7 Tdo 518/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 518/2025-946 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného T. M. podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 9 To 48/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 68/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 1. 2025, č. j. 33 T 68/2024-803, byl obviněný T. M. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby se ve zkušební době za užití § 48 odst. 4 písm. g) tr. zákoníku zdržel hazardních her a sázek, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a podle svých možností se snažil nalézt a udržet legální zaměstnání či jiný zdroj příjmů, a tuto skutečnost řádně probačnímu úředníkovi dokládal. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době v únoru 2019, kdy prostřednictvím webové stránky www.lidé.cz navázal kontakt s poškozenou K. M., od které již v počátcích jejich komunikace zjistil, že dříve zasílala v dobré víře finanční částky údajnému vojákovi na misi v zahraničí, ze kterého se posléze vyklubal podvodník, a zadlužila se kvůli tomu, a sám jí zprvu uváděl, že pracuje jako policista (ač tak nikdy nepracoval), přičemž poškozené zaslal fotografie cizího muže v uniformě Policie s tím, že se jedná o něj, aby tak podpořil svá nepravdivá tvrzení, následně v rámci intenzivního písemného a posléze i telefonického a občas i osobního kontaktu s poškozenou K. M. od ní vylákal postupně v období od 16. 5. 2019 do 25. 5. 2023 pod uvedením různých nepravdivých záminek, např. koupě vozidla, úhrady měsíčních splátek na vozidlo, koupě léků, náklady na exekuce apod. půjčky finanční hotovosti v celkové výši 1 580 477 Kč s tím, že dlužnou částku poškozené splatí mimo jiné z finančních prostředků získaných prodejem bytu nebo z půjčky poskytnuté jeho rodiči, ačkoliv žádné vozidlo ani nemovitost nevlastní a v té době nevlastnil, a neměl žádný důvod očekávat, že by mu rodiče takové prostředky poskytli, přičemž takto od poškozené získal postupně finanční částky následujícím způsobem: - v době od 16. 5. 2019 do 31. 12. 2019 částky v celkové výši 23 550 Kč, ty dle jeho instrukcí vkládala v hotovosti na jeho herní účet u společnosti Fortuna Game, a. s., který si založil dne 1. 10. 2012 a byl veden pod přezdívkou XY a e-mailovou adresou XY@seznam.cz, - v období od 28. 5. 2020 do 13. 3. 2023 částku ve výši 1 133 771 Kč, kterou mu poškozená zasílala ze svého účtu vedeného u České spořitelny na jím určené účty vedené u FIO banky, Raiffeisenbank a České spořitelny, jejichž majitelem je J. H., přičemž tyto využíval pro svoji potřebu i obviněný, - v období od 17. 8. 2019 do 25. 5. 2023 částku ve výši 423 156 Kč, kterou mu poškozená zasílala ze svého účtu vedeného u FIO banky na jím určené účty u FIO banky, Raiffeisenbank a České spořitelny, jejichž majitelem je J. H., přičemž tyto využíval pro svoji potřebu i obviněný, v průběhu tohoto období pak část finančních prostředků ve výši 418 673 Kč poskytnutých poškozenou postupně vrátil, aby ji tak utvrdil v tom, že veškeré zapůjčené finanční částky jí budou řádně vráceny, čímž si chtěl usnadnit získávání dalších finančních částek od poškozené pod smyšlenými legendami, přičemž vzhledem ke své finanční situaci tak jednal od počátku v úmyslu zapůjčené finanční prostředky ve vylákaném rozsahu nevrátit, neboť byl nezaměstnaný, tudíž nedisponoval žádnými příjmy a na jeho osobu byly vedeny exekuce na částku v celkové výši 2 672 089 Kč, navíc velká část těchto prostředků byla prosázena v rámci online sázení, a uvedeným jednáním tak poškozené K. M. způsobil celkovou škodu ve výši 1 161 804 Kč. 