7 Tdo 44/2022 – Nejvyšší soud

7 Tdo 44/2022-260 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 1. 2022 dovolání obviněného J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 67 To 291/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 78/2021 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 67 To 291/2021, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 21 T 78/2021. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265l odst. 3 tr. ř. se nařizuje, aby Obvodní soud pro Prahu 9 projednal a rozhodl věc v jiném složení senátu. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 21 T 78/2021, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na dvě léta s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu tří let. Kromě toho bylo obviněnému podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní. 2. Jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Obvodní soud pro Prahu 9 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný dne 13. 6. 2020 v Praze 9 – Kolodějích v areálu hřiště sportovního klubu S. K. v době konání fotbalového turnaje v podnapilém stavu si posadil na klín svoji nezletilou neteř AAAAA (pseudonym), nar. XY, a oběma rukama ji opakovaně přes oblečení hladil po přirození a prstem jí na přirození tlačil, ačkoliv věděl, že poškozená je mladší patnácti let. 3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 67 To 291/2021, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. b), l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítl, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, čímž mínil předsedu senátu Obvodního soudu pro Prahu 9. Důvod jeho vyloučení spatřoval v tom, že v přípravném řízení byl přítomen svědeckému výslechu poškozené, který byl proveden před zahájením trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Z toho podle obviněného vyplývalo možné subjektivní ovlivnění předsedy senátu při posuzování zákonnosti zmíněného úkonu jako důkazního podkladu skutkových zjištění. V návaznosti na to obviněný zpochybnil, že by výslech poškozené jako svědkyně byl neodkladným a neopakovatelným úkonem. Vytkl, že pokud byl výslech proveden v tomto režimu, byla tím znemožněna účast jemu nebo obhájci. Poukázal na to, že v hlavním líčení nebyl proveden výslech poškozené jako svědkyně, takže on ani obhájce neměli možnost klást jí jakékoli otázky, což označil za porušení práva na spravedlivý proces s odkazem na ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 9 nařídil projednání věci v jiném složení senátu, případně aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci jinému soudu. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že účast soudce na úkonu podle § 158a tr. ř. ho sama o sobě nevylučuje z dalších úkonů trestního řízení. Dovolání označil za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. II. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst.1 tr. ř. a není důvodu ho odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné z důvodu, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. 8. V odvolání podaném proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 obviněný mimo jiné namítl vyloučení předsedy senátu tohoto soudu s ohledem na jeho účast při svědeckém výslechu poškozené, který byl proveden jako neodkladný a neopakovatelný úkon před zahájením trestního stíhání. Nic tedy nebrání tomu, aby obviněný tuto námitku uplatnil v dovolání. III. 9. Podle § 30 odst. 2 věta druhá tr. ř. je po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. V dané věci šlo o účast soudce na výslechu svědka, který byl proveden jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158a tr. ř., což ve zmíněném taxativním výčtu není uvedeno. 10. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat. Podmínkou vyloučení není skutečná nezpůsobilost soudce nestranně rozhodovat, ani subjektivní postoj soudce k otázce nestrannosti rozhodování. Jde také o to, jak se vztah soudce k projednávané věci objektivně jeví zvnějšku. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzované věci byl soudce, který se zúčastnil výslechu poškozené podle § 158a tr. ř., vyloučen z vykonávání úkonů po podání obžaloby. 11. Obecně lze uvést, že pokud se soudce v přípravném řízení účastní neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, jímž je výslech svědka, pak je nutno z toho vyplývající vztah soudce k projednávané věci posoudit se zřetelem k významu tohoto důkazu v kontextu celkové důkazní situace. V tomto ohledu může být význam uvažovaného důkazu v řízení před soudem velmi různý. Na jedné straně může jít o důkaz, který nemá pro zjištění skutkového stavu jako podkladu rozhodnutí vůbec žádný význam, případně má význam jen zcela okrajový, vedlejší, podpůrný apod., zejména když pro rozhodná skutková zjištění je dostatek jiných důkazů. Za takové situace není důvodu k tomu, aby po podání obžaloby byl vyloučen soudce, který se úkonu v přípravném řízení účastnil. Na druhé straně však může jít o důkaz, který má zásadní význam pro zjištění skutkového stavu, typicky tehdy, popírá-li obviněný vinu a jde-li o jediný či rozhodující usvědčující důkaz, zvláště když má povahu přímého důkazu a když pro rozhodná skutková zjištění nejsou k dispozici žádné jiné důkazy, případně jiné důkazy nejsou dostatečné. Za takové situace je soudce po podání obžaloby vystaven tomu, že těžiště jeho postupu při zjišťování skutkového stavu spočívá v hodnocení důkazu, na jehož provedení se předtím v přípravném řízení účastnil a za zákonnost jehož provedení podle § 158a tr. ř. odpovídal. Taková situace objektivně vzbuzuje obavu, že soudce si k uvažovanému důkazu nevytvoří dostatečný kritický odstup, že bude mít zpravidla tendenci spíše akceptovat tento důkaz jako podklad skutkových zjištění a že ho bude apriorně hodnotit spíše jako důkaz prokazující vinu obviněného. Z toho vyplývá důvodnost pochybností, které lze mít o tom, že soudce pro poměr k věci nemůže nestranně rozhodovat. Tím je odůvodněno vyloučení soudce podle § 30 odst. 1 tr. ř. 12. S ohledem na nejednotnou praxi soudů považuje Nejvyšší soud za potřebné vyjádřit se k této otázce podrobněji. Původní záměr předkladatele novely trestního řádu účinné od 1. 1. 2002 (zákon č. 265/2001 Sb.) zakotvující nové ustanovení § 158a tr. ř. byl vyloučit po podání obžaloby ve smyslu § 30 odst. 2 tr. ř. také soudce, který se zúčastní výslechu svědka či rekognice podle § 158a tr. ř., neboť je nevhodné, aby tentýž soudce po podání obžaloby hodnotil obsah výslechů svědků či rekognice, jimž byl v přípravném řízení přítomen, a opíral o ně své skutkové závěry, protože soud by měl vycházet z bezprostředního hodnocení důkazů provedených v jednací síni, nikoliv z hodnocení, která si učinil soudce při dokazování ještě před tím, než bylo zahájeno trestní stíhání. V důvodové zprávě k této novele trestního řádu se uvádělo, že "pokud bude soudce přítomen při provádění důkazů před zahájení