhu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by totiž vždy bylo jiným nesprávným hmotně právním posouzením ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., takže ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. by nemělo význam. 12. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, jehož účelem je náprava jen těch nejzávažnějších pochybení při ukládání trestu, kterými jso