7 Tdo 762/2018 — Nejvyšší soud

7 Tdo 762/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 10. 2018 Spisová značka:7 Tdo 762/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.762.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Postoupení věci Dotčené předpisy:§ 20 odst. 1, 2 předpisu č. 6/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 3. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 762/2018-24 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2018, ve věci dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné D. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 10 To 92/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 172/2017, takto: Podle § 20 odst. 1, 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, se věc obviněné postupuje velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí. Odůvodnění: I Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 38 T 172/2017, byla obviněná D. K. uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a byla podle tohoto ustanovení odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání 20 měsíců. Obviněná se přečinu dopustila tím, že (zkráceně uvedeno) dne 28. 10. 2017 v době okolo 20:12 hodin řídila nejméně v ulici XY a XY, v obci XY, okr. Praha-východ, osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia, a to vědomě poté, co před jízdou požila větší přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů, kdy při dechových zkouškách provedených při policejní kontrole téhož dne za použití přístroje Dräger bylo v jejím dechu naměřeno ve 20:30 hodin 1,27, ve 20:46 hodin 1,18 a ve 20:52 hodin 1,20 promile alkoholu v dechu, a dle znaleckého posudku měla dne 28. 10. 2017 ve 20:12 hodin 1,18 g/kg alkoholu v krvi. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 10 To 92/2018, podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek a věc obviněné postoupil k projednání ve správním řízení Městskému úřadu v Říčanech. Z odůvodnění usnesení krajského soudu vyplývá, že se v podstatě ztotožnil se skutkovým zjištěním okresního soudu v jeho základu, tedy v tom, že vozidlo v inkriminované době řídila obviněná D. K., která tak činila po předchozím požití alkoholických nápojů, přičemž při dechových zkouškách provedených při policejní kontrole téhož dne za použití přístroje Dräger bylo v jejím dechu naměřeno ve 20:30 hodin 1,27, ve 20:46 hodin 1,18 a ve 20:52 hodin 1,20 promile alkoholu v dechu, a podle znaleckého posudku měla dne 28. 10. 2017 ve 20:12 hodin 1,18 g/kg alkoholu v krvi. Podle krajského soudu však nebylo možno v dané věci konstatovat, že by obviněná vozidlo řídila ve stavu vylučujícím způsobilost. Naplnění tohoto znaku zpochybnil odvolací soud v podstatě dvěma skutečnostmi, a to absencí krevní zkoušky, neboť považoval výsledky dechové zkoušky za hraniční a dále vyhodnotil, že ani z dalších ve věci provedených důkazů nebylo možné dovodit závěr, že by obviněná jevila nějaké výraznější známky podnapilosti. II Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce (dále také státní zástupce), a to v neprospěch obviněné, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. V úvodu zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a shrnul závěry, které vyplývají z rozhodnutí soudů obou stupňů. Především se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle kterého obviněná řídila motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, ovšem nikoli ve stavu, který by bylo možné bez důvodných pochybností označit jako stav vylučující způsobilost k výkonu této činnosti. Podle státního zástupce se k naplnění znaku předmětného trestného činu, spočívajícího ve stavu vylučujícím způsobilost, nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikovat, ale postačí pouze takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohly být ohroženy životy nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014m sp. zn. 4 Tdo 765/2014; též Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck 2012, str. 2790). Podle státního zástupce Krajský soud v Praze nepřípustně při posuzování otázky posouzení stavu vylučujícího způsobilost k výkonu činnosti bez jakéhokoli provádění či opakování důkazů, zcela změnil hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně a skutkové závěry z nich vyplývající. Postupoval tak podle něj v rozporu s požadavkem vysloveným v § 259 odst. 3 tr. ř. a § 263 odst. 7 tr. ř., hodnotil provedené důkazy podstatně odlišným způsobem oproti způsobu hodnocení důkazů Okresním soudem Praha-východ. Dospěl tak podle státního zástupce k rozhodnutí, které není řádně důkazně podloženo a lze je označit za rozhodnutí neočekávané a překvapivé. Podle státního zástupce jsou skutkové závěry, které odvolací soud vyvodil z důkazů provedených v hlavním líčení před soudem prvního stupně, v podstatných momentech v extrémním nesouladu se skutečným obsahem těchto důkazů (přičemž některé provedené důkazy ani nebyly soudem brány v úvahu) a současně, že odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, který nelze z výsledků dokazování logicky vyvodit. Nejvyšší státní zástupce proto namítá, že dovoláním napadené usnesení je zatíženo tzv. extrémním nesouladem mezi výsledky dokazování, z nich učiněnými skutkovými závěry a právním vyjádřením těchto závěrů. Tento extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy umožňuje průlom do skutkových zjištění soudů v rámci dovolacího řízení na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle nejvyššího státního zástupce přitom kategorii tzv. extrémního nesouladu nelze považovat pouze za projev základního práva obviněného na spravedlivý proces, tj. práva svědčícího pouze obviněnému jakožto jednotlivci. S odkazem na čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, ve vazbě na její čl. 2 odst. 3 a čl. 90, spravedlivé a zákonné rozhodování soudů, že je totiž nutno považovat za obecně platný komponent ústavního vymezení České republiky jako demokratického právního státu, přičemž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 8 Tdo 357/2009). O uvedeném extrémním nesouladu, že svědčí i vnitřní rozpor v usnesení krajského soudu o postoupení věci, z jehož výroku vyplývají takové hodnoty alkoholu obsaženého v krvi obviněné, které jednoznačně převyšují hranici 1‰, přestože je rozhodnutí o postoupení v odůvodnění založeno na vysloveném závěru, že stav obviněné v době, kdy řídila motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, nebylo možné bez důvodných pochybností označit jako stav vylučující způsobilost k výkonu této činnosti. Dospěl-li Krajský soud v Praze k jistým pochybnostem ohledně stavu nezpůsobilosti obviněné k řízení motorového vozidla, tyto své úvahy a závěry vůbec nepromítl do skutkové věty výrokové části napadeného usnesení o postoupení věci. Podle nejvyššího státního zástupce vyjádření skutku ve výrokové části přezkoumávaného usnesení Krajského soudu v Praze odpovídá zcela běžně se v praxi vyskytujícím jednáním kvalifikovaným jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Dále je podle nejvyššího státního zástupce třeba odmítnout zpochybnění výsledků dechových zkoušek jako průkazného důkazního prostředku stran míry ovlivnění alkoholem u obviněné. V předmětném případě nejsou naměřené hodnoty natolik hraniční, že by zpochybňovaly správnost naměřených údajů. Nalézací soud ani soud odvolací přitom neměly o správnosti měření důvodných pochybností. Podle skutkových zjištění měření bylo provedeno dvěma řádně kalibrovanými dechovými analyzátory, kdy veškeré naměřené hodnoty přesahovaly minimálně o 18 % hodnotu 1 g/kg alkoholu v krvi. Výsledky odborného měření byly následně podpořeny příslušným výpočtem znalce MUDr. Ladislava Procházky, který uzavřel, že v době řízení motorového vozidla měla obviněná v krvi 1,18 g/kg alkoholu. Zmíněný výpočet hodnoty alkoholu v krvi obviněné v době řízení motorového vozidla ve výši 1,18 g/kg pojaly jak soud nalézací, tak soud odvolací bez úprav do výrokové části svých diametrálně odlišných