7 Tdo 77/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 77/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 2. 2025 Spisová značka:7 Tdo 77/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.77.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 206 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.05.2025I.ÚS 1478/25 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost9. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 77/2025-998 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 2. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. 9 To 169/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 25/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. N. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 3. 2024, č. j. 3 T 25/2022-705, byl obviněný uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený přečin a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 14 T 136/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 13 To 279/2020; přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 1 T 34/2019, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. 67 To 185/2021 a přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 19 T 139/2020, byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 3, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestech z rozsudků v uvedených sbíhajících se trestních věcech. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu ve stručnosti tím, že dne 23. 5. 2019 v Praze, ul. XY, na parkovišti před budovou OC Billa, č. p. XY, poté, co převzal od poškozené M. H. výhradně za účelem opravy poškozeného laku osobní motorové vozidlo zn. Hyundai i30 v hodnotě 91 000 Kč, následně dne 10. 6. 2019 na ulici XY XY, Praha, na pobočce Magistrátu hl. m. Prahy, Oddělení registru motorových vozidel, s úmyslem způsobit poškozené škodu, na základě padělané neověřené plné moci, oznámil jejím jménem ztrátu osvědčení o registraci tohoto vozidla a požádal o vydání duplikátu, čímž získal dokumenty k převodu vozidla, když původní originál osvědčení o registraci vozidla měla stále v držení poškozená a následně dne 19. 6. 2019 na uvedené pobočce Magistrátu hl. m. Prahy nezjištěným způsobem zprostředkoval převod vozidla na syna jeho tehdejší přítelkyně, T. P., který byl do registru vozidel zapsán jako majitel vozidla a na základě takto získaného duplikátu osvědčení o registraci vozidla a ověřené plné moci T. P. k přepisu vozidla, předmětné vozidlo dne 20. 6. 2019 v obci XY, ulici XY č. p. XY, prodal J. L. za částku 90 000 Kč, kterou užil pro svou potřebu, ačkoli k nahlášení ztráty osvědčení o registraci vozidla, převodu ani prodeji tohoto vozidla nebyl nijak oprávněn a provedl ho zcela bez vědomí poškozené jakožto majitelky vozidla, a tímto svým jednáním jí způsobil škodu ve výši 91 000 Kč. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2024, č. j. 9 To 169/2024-875, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odkázal poškozenou podle § 229 odst. 1 tr. ř. s celým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nezaměřil se na rozhodující otázky. Nastínil svoji verzi skutkového děje a zdůraznil, že se soud nevypořádal s tím, zda v průběhu doby došlo ke změnám dohody s poškozenou a zda obviněný mohl očekávat dodatečný souhlas poškozené s jeho jednáním, k čemuž připomněl i institut nepřikázaného jednatelství. Za chybné označil především závěry soudu prvního stupně ohledně SMS komunikace s poškozenou a výpovědi poškozené. Původní dohoda byla totiž modifikována, k čemuž poukázal na výňatky ze SMS zpráv, ze kterých lze vyvodit, že se mohlo jednat i o jiné vozidlo, než o auto poškozené. Připomněl, že poškozené poskytoval peníze a mělo se jednat o úhradu vypůjčovaných aut pro její potřeby. Z toho má vyplývat jiný obsah nároku, než bylo vrácení vozidla po opravě laku. Soudu prvního stupně vytkl, že dostatečně nezjistil obsah dohody mezi ním a poškozenou, když o této mohly mít zúčastněné strany různou představu, a proto je závěr soudů o zpronevěře vozidla v extrémním rozporu s provedenými důkazy. 5. Co se týče právního posouzení věci, obviněný namítl, že nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky přečinu zpronevěry. Soudům vytkl, že se dostatečně nezabývaly skutkem z pohledu společenské škodlivosti a subsidiarity trestní represe. K tomu poukázal i na vyjádření poškozené v dohodě o narovnání doložené v odvolacím řízení. Poznamenal, že se odvolací soud sice věnoval otázce svolení poškozené k jeho jednání, avšak nesprávně, když samotná skutečnost, že poškozená vůči obviněnému měla nezpochybnitelně určitý nárok, ještě neodůvodňuje jeho trestní postih. Z komunikace s poškozenou vyplývá blízký vztah mezi nimi, rovněž i tolerance poškozené k obviněnému a vědomí obviněného o závazku vůči poškozené. To podle názoru obviněného nemůže změnit ani skutečnost, že na něj poškozená podala trestní oznámení. Navíc připomněl, že jde o vývoj jeho vztahu s poškozenou a s ohledem na restorativní justici by tyto skutečnosti měly mít vliv na posouzení společenské škodlivosti jeho jednání. S ohledem na chybné posouzení otázky svolení poškozené a na nedostatek úvah soudů ke společenské škodlivosti a subjektivní stránce, považuje hmotněprávní posouzení svého jednání za nesprávné. 6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, příp. i soudu prvního stupně a přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Zároveň navrhl, aby byl do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu odložen výkon rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a konstatoval, že jeho námitky jsou v podstatě opakováním již dříve uplatněných argumentů obhajoby, se kterými se soudy vypořádaly. K námitkám pod dovolacím důvodem podle písmene g) uvedl, že obviněný označil jediný důkaz, který měl být soudem vyhodnocen nesprávně, a to SMS komunikaci s poškozenou. Tento důkaz byl přitom soudem prvního stupně vyhodnocen zcela správně a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Naopak za extrémně rozporný se skutečným obsahem SMS zpráv je naopak výklad komunikace prezentovaný obviněným. K tomu doplnil, že závěry soudu o obsahu této komunikace byly prokázány mj. i prezentací fiktivní plné moci obviněným se zfalšovaným podpisem poškozené. K námitkám pod dovolacím důvodem podle písmene h) pak konstatoval, že ani tyto neshledává opodstatněnými. Stran argumentace obviněného týkající se neprokázání subjektivní stránky zdůraznil, že je založena na skutkovém podkladu, tedy tvrzení obviněného ohledně údajné dohody s poškozenou. Takovou námitku sice považuje za obecně podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod, avšak nedůvodnou, přičemž se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně stran zavinění obviněného. Pod tento dovolací důvod pak shledává podřaditelnou i námitku týkající se zásady subsidiarity trestní represe. V případě obviněného nešlo o situaci, kdy by skutek z hlediska dolní hranice trestnosti neodpovídal běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Zdůraznil, že jednání obviněného nebylo žádnou spontánní jednorázovou akcí vynucenou okolnostmi, ale naopak vykazovalo znaky předem plánovaného