7 Tdo 702/2017 — Nejvyšší soud

7 Tdo 702/2017 citace  Právní věta:Důvod dovolání, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, Trest peněžitý § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., § 67, § 68 odst. 6 tr. zákoníku I. Námitka zřejmé nedobytnosti uloženého peněžitého trestu (§ 68 odst. 6 tr. zákoníku) odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě, tj. že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Důvod dovolání, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, Propadnutí náhradní hodnoty § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., § 71 tr. zákoníku II. Propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 tr. zákoníku je formou trestu propadnutí věci. Proto je námitka, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení propadnutí náhradní hodnoty, podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v jeho první alternativě). Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 7. 2017 Spisová značka:7 Tdo 702/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.702.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští Propadnutí náhradní hodnoty Trest peněžitý Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. § 67 tr. zákoníku § 68 odst. 6 tr. zákoníku § 71 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:29. 9. 2017 Publikováno ve sbírce pod číslem:9 / 2018 Anotace:Pokud jde o první právní větu tohoto judikátu, tak Nejvyšší soud uvedl, že v posuzované trestní věci soudy nižších stupňů při rozhodování o druhu a výměře trestu ukládaného obviněným správně poukázaly na to, že obvinění spáchali závažný majetkový trestný čin, jímž společně získali majetkový prospěch v celkové výši 2 564 237 Kč. Z tohoto důvodu byly obviněným uloženy peněžité tresty. Soudy však nepostupovaly důsledně podle § 68 odst. 3, 4 a 6 tr. zákoníku. Nalézací soud k odůvodnění výměry peněžitého trestu uvedl pouze to, že s ohledem na okolnosti případu považoval za přiměřenou výměru 400 denních sazeb po částce 1 000 Kč, tedy celkem 400 000 Kč. Odvolací soud k této otázce uvedl, že trest uložený oběma obviněným v této výměře lze považovat za odpovídající rozsahu projednávané trestné činnosti i míře spoluúčasti obviněných na ní a s přihlédnutím k rozsahu trestné činnosti nejde o nepřiměřený zásah do jejich majetkové sféry. Soudy tak nerespektovaly zmíněná zákonná kritéria pro ukládání peněžitého trestu zejména z hlediska určení výše denních sazeb a z hlediska jeho dobytnosti. Je třeba zdůraznit, že uložení peněžitých trestů v uvedené výši nelze odůvodnit pouze výší získaného majetkového profitu, který navíc obvinění měli získat přibližně čtyři roky před rozhodnutím soudů. Bez jakéhokoli závěru o osobních a majetkových poměrech obviněných v době rozhodnutí nelze činit závěr o dobytnosti peněžitého trestu ve výši 400 000 Kč u každého z obviněných. Bylo proto třeba se těmito otázkami blíže zabývat v rámci rozhodování nalézacího soudu, přičemž odvolací soud pochybil, pokud absenci takového postupu aproboval svým rozhodnutím o zamítnutí odvolání obviněných. Jestliže byl tedy obviněným uložen uvedený konkrétní peněžitý trest, stalo se tak bez respektu k ustanovení § 68 odst. 6 tr. zákoníku, proto výrok o tomto trestu (a náhradním trestu odnětí svobody) nemohl obstát a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl naplněn. Druhou právní větou pak dovolací soud dal za pravdu jednomu z obviněných, který namítl, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, konkrétně že mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty jako trest nepřípustný, neboť propadlá věc nenáležela pouze jemu, nýbrž byla ve společném jmění manželů. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 tr. zákoníku, je formou trestu propadnutí věci, proto je dovolací námitka, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení propadnutí náhradní hodnoty, podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v jeho první alternativě). K věci uvedl, že není pochyb o tom, že uložit trest propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku lze jen ohledně věci, která v době vyhlašování rozsudku náleží výlučně pachateli trestného činu. Je-li věc ve společném jmění manželů, nelze uložit její propadnutí, leda by pachatel tuto věc získal v průběhu manželství trestným činem nebo jako odměnu za něj. Vzniknou-li v rámci ukládání trestu propadnutí náhradní hodnoty (stejně jako při ukládání trestu propadnutí věci) pochybnosti v otázce vlastnictví či obdobného práva jiné osoby k věci, řeší to soud jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. Pokud by však již bylo o této otázce pravomocně rozhodnuto v občanskoprávním řízení, byl by soud tímto rozhodnutím vázán, protože nejde o otázku viny. Soudy nižších stupňů se měly v řízení zabývat obhajobou obviněného postavenou na tvrzení, že věc, která se stala předmětem trestu propadnutí náhradní hodnoty, patří do společného jmění manželů. Jestliže tak soudy neučinily, nerozhodly v souladu se zákonem, neboť výrok o uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty neměl z výše uvedených důvodů podklad v provedeném dokazování ani v hodnotících úvahách soudů. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 702/2017-79 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 7. 2017 o dovoláních obviněných B. S., Ing. L. K., a J. K., podaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 13 To 250/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 98/2014, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 13 To 250/2016, v části, jíž byla zamítnuta odvolání obviněných B. S., Ing. L. K. a J. K. ohledně výroků o trestech. Dále se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 1 T 98/2014, v celých výrocích o trestech uložených všem těmto obviněným. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 1 T 98/2014, byli obvinění B. S., Ing. L. K. a J. K. uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který jim všem byly uloženy tresty odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let. Dále byly obviněným B. S. a J. K. podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uloženy peněžité tresty, každému ve výši 400 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem 400 000 Kč, a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl každému z nich pro případ, že by jemu uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Obviněnému Ing. L. K. byl vedle uvedeného trestu odnětí svobody uložen podle § 71 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to zajištěné bytové jednotky v domě č. p. … na st. parc. č. … v katastrálním území S., včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a spoluvlastnického podílu k pozemku. Zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spočíval podle skutkových zjištění Okresního soudu v Pardubicích (nalézací soud, soud prvního stupně), s nimiž se v zásadě ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (odvolací soud) v podstatě v tom, že obvinění v období od 3. 8. 2011 do 11. 9. 2012 v P. v kanceláři finanční společnosti TORUMINAX GROUP s. r. o., IČ 24139483, kde pracovali na vedoucích a manažerských pozicích, ze kterých společně tuto společnost řídili a zadávali úkoly telefonním operátorům a finančním poradcům, vylákali jejich prostřednictvím od žadatelů o poskytnutí půjčky finanční prostředky specifikované jako vratná jistina, a to tím způsobem, že nabízeli žadatelům uzavření smlouvy o půjčce, úvěru nebo jiném finančním produktu, aniž by je zamýšleli reálně zajistit nebo poskytnout, operátor telefonicky žadateli podle instrukcí poskytnutí finančního produktu slíbil, ujistil ho, že jeho žádost byla schválena či předschválena a požadovaná půjčka mu bude poskytnuta po zaplacení konkrétní finanční částky specifikované jako vratná jistina, kterou je třeba uhradit na některý z bankovních účtů uvedené společnosti, avšak po uhrazení stanovené částky nebyla poškozeným půjčka obstarána a vložené finanční pros