7 Tdo 624/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 624/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:7 Tdo 624/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.624.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení proti uprchlému Důvod dovolání, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného Dotčené předpisy:§ 302 tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.10.2025I.ÚS 3043/25 Kateřina Ronovská Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 624/2025-687 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 8. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný S. M. K. stíhaný jako uprchlý podle § 302 a násl. tr. ř., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 8 To 111/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 18/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný S. M. K., odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 46 T 18/2023-564, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za uvedený zločin byl odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1, 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na pět let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, na kterou Nejvyšší soud s ohledem na obsahové zaměření dovolání obviněného ve stručnosti odkazuje. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními. Z podnětu těchto odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 8 To 111/2024-604, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o náhradě škody, přičemž podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o náhradě škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., přičemž své dovolání zaměřil výhradně proti naplnění podmínek pro řízení proti uprchlému. Nejprve připomněl svá základní procesní práva a zdůraznil, že k odsouzení v nepřítomnosti lze přistoupit pouze za zcela výjimečných okolností a po vyčerpání všech prostředků, které právo poskytuje k zajištění přítomnosti obviněného. Poukázal na zákonné i judikaturní podmínky vedení řízení proti uprchlému a akcentoval, že vedení tohoto řízení bude namístě tehdy, kdy není známo, kde se stíhaná osoba v cizině zdržuje. Pokud je známá její adresa, pak jen za podmínek, že není možné předat trestní stíhání do tohoto státu, případně vyžádat z ciziny či jiného státu EU. Namítl, že jestliže nemůže v cizině rozhodovat o svém pobytu, pak nelze dovodit, že se vyhýbá trestnímu řízení, přičemž soud musí v každém stadiu zkoumat, zda nadále trvají zákonné podmínky pro vedení řízení proti uprchlému. Soudy přitom nevyčerpaly všechny dostupné prostředky k zajištění jeho přítomnosti, když mohly použít i jiné prostředky, např. komunikaci na dálku, případně mohly předat trestní věc na Ukrajinu, což obviněný v průběhu řízení navrhoval. Rovněž namítl, že v průběhu trestního řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že se vyhýbá trestnímu stíhání pobytem v cizině. Naopak se trestního řízení hodlá aktivně účastnit a opuštění České republiky v prosinci 2020 považuje za špatné rozhodnutí. Poukázal na to, že na Ukrajině došlo k vyhlášení válečného stavu a všeobecné mobilizace, která mu aktuálně neumožňuje vycestovat a významně tak omezuje jeho možnost se dostavit osobně k soudu do České republiky. Navíc mu nebyla doručena obsílka k veřejnému zasedání odvolacího soudu, ačkoli byla jeho adresa na Ukrajině známá. 5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň obviněný navrhl odklad výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil. Konstatoval, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, jež by měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Připustil, že řízení proti uprchlému je sice nezanedbatelným zásahem do práv obviněného, avšak zároveň nelze vyloučit možnost konat řízení in absentia, aby nedošlo k ochromení průběhu trestního řízení, ztrátě důkazních prostředků a uplynutí promlčecích dob. Taktéž připomněl tzv. minimální záruky s tím, že obligatorní zastoupení obhájcem, v kombinaci s postupem podle § 306a tr. ř., takové záruky zajišťuje, když toto ustanovení jde navíc nad rámec požadavků vyplývajících z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). 7. Konkrétně k projednávané věci pak poukázal na časovou osu, z níž má vyplývat zjevná neochota obviněného účastnit se projednávání jeho trestní věci. Akcentoval, že pokud by obviněný v rozporu se svými závazky a omezeními protiprávně neuprchl na Ukrajinu v úmyslu se skrývat a vyhýbat se trestnímu řízení, nebylo by zasaženo do jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti a osobní možnosti se vyjádřit ke každému důkazu. Proto považuje další okolnosti nastalé až po jeho útěku za v podstatě nerozhodné, když si nemožnost účastnit se hlavního líčení zapříčinil sám svým protiprávním jednáním. Taktéž poukázal na to, že orgány činné v trestním řízení vyvinuly reálně možné úsilí za účelem zajištění přítomnosti obviněného u hlavního líčení a připomněl i sdělení obviněného, který vyjádřil strach z hrozícího trestu. Je proto přesvědčen, že podmínky pro vedení řízení proti uprchlému byly splněny a práva obviněného byla zachována, neboť byl po celé řízení zastoupen obhájcem, a stále mu zůstává možnost postupu podle § 306a odst. 2 tr. ř. 8. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., případně § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Pokud by Nejvyšší soud neshledal důvod pro odmítnutí dovolání obviněného, pak navrhl, aby jej Nejvyšší soud zamítl podle § 265j tr. ř. 9. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal obviněný prostřednictvím svého obhájce repliku. K návrhu státního zástupce na odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., nejsou podle obviněného k tomuto postupu dány podmínky. Projednání dovolání by totiž podle jeho názoru mohlo zásadně ovlivnit jeho postavení, neboť pokud by soudy použily všechny dostupné prostředky k zajištění jeho přítomnosti, mohl například využít svého práva prohlásit vinu a zajistit si příznivější trest. Taktéž uvedl, že řešená otázka není v aplikační praxi jednoznačná a vyvolává výkladové potíže, a zopakoval některé části své dovolací argumentace. S poukazem na již uplatněné námitky konstatoval, že jeho dovolání nemůže být shledáno ani zjevně neopodstatněným. K tomu opětovně zdůraznil, že v jeho případě nejsou splněny podmínky pro konání řízení proti uprchlému, nebyly vyčerpány všechny dostupné prostředky k zajištění jeho přítomnosti při hlavním líčení, a pokud by jeho přítomnost u hlavního líčení nebylo možno zabezpečit, přichází v úvahu možnost předat jeho trestní věc na Ukrajinu. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 11. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze podat v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu proto lze namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, ač měla být jeho př