7 Tdo 702/2017 – Nejvyšší soud

7 Tdo 702/2017-79 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 7. 2017 o dovoláních obviněných B. S., Ing. L. K., a J. K., podaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 13 To 250/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 98/2014, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 13 To 250/2016, v části, jíž byla zamítnuta odvolání obviněných B. S., Ing. L. K. a J. K. ohledně výroků o trestech. Dále se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 1 T 98/2014, v celých výrocích o trestech uložených všem těmto obviněným. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 1 T 98/2014, byli obvinění B. S., Ing. L. K. a J. K. uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který jim všem byly uloženy tresty odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let. Dále byly obviněným B. S. a J. K. podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uloženy peněžité tresty, každému ve výši 400 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem 400 000 Kč, a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl každému z nich pro případ, že by jemu uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Obviněnému Ing. L. K. byl vedle uvedeného trestu odnětí svobody uložen podle § 71 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to zajištěné bytové jednotky v domě č. p. … na st. parc. č. … v katastrálním území S., včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a spoluvlastnického podílu k pozemku. Zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spočíval podle skutkových zjištění Okresního soudu v Pardubicích (nalézací soud, soud prvního stupně), s nimiž se v zásadě ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (odvolací soud) v podstatě v tom, že obvinění v období od 3. 8. 2011 do 11. 9. 2012 v P. v kanceláři finanční společnosti TORUMINAX GROUP s. r. o., IČ 24139483, kde pracovali na vedoucích a manažerských pozicích, ze kterých společně tuto společnost řídili a zadávali úkoly telefonním operátorům a finančním poradcům, vylákali jejich prostřednictvím od žadatelů o poskytnutí půjčky finanční prostředky specifikované jako vratná jistina, a to tím způsobem, že nabízeli žadatelům uzavření smlouvy o půjčce, úvěru nebo jiném finančním produktu, aniž by je zamýšleli reálně zajistit nebo poskytnout, operátor telefonicky žadateli podle instrukcí poskytnutí finančního produktu slíbil, ujistil ho, že jeho žádost byla schválena či předschválena a požadovaná půjčka mu bude poskytnuta po zaplacení konkrétní finanční částky specifikované jako vratná jistina, kterou je třeba uhradit na některý z bankovních účtů uvedené společnosti, avšak po uhrazení stanovené částky nebyla poškozeným půjčka obstarána a vložené finanční prostředky jim nebyly vráceny, obvinění je obratem vybírali z bankovních účtů společnosti a použili je pro vlastní potřebu, a takto způsobili poškozeným v celkem 517 případech podrobně uvedených ve výroku odsuzujícího rozsudku celkovou škodu 2 564 237 Kč. Odvolání všech obviněných podaná proti výrokům o vině a trestech i odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch všech obviněných proti výrokům o trestech byla jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítnuta usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 13 To 250/2016. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli řádně a včas podaným dovoláním všichni tři obvinění. Dovolání byla podána prostřednictvím obhájců. Obviněná B. S. uplatnila důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkla soudům extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Soudy podle obviněné dovodily naplnění skutkové podstaty na základě své volné úvahy. Nezkoumaly konkrétní okolnosti, jež poškození uváděli, ale učinily paušální závěry, kdy předpokládaly, že každému žadateli musel být úvěr poskytnut, a pokud se tak nestalo, byl uveden v omyl. Soudy se měly zabývat u každého z poškozených otázkou, zda po prověření jeho majetkových poměrů bylo reálné mu úvěr poskytnout. Většina poškozených nebyla před soudem vyslechnuta, a ti, kteří vyslechnuti byli, neuvedli jednoznačně, že by byli poškozeni – naopak často uváděli, že k tomuto závěru došli až poté, co byli kontaktováni policií. Soudy své závěry založily především na listinných důkazech zajištěných od poškozených v přípravném řízení, které nebyly kompletní. Na základě nedostatečného dokazování soudy učinily nesprávné právní závěry ohledně znaku uvedení jednotlivých osob v omyl. Závěr, že obvinění předem neměli v úmyslu žadatelům úvěr poskytnout, nemá podklad v dokazování. Společnost TORUMINAX GROUP s. r. o. reálně existovala, zaměstnávala úvěráře a pečlivě prověřovala majetkové a příjmové poměry žadatelů. Obvinění žadatelům nepředstírali nic, co by bylo v rozporu se skutečným stavem. Informovali je, že je nutno prověřit jejich majetkové poměry. Zprostředkovatelské smlouvy byly srozumitelné a v souladu se zákonem. Nebylo tedy prokázáno, že by obviněná uvedla zájemce o úvěr v omyl a že by od počátku zamýšlela půjčku, úvěr či jiný produkt nezajistit či neposkytnout. Námitky obviněné ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se týkaly peněžitého trestu, při němž soudy neodůvodnily, jak dospěly k výši jedné denní sazby (§ 68 odst. 3, 4 tr. zákoníku) a k celkové výši tohoto trestu, naprosto se nezabývaly majetkovými ani rodinnými poměry obviněné. I kdyby soud vycházel z odhadu ve smyslu § 68 odst. 4 tr. zákoníku, i tento odhad by měl být uveden, aby byl přezkoumatelný. Jde tedy podle dovolatelky o situaci stejnou, jako kdyby soud uložil trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích zrušil a uložil tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obvinění Ing. L. K. a J. K. podali dovolání prostřednictvím společného obhájce. Oba uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. Obviněný Ing. L. K. v dovolání brojil proti uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty, k jehož uložení podle něj nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v § 71 tr. zákoníku, a jde tudíž o trest nepřípustný. Propadnout lze totiž jen věc, která v době rozhodnutí soudu náleží výlučně pachateli trestného činu. Je-li věc ve společném jmění manželů, nelze uložit její propadnutí, ledaže by pachatel tuto věc získal v průběhu manželství trestným činem nebo jako odměnu za něj. Obviněný v této souvislosti poukázal na dřívější rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/1967 a č. 12/1969 a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 335/2015. Předmětná bytová jednotka podle obviněného náleží do společného jmění manželů jeho a paní J. K., se kterou uzavřel manželství dne 17. 11. 1984, čímž vzniklo společné jmění manželů, které nebylo po celou dobu trvání manželství nikterak modifikováno, a tudíž i bytová jednotka, kterou obviněný nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Pardubice dne 1. 3. 2010 za finanční prostředky náležející do společného jmění manželů, náleží do společného jmění manželů, které trvalo i v době vyhlášení napadených rozhodnutí. Obviněný navrhl k této otázce doplnění dokazování svým oddacím listem, čemuž odvolací soud nevyhověl, a jde tak o opomenutý důkaz. Přestože obviněný uzavřel smlouvu o koupi bytové jednotky a je v ní uveden pouze on a je rovněž veden v katastru nemovitostí jako jediný vlastník, odvolací soud měl povinnost vyjít ze skutečného stavu věcí, pokud byl v rozporu se stavem evidence v katastru nemovitostí. Měl tedy vycházet ze stavu, že oba manželé se stali společnými vlastníky předmětné nemovitosti, jestliže byla nabyta do společného jmění manželů, jehož rozsah nebyl mezi manžely modifikován a nebyly dány důvody tzv. zákonné výluky. V této souvislosti obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 47/2011, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009. Na uvedených závěrech nemůže podle obviněného nic změnit ani poukaz odvolacího soudu na protokol o výslechu obviněného z přípravného řízení. Předně tento protokol nebyl proveden k důkazu v hlavním líčení ani ve veřejném zasedání. Kromě toho informace k majetkovým