7 Tdo 57/2021 — Nejvyšší soud

7 Tdo 57/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 2. 2021 Spisová značka:7 Tdo 57/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.57.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedbalost vědomá Těžká újma na zdraví Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb. § 19 odst. 1 předpisu č. 361/2000Sb. § 16 odst. 1 písm. a) předpisu č. 40/2009Sb. § 122 odst. 2 písm. i) předpisu č. 40/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 4. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1131/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 57/2021-334 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne v neveřejném zasedání dne 9. 2. 2021 o dovolání obviněného M. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 9 To 215/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 38/2020 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 6. 2020, č. j. 3 T 38/2020-293, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně majetkovou škodu ve výši 55 931 Kč. Poškozená M. V. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svými nároky na náhradu majetkové a nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že dne 9. 6. 2017 v době kolem 16:45 hodin na silnici I/20 přibližně 500 metrů za obcí Krásné Údolí při řízení motocyklu, na kterém s ním jela spolujezdkyně poškozená M. V., poté, co se přiblížil k pomaleji jedoucí nákladní soupravě, jejíž neustanovený řidič se připravoval na předjetí před ním jedoucího cyklisty, měl v úmyslu plynule navázat na manévr vpředu jedoucí nákladní soupravy, proto svou pozornost věnoval provozu za svým motocyklem, přičemž neměl dostatečný přehled o situaci před nákladní soupravou, současně nedodržel dostatečnou bezpečnostní vzdálenost od nákladní soupravy odpovídající jednak rychlosti jeho jízdy a jednak jízdním vlastnostem motocyklu, zejména jeho brzdícím schopnostem, proto poté, co řidič nákladní soupravy intenzivně brzdil reagujíc na situaci v silničním provozu, nebyl obviněný schopen bezpečně za brzdící nákladní soupravou snížit rychlost jízdy a s úmyslem minimalizovat následky střetu strhl řízení motocyklu vpravo mimo vozovku do silničního příkopu, kde s motocyklem havaroval. Při této nehodě utrpěla jeho spolujezdkyně M. V. zranění, kvůli kterým byla letecky transportována do Fakultní nemocnice v XY, kde byla hospitalizována do 13. 6. 2017, přičemž v důsledku utrpěných zranění byla mimo jiné pro poúrazové částečné ochrnutí levé horní končetiny a obou dolních končetin a přetrvávající brnění končetin nejméně do 30. 1. 2018 výrazným způsobem omezena v obvyklém způsobu života sníženou soběstačností a schopností samoobslužnosti. Pracovní neschopnost jí byla vystavena až do 20. 4. 2019, kdy jí byl přiznán invalidní důchod třetího stupně. 3. Odvolání obviněného směřované do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 9. 2020, č. j. 9 To 215/2020-313, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.1. 2. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), f) a g) tr. ř. Ve vztahu k prvním dvěma důvodům uvedl, že trestní stíhání bylo od počátku nepřípustné z důvodu překážky věci rozhodnuté a byla porušena zásada ne bis in idem. O věci bylo totiž rozhodnuto v přestupkovém řízení dne 14. 11. 2017, věc proto měla být odložena, příp. mělo být policejním orgánem zahájené trestní řízení zastaveno. Kromě toho v tomto případě byly naplněny podmínky krajní nouze podle § 28 tr. zákoníku, jelikož dovolatel fakticky odvracel nebezpečí vážné dopravní nehody. Není proto naplněn základní znak trestného činu – jeho protiprávnost. 3. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesouhlasil se závěry soudů, že by nedodržel bezpečnou vzdálenost před nákladní soupravou – z provedeného dokazování podle něj vyplývá pravý opak. Všichni svědci měli potvrdit, že jel rychlostí 50-55 km/h a vzdálenost mezi ním a nákladní soupravou ve chvíli náhlého brždění byla nejméně 50 metrů. Dovolatel v řízení navrhoval provést další důkazy (vyšetřovací pokus a znalecký posudek z oboru silniční dopravy), těmto návrhům však nebylo vyhověno. Je přesvědčen, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána, což zakládá tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy obou stupňů se opomněly zabývat zásadou tzv. omezené důvěry v dopravě, tj. že řidič motorového vozidla může spoléhat na dodržení dopravních předpisů ostatními účastníky provozu. Pokud však účastníci vytvoří svým náhlým neočekávaným a nepředvídatelným jednáním situaci, která není pro řidiče objektivně zvládnutelná, v takovém případě řidič neodpovídá za vzniklý protiprávní následek. Řidič kamionu aktivoval levou směrovku a začal zrychlovat, dovolatel tak předpokládal, že tento manévr dokončí. Přestože měl dostatečnou vzdálenost, a to nejméně 50 m, nemohl předpokládat, že řidič náhle přeruší tento manévr a začne zničehonic prudce brzdit. V této věci proto zcela absentuje zavinění obviněného ve formě vědomé nedbalosti. Naopak je přesvědčen, že to byl právě řidič nákladní soupravy, kdo porušil zákonnou povinnost, konkrétně § 16 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Vzhledem k tomu, že se tohoto řidiče nepodařilo dohledat, nelze vyloučit, že byl rovněž pod vlivem omamných látek. K výroku o náhradě škody uvedl, že poškozená byla účastna více dopravních nehod a nelze tak prokázat, že by následky, jejichž kompenzaci uplatňuje, souvisely právě s touto dopravní nehodou. Kromě toho nesouhlasí s tím, že by poškozená pociťovala citelnou újmu v obvyklém způsobu života po delší dobu, tedy zhruba šest týdnů. Chybí tak rovněž znak skutkové podstaty – způsobení těžkého ublížení na zdraví. 4. Obviněný se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitku vznesenou v úvodu dovolání (překážka věci rozhodnuté) lze formálně přiřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., nejedná se však o výhradu opodstatněnou. Odkázal na odůvodnění soudu prvního stupně uvedené v odstavci 5 rozsudku, podle kterého došlo ke zrušení předmětného správního rozhodnutí. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. na řešený případ nedopadá. K námitkám ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že jednání obviněného bylo činem protiprávním – za podmínek krajní nouze k němu nedošlo. Ke škodlivému následku vedlo právě jednání obviněného spočívající v nedodržení dostatečné bezpečné vzdálenosti od vpředu jedoucí nákladní soupravy, resp. bylo jeho primární podmínkou. Tvrzení obviněného, že tuto bezpečnou vzdálenost dodržel, odporuje ve věci provedeným důkazům, a to včetně jeho vlastní výpovědi. Pokud by totiž dodržel bezpečnou vzdálenost, stačilo by mu přibrzdit či zastavit, aniž by vyjížděl mimo vozovku. V tomto ohledu nelze shledat žádné, natož extrémní rozpory. Kromě toho z provedeného dokazování nevyplývá, že by se řidič před ním jedoucí nákladní soupravy dopustil jakéhokoli porušení zákonných norem. V takovém případě nelze ani soudům vytýkat, že se nezaobíraly jeho zaviněním. Dodal, že ohledně znaku těžké újmy na zdraví, jehož absenci dovolatel namítl, nelze vůbec pochybovat. Proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.1. 2. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. 3. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat,