7 Tdo 427/2024 — Nejvyšší soud

7 Tdo 427/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 6. 2024 Spisová značka:7 Tdo 427/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.427.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 427/2024-240 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2024 o dovolání obviněného M. B. podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 8 To 377/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 79/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 10. 2023, č. j. 2 T 79/2023-175, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře dvě stě hodin. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činila 500 Kč, tedy v celkové výměře 30 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání jednoho roku. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 23. 3. 2023 v době kolem 23:35 hod. na pozemní komunikaci v obci XY, řídil nejprve od objektu ve XY č. XY k domu č. XY poté od domu č. XY na vzdálenost nejméně 360 metrů, kdy v tomto úseku jel průměrnou rychlostí 37 km/h, neregistrovaný elektrický skútr značky NAMI Burn-E, ve vlastnictví F. M., s. r. o., přičemž musel být nejméně srozuměn s tím, že pro řízení tohoto skútru je třeba ve smyslu § 80a odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) řidičské oprávnění, u domu č. XY ve XY byl zastaven a kontrolován hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR v Pohořelicích a zasahujícími policisty byl upozorněn, že jel na vozidle, k jehož řízení je zapotřebí řidičské oprávnění, přesto v rámci probíhající kontroly obviněný nastoupil na uvedený elektrický skútr a z místa kontroly začal ujíždět pryč, následně byl po pádu z vozidla mezi objekty č. p. XY a č. p. XY dostižen a zadržen a obviněný takto řídil motorové vozidlo i přesto, že věděl, že mu byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 3 T 119/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 4 To 271/2021, které nabyly právní moci dne 11. 1. 2022, mimo jiné uložen trest zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce 6 let, tedy v době od 11. 1. 2022 do 11. 1. 2028, v jehož výkonu se obviněný dne 23. 3. 2023 nacházel. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2024, č. j. 8 To 377/2023-199, byla odvolání obviněného směřující proti výroku o vině a trestu napadeného rozsudku i odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného směřující do výroku o trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. B. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a konečně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). 5. Předně namítal, že se z jeho strany nejednalo o úmyslné a vědomé řízení motorového vozidla. Jel sice na elektrické koloběžce, nicméně nevěděl a vědět nemohl, že toto zařízení bude posouzeno jako motorové vozidlo, k jehož řízení je zapotřebí vlastnit řidičské oprávnění. Soud prvního stupně pak obviněného uznal vinným, ačkoli absentuje subjektivní stránka trestného činu, tedy zavinění ve formě úmyslu. Soudům vytýkal, že z jejich rozhodnutí nelze zjistit, že se v daném případě skutečně jedná o motorové vozidlo, k jehož řízení je třeba mít řidičské oprávnění, resp. se soudy s touto otázkou nevypořádaly přesvědčivě a srozumitelně. Právní úprava posuzování motorových vozidel a jejich zařazování do kategorií je přitom podle něj značně roztříštěná a nepřehledná a je velice obtížné se v ní zorientovat. 6. Soud prvního stupně elektrickou koloběžku označil za motorové vozidlo, k němuž je třeba mít řidičské oprávnění, přičemž se omezil na konstatování § 80a odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, avšak užil jeho neaktuální znění. Zdůraznil, že pro právní hodnocení charakteru vozidla a vyžadované povolení je přitom nutno komplikovaného propojení několika právních předpisů, včetně legislativy Evropské unie. Následně podrobně rozvedl konkrétní právní úpravu dopadající na provoz elektrokoloběžky. Konkrétně uvedl zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vyhlášku č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, která byla nahrazena vyhláškou č. 153/2023 Sb., o schvalování technické způsobilosti vozidel a technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Obě tyto vyhlášky pak odkazují na použití nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. 1. 2013, o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (dále jen „nařízení č. 168/2013“). Dospěl k závěru, že soudy se měly seznámit s příslušnou právní úpravou a následně se zabývat tím, zda předmětné vozidlo odpovídá podmínkám uvedeným v příloze 12, část C vyhlášky č. 341/2014 Sb., nebo zda není vyjmuto z působnosti nařízení č. 168/2013. Takové právní posouzení však neprovedly, čímž učinily napadená rozhodnutí nezákonnými a nepřezkoumatelnými. Daný stav označil za nesprávné právní posouzení věci, resp. absentující právní posouzení věci. 7. S ohledem na složitost a roztříštěnost právní úpravy obviněný zdůraznil obtížnost orientace pro právního laika. Právní úpravu pak označil za nedohledatelnou a nesrozumitelnou i pro soudce, tudíž po obviněném nebylo možné spravedlivě požadovat, aby si zjistil příslušnou právní úpravu a vozidlo zařadil do správné kategorie. Učinil tedy závěr, že nevěděl ani vědět nemohl, zda je k řízení předmětné elektrokoloběžky zapotřebí mít řidičské oprávnění, přičemž vyznat se v právní úpravě je obtížné i pro policejní orgán, a proto Ministerstvo dopravy České republiky vydalo metodický pokyn k používání elektrokol, elektrokoloběžek a podobných prostředků, na který odkázal. Za nepřijatelné označil, že stát na jedné straně ponechává trh s elektrokoloběžkami a podobnými stroji zcela bez regulí a veřejnost nijak neinformuje a na druhou stranu takové jednání postihuje a trestá. V tomto ohledu také uvedl, že se dotazoval policistů, zda na takové koloběžce může jezdit, a bylo mu řečeno, že ano, přičemž tato jeho výpověď byla otočena v jeho neprospěch. 8. Další námitku směřoval vůči provedenému dokazování, a to konkrétně proti znaleckému posudku soudního znalce Ing. Jiřího Formana, který byl pro rozhodnutí soudu prvního stupně zásadní. Výpočty užité znalcem pro zjištění rychlosti jízdy podle něj nemohou obstát. Konkrétně uvedl, že postup znalce, který vypočítal rychlost jízdy, a přitom vycházel ze světýlka, o kterém není jisté, kde přesně se nacházelo a z čeho přesně pocházelo, je značně pofiderní. Soudní znalec, podle jeho názoru, působil zcela nepřesvědčivě během celého výslechu, řadu otázek nedokázal zodpovědět, své závěry nedovedl vysvětlit a obhájit. Při zpracování znaleckého posudku vyšel z informací, které si stáhl na webových stránkách prodejce (nikoli výrobce), aniž by provedl zkušební jízdu a vlastní testy a zkoušky na samotné elektrokoloběžce. Pracoval tak se zkopírovanými údaji, jejichž správnost a pravd