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 9 To 48/2025-874, zrušil k odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do výroku o trestu napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině a náhradě škody podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a také jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V posuzované věci byl nesprávně a neúplně zjištěn skutkový stav, přičemž soudy nesprávně skutkový stav hodnotily. Namítal též extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Nadále trval na tom, že předmětný trestný čin nespáchal, a zdůrazňoval, že rozhodnutí o vině de facto spočívá pouze na výpovědi poškozené. Soudy obou stupňů podle jeho přesvědčení rezignovaly na základní zásady trestního řízení, zejména byla porušena zásada materiální pravdy, vyhledávací zásada a zásada volného hodnocení důkazů. Dále měl za to, že rozhodnutí je stiženo zásadními procesními vadami, které zpochybňují jeho správnost a spravedlnost. Za v rozporu se zásadou presumpce neviny a zásadou in dubio pro reo označil jednostranný postup soudu při hodnocení důkazů, jenž přikládal rozhodující váhu tvrzení poškozené, zatímco důkazy předložené obviněným nebyly dostatečně zohledněny. 5. Konkrétně uvedl, že poškozená nemohla zasílat finanční prostředky na herní účet obviněného u společnosti Fortuna, což potvrdila komunikace této společnosti, podle níž na herní účet může finanční prostředky vkládat pouze jeho majitel. Stejně tak obviněný uvedl, že ani on nemohl nakládat s herním účtem svědkyně J. H. Dále akcentoval, že 5. 2. 2023 řádně uhradil poškozené celkovou dlužnou částku ve výši 1 162 060 Kč, o čemž existuje potvrzení s úředně ověřenými podpisy. Tvrzení poškozené, že k podepsání dokumentu došlo pod nátlakem v autě, není doložené ani pravdivé. Potvrzení bylo podepsáno na pobočce České pošty za přítomnosti pracovníka provádějícího ověření podpisu, přičemž tento fakt měl být v trestním řízení řádně ověřen například prostřednictvím kamerových záznamů. Dále konstatoval, že poškozená ve svých výpovědích uvedla řadu tvrzení, která jsou nepravdivá a rozporuplná. Závěr, že se vydával za policistu jménem D. N. a posílal jí fotky cizí osoby v uniformě, odmítl jako důkazně nepodložený. Dále poukázal na skutečnost, že poškozená zasílala finanční prostředky i po 5. 2. 2023, kdy byl dluh řádně splacen, což zpochybňuje logiku jejího tvrzení, že byla obětí podvodu. Poznámky u plateb označující platby jako „určeno pro paní H.“ pak zřetelně naznačují, že prostředky nebyly určeny pro obviněného. Soudy podle něj nesprávně vyhodnotily, že měl plnou kontrolu nad účty svědkyně J. H. Tato sama potvrdila, že všechny finanční operace prováděla sama a obviněný neměl přístup k jejímu internetovému bankovnictví ani herním účtům. Rozhodnutí soudu tudíž bylo založeno na předpokladech a dostatečně neprokázaných tvrzeních. Nebyla pak respektována zásada presumpce neviny, neboť veškeré pochybnosti o skutkovém stavu měl soud vyložit ve prospěch obviněného, a nikoli naopak. 6. Dále podle přesvědčení dovolatele nebyl respektován princip ultima ratio, podle nějž by trestní odpovědnost měla být uplatňována pouze jako krajní prostředek v případech, kdy neexistuje jiné možné řešení. Poškozená přitom měla plné vědomí o finanční situaci obviněného a věděla, že disponuje exekucemi. Nebylo prokázáno, že by obviněný jednal s podvodným úmyslem, a proto nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. 7. Konečně zdůraznil, že ve věci neexistuje jediný přímý důkaz, s výjimkou tvrzení poškozené, že skutečně došlo k jednání, které je mu kladeno za vinu. Neexistoval ani ucelený rámec nepřímých důkazů. Řízení trpělo podstatnými vadami, které spočívají v nedodržení zákonem stanovených pravidel spravedlivého procesu, a nemohlo vést ke spravedlivému rozhodnutí ve věci samé. Zejména došlo k porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, tedy ustanovení o vyhledávání, opatřování, provádění a hodnocení důkazů a o postupu jednotlivých orgánů činných v trestním řízení a stran při dokazování. Tyto podstatné vady odůvodňují pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a zakládají ve svém důsledku extrémní rozpor s provedeným dokazováním.