7 Tdo 754/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 754/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 8. 2023 Spisová značka:7 Tdo 754/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.754.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku § 163 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:20. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 754/2023-690 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání obviněného L. P. podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2023, sp. zn. 13 To 90/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 107/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 1. 2023, č. j. 2 T 107/2020-617, byl obviněný L. P. uznán vinným pod bodem 1) přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 3) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a dále za pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 3 T 77/2020, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2022, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 3 T 77/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1, 3 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 267/2019, pro skutek popsaný ve zprošťující části rozsudku, kterým měl spáchat přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 2. Uvedených přečinů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že 1) v přesně nezjištěné době od 1. 5. 2018 do 30. 6. 2018 na přesně nezjištěném místě převzal od svého podřízeného a zaměstnance společnosti G., s. r. o., B. D., finanční hotovost ve výši 24 005 Kč, kdy se jednalo o hotovostní dobírky od zákazníků za rozvoz zboží, kterou měl nejpozději následující den od převzetí hotovosti předat oprávněné společnosti V., s. r. o., což však dosud neučinil a tím způsobil poškozené společnosti V., s. r. o., škodu ve výši 24 005 Kč, přičemž škoda byla později zápočtem ze strany poškozené společnosti vůči pohledávce společnosti G., s. r. o., 2) dne 17. 1. 2018 na základě plné moci vystavené poškozenou T. K., s jejím souhlasem a po předchozí dohodě prodal její vozidlo Hyundai i20, za částku 80 000 Kč v autobazaru JoLaCar na adrese Kateřinská 517, Stráž nad Nisou, přičemž tato částka mu byla v hotovosti vyplacena kupujícím dne 17. 1. 2018, a tuto částku v rozporu s předchozí dohodou s poškozenou poškozené nepředal, ani ji nepoužil na akontaci v souvislosti s koupí jiného vozidla pro poškozenou, částku poškozené dosud nevrátil, čímž poškozené T. K., způsobil škodu ve výši 80 000 Kč, 3) v přesně nezjištěné době, pravděpodobně dne 30. 4. 2018 na přesně nezjištěném místě jako osoba vystupující za společnost G., s. r. o., v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, vystavil za tuto společnost fakturu číslo 180100033 na částku 175 450 Kč za vozidlo značky Mercedes Sprinter 515 CDI, které společnost G., s. r. o., nikdy nevlastnila, kdy tuto fakturu následně předložil zaměstnankyni společnosti V., s. r. o., T. K. k proplacení s tím, že na proplacení faktury je domluven s finančním ředitelem poškozené společnosti M. K., což však nebyla pravda, T. K. fakturovanou částku obviněnému v hotovosti uhradila, avšak obviněný shora specifikované vozidlo ani jiné poškozené společnosti nedodal, vyplacenou finanční částku nevrátil, čímž poškozené společnosti způsobil škodu ve výši 175 450 Kč, přičemž škoda byla později nahrazena vzájemným zápočtem závazků a pohledávek mezi společností G., s. r. o., a společností V., s. r. o. 3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2023, č. j. 13 To 90/2023-670, bylo odvolání obviněného směřující proti odsuzující části napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Lze doplnit, že Okresní soud v Mladé Boleslavi již dříve ve věci obviněného rozhodl rozsudkem ze dne 28. 1. 2021, č. j. 2 T 107/2020-509, který byl k odvolání obviněného a státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. ř. zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2022, č. j. 13 To 19/2022-533, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Následně rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř. Ke skutku pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry. Podle jeho přesvědčení skutkové závěry soudů obou stupňů neuvádějí žádný právní ani jiný důvod, pro který by byly prostředky z dobírek (věc cizí) svěřeny přímo obviněnému. Smluvní vztah jako právní důvod nakládání s cizí věcí byl uzavřen mezi společnostmi V., s. r. o., a G., s. r. o., na základě dohody byly finanční prostředky vybrány od zákazníků panem B. D. (nikoli obviněným), který vystupoval jako zaměstnanec společnosti G., s. r. o. Cizí věc byla tedy nepochybně svěřena společnosti G., s. r. o. S přihlédnutím k použití těchto prostředků k úhradě mzdy svědka B. D. poukázal na pochybnosti o tom, že by dané prostředky ve formě hotovosti vůbec fyzicky převzal. Převzetí nahradil neformální pokyn, aby si svědek částku ponechal a podepsal příjmový doklad. Dále rozporoval naplnění znaku přisvojení věci, jelikož s danou částkou bylo naloženo tak, že byla uhrazena mzda svědka B. D., tedy závazek společnosti G., s. r. o., nikoli obviněného. Na úmysl si danou částku ponechat pak neukazuje žádný důkaz, zjištěné skutečnosti naopak takový závěr zpochybňují. Nebyly zjištěny žádné kroky k utajení či skrytí existence nároku, společnost V., s. r. o., byla o svých nárocích informována, přičemž částka byla následně uhrazena započtením vzájemných nároků. Společnost G., s. r. o., tak formálně znaky daného přečinu mohla naplnit, neboť daná částka byla nesporně svěřena jí a použita k jejímu prospěchu. V případě obviněného však podmínka svěření nebyla splněna a ani skutkový děj, jelikož s danou částkou disponovala formálně společnost a fyzicky spíše svědek B. D. po celou dobu od svěření do změny dané částky na vyplacenou mzdu svědka B. D., nelze posoudit jako přisvojení. Takto popsané jednání posuzováno samostatně by naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž předpokladem by bylo způsobení škody nikoli malé, čemuž však skutkové závěry nenasvědčují. Tudíž se jedná o nesprávné právní posouzení ve smyslu „§ 256b odst. 1 písm. b) tr. ř.“ 6. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně namítal naplnění dovolacího důvodu podle „§ 256b odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Konstatoval, že svědkyně T. K. byla jeho přítelkyní, a tedy ve vztahu k němu osobou blízkou. Přesto po celou dobu trestního stíhání nebyl vyžádán její souhlas ve smyslu § 163 odst. 1 tr. ř. vzdor skutečnosti, že její vztah k obviněnému byl orgánům činným v trestním řízení znám. Měl pak za to, že trestní stíhání pro tento skutek bylo nepřípustné a sama výpověď poškozené byla procesně nepřípustným důkazem, proto namítl i naplnění nespecifikovaného dovolacího důvodu podle „§ 256b odst. 1 tr. ř.“. 7. Nakonec obviněný vznesl své námitky i ke skutku pod bodem 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně, přičemž namítal kumulativní naplnění dovolacích důvodů podle „§ 256b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.“ Z procesního hlediska považoval za procesně nepoužitelný důkaz i ohledně tohoto skutku výpověď svědkyně T. K. Podle jeho přesvědčení je-li tato výpověď nepoužitelná kvůli neřešení otázky souhlasu se zahájením trestního stíhání jednoho ze skutků, nemůže být přijat jiný závěr ani o