7 Tdo 609/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 609/2025-1020 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 7. 2025 o dovolání obviněného M. V., rozeného K. podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 7 To 359/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 44/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2024, č. j. 88 T 44/2023-917, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2022, č. j. 88 T 64/2022-134, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2022, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetičtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2022, č. j. 88 T 64/2022-134, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Tohoto přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že celkem v 15 případech poté, co za přesně nezjištěných okolností získal od dosud neustanovené osoby do dispozice obsah odcizených balíkových zásilek zaslaných prostřednictvím České pošty, s. p., a to mobilní telefony v rozsudku soudu prvního stupně konkretizovaných hodnot, které si následně ponechal, prodal, daroval specifikovaným osobám či naložil neznámým způsobem, přičemž mobilní telefon a získané peníze z prodeje mobilních telefonů si ponechal a použil pro svoji potřebu, kdy takto učinil přesto, že si s ohledem na okolnosti převzetí mobilních telefonů od dosud neustanovené osoby musel být vědom toho, že předmětné mobilní telefony pochází z trestné činnosti. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2025, č. j. 7 To 359/2023-956, bylo odvolání obviněného směřujícím proti všem výrokům napadeného rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Lze doplnit, že soudy obou stupňů ve věci rozhodovaly opakovaně. Nejprve byl obviněný rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2023, č. j. 88 T 44/2023-760, podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn podané obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 2 ZT 137/2022, pro skutek, ve kterém obžaloba spatřovala spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2024, č. j. 7 To 359/2023-792, bylo odvolání státní zástupkyně proti napadenému rozsudku soudu prvního stupně podané v neprospěch obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Proti uvedenému usnesení podal nejvyšší státní zástupce dovolání, přičemž usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, č. j. 7 Tdo 408/2024-819, bylo toto usnesení, jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Městskému soudu v Brně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, dále rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a konečně bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 6. Obviněný předně zrekapituloval průběh trestního řízení před kasačním zásahem Nejvyššího soudu. Měl za to, že soudy obou stupňů původně ve svých rozhodnutích kategoricky odmítly názor, že by obviněný mohl nebo měl být v takovém stavu mysli a vnitřním vztahu k možné legalizaci výnosů z trestné činnosti, že bylo možno dospět ke skutkovým zjištěním, podle nichž buď přímo zamýšlel legalizovat výnosy z trestné činnosti, či alespoň věděl, že se legalizace výnosů z trestné činnosti může dopouštět a pro ten případ s tím byl srozuměn. Vyloučily tedy navazující právní kvalifikaci jeho jednání jako úmysl přímý či nepřímý ve vztahu k přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti. Nejvyšší soud následně obě dosavadní rozhodnutí zrušil na základě vlastního vyhodnocení provedeného dokazování a při sestavení odlišného skutkového závěru, podle nějž měl obviněný jednat ve stavu srozumění s tím, že mobilní telefony pocházejí z trestné činnosti, a tedy sám výnosy z trestné činnosti legalizuje. Své odlišné skutkové závěry podřadil pod § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přičemž soudy nižších stupňů de facto zavázal rozhodnout tak, že obviněný je vinen přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti. 7. Vyslovil proto své přesvědčení, že Nejvyšší soud zasáhl v jeho neprospěch do trestního řízení, a to v rozporu s trestním řádem, Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Znovu reprodukoval důkazy provedené soudy obou stupňů, změnil skutková zjištění z nich extrahovaná a vytvořil vlastní skutkové závěry, které nadto skrze závazný právní názor soudu prvního stupně uložil pojmout za své. V tomto ohledu citoval pasáž předmětného rozhodnutí Nejvyššího soudu v odstavci 26., z níž akcentoval závěr, že obviněný „musel být přinejmenším srozuměn s tím, že mobilní telefony, které převáděl na jiné osoby, jsou výnosem z trestné činnosti“. Otázka vnitřního (subjektivního) vztahu obviněného ke spáchání určitého trestného činu je však podle jeho názoru věcí ryze skutkovou, mající svůj základ v hodnocení jednotlivých důkazů a nemá nic společného s právním posouzením věci. Právní posouzení spočívá teprve v podřazení pod jednu z forem úmyslu. Nejvyšší soud tak zcela mimo rámec své pravomoci sám přehodnotil provedené důkazy a skutkové závěry soudů nižších stupňů, přestože byl vázán dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ani dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by Nejvyšší soud neopravňovalo k vlastnímu vyhodnocování provedeného dokazování a zpochybňování skutkových zjištění soudů nižších stupňů s výjimkou tzv. extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními (který však nebyl konstatován). K tomu uvedl judikaturu poukazující na to, že dovolání není určeno k revizi učiněných skutkových zjištění, jakož i k tomu, že v dovolacím řízení lze odstraňovat pouze uvedené extrémní rozpory. Za překvapivý proto označil postup senátu 7 Tdo Nejvyššího soudu, který nejenže zasáhl do pravomoci soudů obou stupňů, ale nadto pod formální záštitou závazného právního názoru následně soudu prvního stupně uložil řídit se jeho názorem ryze skutkovým. 8. Tímto postupem měl Nejvyšší soud porušit právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kdy tyto případy spadají vždy do věcné působnosti dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. spatřoval v tom, že odvolací soud v této věci nezasáhl a přidržel se závazného právního názoru Nejvyššího soudu, který byl vydán protiústavně. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dán proto, že vše výše uvedené se promítlo konkrétně do skutkových závěrů soudů nižších stupňů, které, ač zjevně přesvědčené o nevině obviněného, při nezměněném stavu dokazování a při respektování závazného právního názoru přijaly skutkové závěry opačné. 9. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu přecházející rozsudek soudu prvního stupně a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl vlastním rozsudkem tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby. 10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že soudy nižších stupňů i Nejvyšší soud jsou vázány právním názorem vysloveným v jeho předchozím rozhodnutí v téže věci. V této fázi trestního řízení je třeba zkoumat především t