7 Tdo 720/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 720/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 7. 2020 Spisová značka:7 Tdo 720/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.720.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Ohrožování výchovy dítěte Podvod Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku § 201 odst. 1,3 písm. a,b,c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 10. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2967/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 720/2020-839 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání obviněného V. O., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020, sp. zn. 3 To 450/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 42/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. O. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 9. 2019, č. j. 2 T 42/2019-681, byl obviněný V. O. shledán v bodech 1., 2. a 5. vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a dále dvěma přečiny ohrožování výchovy dítěte, a to v bodě 3. podle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a v bodě 4. podle § 201 odst. 1 písm. b), d), odst. 3 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za přečin uvedený v bodě 3. a sbíhající se trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle § 212 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 rok, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti. Za zbývající trestné činy, kterými byl shledán vinným zmíněným rozsudkem, byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné Z. K. a podle § 228 odst. 1 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že 1. v XY, okres XY, od září 2009 do 31. 7. 2016 zneužíval svého otcovského vlivu na svého syna AAAAA (pseudonym), nar. XY, kdy syna přiměl předstírat podstatně horší zdravotní stav, než jaký odpovídal skutečnosti, a v tomto smyslu také nepravdivě popisoval zdravotní stav AAAAA, obojí zejména při návštěvách u lékařů, čímž dosáhl toho, že nejprve Městský úřad Rosice a poté i Úřad práce České republiky přiznaly AAAAA příspěvek na péči a příspěvek na mobilitu. Příspěvek na péči mu byl přiznán v rozsahu odpovídajícím stupňům I (lehká závislost), III (těžká závislost) a IV (úplná závislost) podle § 8 odst. 1 písm. a), c), d) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), a to ve výši od 3 000 Kč měsíčně do 14 000 Kč měsíčně. Příspěvek na mobilitu byl přiznán ve výši 400 Kč měsíčně. Obviněný si přitom byl vědom, že zdravotní stav jeho syna neodpovídá těmto stupňům závislosti a za uvedené období tak na příspěvku na péči neoprávněně získal 878 000 Kč, na příspěvku na mobilitu 21 600 Kč, celkem tedy neoprávněně pobíral příspěvky ve výši 899 600 Kč; 2. v XY, okres XY, od března 2008 do 30. 6. 2014 společně se spoluobviněnou Z. K. zneužívali svého rodičovského vlivu na svého syna BBBBB (pseudonym), nar. XY, kdy syna přiměli předstírat podstatně horší zdravotní stav, než jaký odpovídal skutečnosti, a v tomto smyslu také nepravdivě popisovali zdravotní stav BBBBB, obojí zejména při návštěvách u lékařů, čímž dosáhli toho, že Městský úřad Rosice a poté i Úřad práce České republiky přiznaly BBBBB příspěvek na péči a příspěvek na mobilitu. Příspěvek na péči mu byl přiznán od března 2008 do 31. 8. 2013 v rozsahu odpovídajícím stupňům III (těžká závislost) a IV (úplná závislost) podle § 8 odst. 1 písm. c), d) zákona o sociálních službách, a to ve výši od 9 000 Kč měsíčně do 14 000 Kč měsíčně. Příspěvek na mobilitu mu byl přiznán od března 2008 do 30. 6. 