7 Tdo 429/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 429/2025-322 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného Z. N., podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 5 To 65/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 4/2024, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 5 To 65/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný Z. N. nebere do vazby. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 9. 2024, č. j. 53 T 4/2024-251, byl obviněný Z. N. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému dále uložena přiměřená povinnost zdržet se kontaktu s vnučkou AAAAA (pseudonym) bez účasti nejméně jednoho ze zákonných zástupců. Podle § 40 odst. 2 a § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy. 2. Uvedeného zločinu se obviněný dopustil v podstatě tím, že v XY v domě č. p. XY v ulici XY, který obýval se svou manželkou, v přesně nezjištěné době nejméně od podzimu roku 2019 do 9. 4. 2023 v ložnici a v dětském pokoji opakovaně osahával pod spodním prádlem na pohlaví svou vnučku AAAAA za účelem vlastního sexuálního uspokojení, přičemž využil dosavadní neznalosti sexuální problematiky nezletilé odpovídající jejímu věku, důvěry v obviněného jako jejího dědečka, k němuž měla silnou citovou vazbu, v důsledku čehož nebyla schopna pochopit smysl jeho jednání a adekvátním způsobem se mu bránit. 3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, č. j. 5 To 65/2024-269, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do výroku o trestu napadeného rozsudku a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině, ochranném opatření a náhradě nemajetkové újmy znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Z. N. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nesprávnost postupu odvolacího soudu spatřoval v tom, že neposuzoval trestnost činu podle nové právní úpravy, účinné ke dni rozhodování, jako trestný čin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ačkoli byla pro dovolatele příznivější. V situaci, kdy odvolací soud posuzoval přiměřenost trestu uloženého soudem prvního stupně, posuzoval též správnost použití postupu podle § 40 odst. 2 tr. zákoníku, tj. zda soud prvního stupně postupoval správně, když uložil trest pod spodní hranicí trestní sazby. Nepřímo tak nepochybně musel posuzovat i trestnost jednání spáchaného dovolatelem, neboť trestnost činu je vyjádřena i trestní sazbou. Odvolací soud sice postup soudu prvního stupně podle § 40 odst. 2 tr. zákoníku shledal správným, nicméně uložený trest považoval za nepřiměřeně mírný. Nepřihlédl však při ukládání trestu k příznivější právní úpravě, především k významně příznivější spodní hranici trestu ukládanému za sexuální útok podle § 185a tr. zákoníku. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto přikázal věc v potřebném rozsahu projednat a znovu rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že formálně lze námitky obviněného přiřadit pod užitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak nejedná se o výhrady důvodné. Vrchní soud sice rozhodoval dne 15. 1. 2025 za účinnosti nové, příznivější právní úpravy, avšak toliko o výroku o trestu, aniž by měl možnost do výroku o vině zasáhnout. Za této situace mu nelze vyčítat, že nepřikročil v duchu § 2 odst. 1 tr. zákoníku k úpravě právní kvalifikace, neboť zákonné limity jeho přezkumné činnosti to vůbec neumožňovaly. Naopak s ohledem na zaměření odvolání se musel omezit jen na výrok o trestu a nemohl zasahovat do výroku o vině, potažmo měnit právní kvalifikaci činu podle představy obviněného. Vzhledem k tomu navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejdříve zkoumal, zda je v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. 7. Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je totiž skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. ř. Dovolání je pak nepřípustné, jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., anebo když jím dovolatel napadá takovou část rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek vymezených v § 254 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné pod č. 1/2005 Sb. rozh. tr.). Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost je přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). 8. Zásadně tedy platí, že dovolatel může dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. S ohledem na zaměření dovolání je tudíž stěžejní stanovení, zda měl odvolací soud povinnost přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně i ve vztahu k výroku o vině. 9. Z hlediska přípustnosti tohoto dovolání je určující, že proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání toliko státní zástupkyně krajského státního zastupitelství v neprospěch obviněného do výroku o trestu. Odvolací soud návazně přezkoumal pouze výrok o trestu, jakož i řízení, které mu předcházelo. Nelze však souhlasit s tvrzením odvolacího soudu (viz odstavec 7. napadeného rozsudku), že vytýkané vady nebyly rozšířeny ani v rámci přednesu intervenujícího státního zástupce vrchního státního zastupitelství ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Tento totiž výslovně předestřel, že vzhledem k zjištěným skutkovým okolnostem má za to, že na posuzované jednání dopadá novela zákona č. 166/2024 Sb. a zřejmě se jeví přiléhavějším, aby deliktní jednání obviněného bylo posuzováno jako čin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Takové právní posouzení označil za (při komplexním posouzení právní úpravy) pro obviněného příznivější (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 15. 1. 2025, na č. l. 264v). Dále státní zástupce ve svém konečném návrhu navrhl, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně byl z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen a postupem podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o vině obviněného rozhodnuto tak, že bude uznán vinným zločinem sexuálního útoku podle „§ 189a“ odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (tamtéž, č. l. 265, jedná se o zřejmou chybu protokolace, neboť Nejvyšší soud si podle zvukového záznamu na č. l. 267 ověřil, že se jedná o § 185a). Z uvedeného vyplývá, že byť skutečnosti uplatněné v původním odvolání státní zástupkyně krajského státního zastupitelství nezaložily přezkumnou povinnost odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř., dovolací soud dovodil, že shora uvedené vyjádření intervenujícího státního zástupce vrchního státního zastupitelství se výslovně dotýkalo i původně nenapadeného výroku o vině. Platí přitom, že v odvolacím řízení lze měnit rozsah a důvody odvolání i po uplynutí lhůty k podání odvolání (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.), což plat