7 Tdo 72/2015 — Nejvyšší soud

7 Tdo 72/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 3. 2015 Spisová značka:7 Tdo 72/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.72.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 224 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 5. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 72/2015-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. března 2015 v Brně dovolání obviněného Ing. A. P. , CSc., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 9 To 332/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 86/2010, a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 9 To 332/2013, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 1 T 86/2010. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-sever přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 1 T 86/2010, byl obviněný Ing. A. P. , CSc. (dále zpravidla jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.), a byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, IČ 41197518, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, částku 58.716 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Pojišťovna Kooperativa, a. s., poškozený V. B. , M. L. a J. L. , zastoupeni JUDr. Majerem, odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 9 To 332/2013, k odvolání okresního státního zástupce Plzeň-sever a obviněného Ing. A. P. , CSc., tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 1 T 86/2010, v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. A. P. , CSc., uznal vinným tím, že v době od 4. 3. 2004 do 30. 6. 2004 a ani k datu 21. 4. 2009 v k. ú. obce B. , okr. P.-s., nezajistil nejprve jako jednatel a poté od 1. 7. 2005 jako jednatelem zmocněná osoba společnosti Constructa stavby, s. r. o., IČ 25243730, se sídlem Nečtiny 235, která byla vlastníkem bývalého vyhořelého seníku na pozemku parcely č. ...., realizaci rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu v Manětíně ze dne 9. 2. 2004 pod č. j. SÚ/488/03, které nabylo právní moci dne 3. 3. 2004, o nařízení neodkladných zabezpečovacích prací, jejichž provedení bylo nařízeno, neboť stavba ohrožovala svým stavem život a zdraví lidí a nebylo nezbytné ihned stavbu odstranit, ve smyslu § 94 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že zabezpečovací práce měl provést nejpozději do 30. 6. 2004, když současně porušil i povinnost vyplývající z ustanovení § 46b odst. 2 téhož zákona, neboť byl ustanoven jako osoba vykonávající odborný dozor, která je odpovědná za řádné provedení prací v souladu s dokumentací ověřenou stavebním úřadem, a ačkoliv nebylo vydáno žádné rozhodnutí o změně užívání stavby a nebyla tedy povolena uvnitř vyhořelého seníku, který byl v té době bez střechy, jakákoliv výroba, začal obviněný od roku 2008 v tomto vyhořelém seníku vyrábět a také distribuovat filigránové panely a dne 21. 4. 2009 umožnil nakládání těchto panelů přes stěnu tohoto seníku nacházejícího se v areálu Nečtinské zemědělské, a.s., při kterém došlo kolem 08.40 hod. po kontaktu ramena jeřábu se zavěšeným břemenem se zdí k uvolnění a zřícení dvou modulů panelů z horní řady stěny, když její části dopadly vně budovy na zaparkované nákladní motorové vozidlo, kde se na ložné ploše návěsu pohyboval řidič M. L. , který utrpěl zranění neslučitelná se životem, a to pohmoždění mozku při zlomeninách klenby a spodiny lební, jimž na místě podlehl, a vedle vozidla dále zasáhly tyto části procházejícího V. B. , který utrpěl rozdrcení a částečnou amputaci nártu s prsty levé dolní končetiny, tržnou ránu nosu a tupé trauma lbi, když tato poranění je třeba považovat za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. a), b), ch) trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009. Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ivo Grabmüllera včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání především namítl, že odvolací soud shledal stav budovy havarijní, avšak tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování, protože soudem nebylo spolehlivě zjištěno, v jakém technickém stavu se budova seníku nacházela v době tragické události, tj. 21. 4. 2009, nebo v době těsně před tímto datem nebo po tomto datu. Namítl také, že znalecký posudek Stavební fakulty VUT v Brně byl zpracován na základě několika fotografií, aniž by se zpracovatelé posudku na místě seznámili se skutečným stavem objektu seníku. Dovolatel poukázal na to, že jako statik s dlouholetou praxí je přesvědčen, že dne 21. 4. 2009 byla budova seníku ve vyhovujícím technickém stavu. Podle odvolacího soudu prvotní příčinou tragické události bylo to, že obviněný prováděl v budově seníku výrobu filigránových panelů, aniž by měl k tomuto účelu povolení stavebního úřadu o změně účelu užívání stavby. Odvolací soud dovodil, že pokud by tuto výrobu neprováděl, k tragické události by nedošlo. Obviněný poukázal na to, že podle závěru znaleckého posudku Stavební fakulty VUT v Brně by destrukci obvodového pláště stavby v důsledku nárazu ramene jeřábu neodolala ani zcela nová stavba. Obviněný namítl, že další příčinu shledal odvolací soud v tom, že rameno jeřábu skutečně narazilo do budovy seníku. Odvolací soud však nezkoumal jednotlivé poměry a zavinění dotyčných osob, tedy i jeřábníka. Dovolatel je přesvědčen, že jedinou příčinou tragické události byl náraz ramene jeřábu do zdi budovy seníku. Odvolací soud podle něj nesprávně posoudil příčinnou souvislost ve vztahu k jednání a následku, přičemž příčinná souvislost byla přerušena jednáním jeřábníka, který buď svým pochybením nebo v důsledku závady jeřábu způsobil tragický následek. Podle obviněného lze ve vztahu k následku a hodnocení příčinné souvislosti brát v úvahu pouze nejbližší jednání, tj. takové, které bylo časově nejblíže nastalému následku a bylo způsobilé takový následek vyvolat. V závěru dovolání uvedl, že z výsledků dokazování není možno v zásadních otázkách (technický stav budovy seníku v době tragické události, technický stav jeřábu, způsobilost a míra zavinění jeřábníka) určit jednoznačně objektivní závěr, který by byl buď k tíži nebo ku prospěchu dovolatele. V takových pochybnostech měl odvolací soud použít zásadu in dubio pro reo, což však neučinil. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 9 To 332/2013, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem dovolacího soudu, případně aby dovolací soud sám podle § 265m tr. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a rozhodl rozsudkem tak, že obviněného zprostí obžaloby v celém rozsahu. Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že podstata dovolání spočívá v tvrzení dovolatele, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi následkem a výrobou panelů, když časově bližší příčinou následku bylo jednání jeřábníka, který narazil ramenem jeřábu do zdi budovy seníku. Po celé trestní řízení bylo zásadní otázkou, zda a jak významnou příčinou zřícení panelů bylo jednání dovolatele nebo jeřábníka. Kontakt ramene jeřábu se zdí se vyvrátit nepodařilo. Nepodařilo se ani zjistit sílu tohoto kontaktu. Odvolací soud k této otázce uvedl v popisu skutku ve výroku rozsudku, že k uvolnění a zřícení panelů došlo „po kontaktu ramena jeřábu se zavěšeným břemenem se zdí ...“. V odůvodnění rozsudku na str. 8 zmínil, že tento kontakt mohl být i podle znaleckého posudku VUT v Brně „důvodem toho, proč panely spadly“ a na str. 9 téhož odůvodnění, že ani znalecký ústav nedokáže určit sílu tohoto nárazu. Tamtéž však