2014 ve výši 400 Kč měsíčně. Obvinění si přitom byli vědomi, že zdravotní stav jejich syna neodpovídá těmto stupňům závislosti a takto za uvedené období na příspěvku na péči neoprávněně získali 718 000 Kč a na příspěvku na mobilitu 12 000, celkem tedy neoprávněně pobírali příspěvky ve výši 730 000 Kč; 3. společně se spoluobviněnou Z. K. v XY, okres XY, nejméně od září 2012 do června 2013 v místě svého tehdejšího bydliště závažným způsobem narušovali výchovu a zdravý vývoj syna BBBBB, nar. XY, zejména tím, že předstírali závažnou duševní poruchu u svého syna, a to těžkou mentální retardaci, čímž mu zabránili v povinné školní docházce a v rozvíjení jeho vrozených schopností ve škole, která mu byla jinak určena, neboť BBBBB zahájil školní docházku ve školách specializovaných na práci s těžce s postiženými dětmi, čemuž odpovídal i průběh vzdělávání, a ani tuto školní docházku neplnil v doporučeném rozsahu, neboť měl časté absence, které byly omlouvány s odkazem na jeho špatný zdravotní stav jeho matkou, 4. společně se spoluobviněnou Z. K. v XY, okres XY, v místě svého tehdejšího bydliště a také v místě současného bydliště v XY, okres XY, nejméně od září 2015 do 1. 2. 2016 závažným způsobem narušovali výchovu a zdravý vývoj syna AAAAA, nar. XY, zejména tím, že předstírali závažnou duševní poruchu u svého syna, a to těžkou mentální retardaci, čímž mu zabránili v povinné školní docházce a v rozvíjení jeho vrozených schopností ve škole, která mu byla jinak určena, neboť AAAAA zahájil školní docházku ve školách specializovaných na práci s těžce s postiženými dětmi, čemuž odpovídal i průběh vzdělávání, dále neřešili navzdory doporučením a výzvám lékařů vrozenou oční vadu nezletilého, k jejíž kompenzaci došlo až v rámci řádné školní docházky v Základní škole XY, 5. v XY, okres XY, nejméně od února 2016 do 12. 11. 2018 předstíral u sebe samého podstatně horší zdravotní stav, než jaký odpovídal skutečnosti, zejména při návštěvách u lékařů, čímž dosáhl toho, že Úřad práce České republiky mu přiznal příspěvek na péči a příspěvek na mobilitu. Příspěvek na péči mu byl přiznán v rozsahu odpovídajícím stupni III (těžká závislost) podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách, a to od února 2016 do 31. 7. 2016 ve výši 8 000 Kč měsíčně a od 1. 8. 2016 do 31. 8. 2017 ve výši 8 800 Kč. Příspěvek na mobilitu mu byl přiznán ve výši 400 Kč měsíčně, a to od února 2016 do prosince 2017 a od ledna 2018 do 12. 11. 2018 ve výši 550 Kč měsíčně, tak za uvedené období na příspěvku na péči neoprávněně získal 146 160 Kč a na příspěvku na mobilitu 14 150 Kč, celkem tedy pobíral příspěvky ve výši 160 310 Kč. 3. Rozsudek soudu prvního stupně následně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 2. 2020, č. j. 3 To 450/2019-787, podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu a subjektivní stránka všech aplikovaných skutkových podstat. O dávky požádal jako absolvent šesti tříd zvláštní školy tak, jak mu bylo doporučeno. Bylo následně úkolem správního orgánu, aby podle § 50 odst. 3 a § 52 správního řádu zjistil všechny důležité okolnosti a provedl důkazy potřebné ke zjištění stavu věci. Takto bylo dovozeno, že má nárok na dávky, proto mezi jeho jednáním a nesprávným přiznáním dávek není příčinná souvislosti, neboť jen realizoval své právo požádat stát o pomoc. Až správní rozhodnutí měla za následek vznik škody. Správní orgány přitom musely zjistit, že jednají se slaboduchým klientem s intelektem v mezích střední až těžké retardace. Tvrzení, že taková slaboduchá osoba opakovaně ošálila ošetřující lékaře a úředníky správních orgánů, je nepřijatelné. Podstatným momentem celého děje proto nebyl jeho postup, ale neodpovědný a nejméně nedbalostní výkon pravomoci rozhodujících úředníků. Jejich výpovědi bylo nutné hodnotit při zohlednění skutečnosti, že byli ohroženi trestním postihem pro svůj postup. Vydaná rozhodnutí navíc nebyla zrušena, jsou platná a tvoří právní titul pro vyplacení peněz, proto nemohlo dojít ke vzniku škody. S uvedenou námitkou,