7 Tdo 620/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 620/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 8. 2025 Spisová značka:7 Tdo 620/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.620.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezbrannost Časová působnost Prohlášení viny Řízení o odvolání Znásilnění Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 tr. zákoníku § 119a odst. 2 tr. zákoníku § 185 tr. zákoníku § 206c tr. ř. § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:10. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 620/2025-321 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 8. 2025 o dovolání obviněného J. P. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. 6 To 13/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 53 T 12/2024 takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. 6 To 13/2025, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 53 T 12/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný nebere do vazby. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 1. 2025, č. j. 53 T 12/2024-195, byl obviněný J. P. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ochranné léčení psychiatricko-sexuologické v ambulantní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit poškozené AAAAA (pseudonym) nemajetkovou újmu v penězích ve výši 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně ode dne 22. 1. 2025 do zaplacení. 2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. P. dopustil výše uvedených trestných činů v podstatě tím, že v době od 1. 11. 2016 do měsíce srpna 2021 v rodinném domě v XY, okres XY, v dětském pokoji, který užíval společně se svou sestrou AAAAA a od podzimu roku 2018 v pokoji obviněného, několikrát týdně nezletilé osahával a olizoval genitál, požadoval po ní, aby ho třením jeho penisu svou rukou sexuálně uspokojovala, přičemž ejakuloval do kapesníku, několikrát se pokusil o anální i vaginální styk, také jí dával svůj pohlavní úd do úst, nezletilé sestře pouštěl na mobilním telefonu a počítači pornografické filmy, které zobrazovaly pohlavní styk mezi dospělými lidmi, a obviněný si byl vědom, že jeho sestra s ohledem na svůj nízký věk, mentální a fyzickou vyspělost a nevědomost v oblasti sexuality nebyla schopna posoudit význam odporu proti jeho jednání a tomuto se ani nebyla schopna bránit. Součástí výroku rozsudku je i zjištění, že tyto sexuální aktivity s nezletilou sestrou prováděl obviněný již od roku 2013, kdy však pro nedostatek věku nebyl trestně odpovědný. 3. O odvolání obviněného do všech výroků rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 3. 2025, č. j. 6 To 13/2025-248, tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil pouze ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu v penězích ve výši 370 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně ode dne 23. 1. 2025 do zaplacení, a výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. 4. Obviněný podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (proti všem výrokům kromě zrušovacího výroku) dovolání, ve kterém odkázal na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení namítl a rozvedl, že vzhledem k faktické konzumpci skutkových podstat obou přisouzených přečinů ve vztahu ke zločinu znásilnění byl vyloučen souběh trestných činů a neměl být ukládán úhrnný trest, že uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný a že v důsledku nedostatečného poučení před prohlášením viny v hlavním líčení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Vytkl dále, že ani v nově stanovené výši náhrady nemajetkové újmy nebyly dostatečně zohledněny jeho majetkové poměry ani inflace. V doplnění dovolání obviněný namítl, že skutková věta rozsudku soudu prvního stupně nedostatečně vyjadřuje naplnění všech znaků skutkových podstat předmětných trestných činů. Není jasné, v čem měla spočívat bezbrannost poškozené, jak, kolikrát a přesně ve kterém období mělo dojít k souběhu zločinu znásilnění a přečinu šíření pornografie a v jakém věku obviněný a poškozená zrovna byli, a není také ověřitelné, že se skutečně jednalo o pornografické filmy. 5. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené výroky rozsudku Vrchní soudu v Olomouci a aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že byť lze argumentaci částečně podřadit pod uplatněný dovolací důvod, nelze jí přiznat důvodnost. Souběh trestných činů nebyl vyloučen, bylo proto namístě ukládat trest úhrnný. Základ nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy byl spolehlivě zjištěn a výši přiznaného nároku nelze považovat za zjevně nepřiměřenou zjištěným okolnostem. Výhrady ohledně uloženého trestu nelze podřadit pod žádný dovolací důvod, navíc trest odnětí svobody ve výši pěti let není trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Státní zástupce odmítl i námitku obviněného spočívající v tvrzeném zásahu do práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). 8. V posuzované věci došlo k prohlášení viny a k jeho přijetí ve smyslu § 206c tr. ř. Podle § 206c odst. 1 tr. ř. pokud nedošlo k sjednání dohody o vině a trestu, může obviněný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Podle § 206c odst. 4 tr. ř. soud po prohlášení viny obviněným rozhodne, zda takové prohlášení přijímá nebo nepřijímá. Podle § 206c odst. 7 věta druhá tr. ř. skutečnosti uvedené v prohlášení viny (rozumí se v soudem přijatém prohlášení viny) nelze napadat opravným prostředkem. 9. Pokud jde o přípustnost dovolání, Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. I. ÚS 2299/23, vyslovil obecný závěr, že ustanovení § 206c odst. 7 věta druhá tr. ř., podle něhož skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, se nevztahuje na mimořádné opravné prostředky (viz zejména odst. 24, 25 cit. nálezu). V tomto smyslu jde již o ustálenou judikaturu (viz také např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. II. ÚS 1873/23), která upravuje přezkumnou povinnost soudů v případě prohlášení viny. Ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Nejvyššímu soudu sice obecně brání přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, v tom rozsahu, v jakém odvolací soud nebyl oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně a jemu předcházející řízení (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.), avšak odvolací soud je povinen v řízení, v němž došlo před soudem prvního stupně k prohlášení viny, přezkoumat, zda v rámci postupu podle § 206c tr. ř. (s přiměřeným použitím § 314q odst. 3 tr. ř.) či v řízení předcházejícím nedošlo k závažnému porušení práv obviněného nebo není-li prohlášení viny v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Vždy je totiž třeba respek